Dálnice vyžadují spoustu materiálu, například na mosty, různé opěry či základy protihlukových stěn jsou třeba tisíce kubíků betonu. Ten je z většiny tvořen kamenivem, který se získává ze štěrkopísků. Statisíce tun se jej ročně vytěží v pískovně u Velké Černoci na Žatecku. Bez ní by byla stavba zmíněných dálnic o dost komplikovanější.

„Ročně těžíme tři sta tisíc tun štěrkopísků, nejvíc v historii. Osmdesát procent naší produkce jde do betonáren, které z velké míry zásobují stavby dálnic D6 a D7,“ vysvětluje u vstupu do areálu pískovny u Velké Černoci její vedoucí Martin Šindelář. Z váhy zrovna odjíždí plně naložené nákladní auto. „Dodáváme do betonárek v okolí, ale i do Olšových Vrat u Karlových Varů nebo Příbrami,“ popisuje.

Pro písek do Velké Černoci si jezdí i maloodběratelé, je jich ale o poznání méně než dřív. „Od začátku roku pociťujeme, že jezdí méně menších aut a skoro žádní 'kárkaři'. Lidé, kteří staví nebo opravují své domy, se patrně rozhodli z finančních důvodů investice odložit a podobně zareagovaly i některé samosprávy či menší komerční investoři. Výstavba karlovarské a chomutovské dálnice ale nabrala nebývalé tempo a vyžaduje velmi vysoké dodávky betonu, písku i kameniva prakticky po celou stavební sezonu,“ říká vedoucí pískovny.

To, že se z ní vozí materiál i více než sto kilometrů daleko, je podle něj trend poslední doby. Dojezdové vzdálenosti se natahují, v některých částech republiky se občas stává, že písek nebo kamenivo není. Pak se zavádí přídělový systém. Přednost mají právě třeba rozjeté betonáže na dálnicích. Ostatní musí počkat. „Nová ložiska štěrkopísku se téměř neotvírají, častým důvodem jsou protesty obyvatel. Žijeme hlavně z toho, co se otevřelo za socialismu,“ vysvětluje Petr Dušek, který mediálně zastupuje společnost České štěrkopísky. Ta má v tuzemsku 14 provozoven, Velká Černoc je jednou z nich.

Pískovna u Velké Černoci se otevřela v sedmdesátých letech 20. století. Leží v lesích poměrně daleko od okolních vesnic. Nikoho tak těžba neobtěžuje. Na začátku historie pískovny se z ní bral štěrkopísek tak, jak se vytěžil. „Teď tady máme třídičku, takže jsme schopní nabídnout kamenivo různých frakcí,“ přibližuje Martin Šindelář. Právě ty hrubé jsou v regionu nedostatkové.

Vysvětluje, jak těžba probíhá. Jako první přijedou buldozery a dempry, které skryjí a odvezou ornici. Následně se do odhalené masy štěrkopísku pustí nakladače. Nejmocnější vrstva štěrkopísku, které do oblasti přinesly pravěké řeky, prý byla téměř třicet metrů. „Stěna při těžbě může být kvůli bezpečnosti vysoká maximálně deset metrů, postupujeme proto po jednotlivých etážích,“ vysvětluje vedoucí pískovny.

Vytěžený materiál následně míří přes pásy na třídičku. Je z něj třeba vyplavit drobné jílovité částice, o což se stará voda. A ta je důvodem, proč pískovna u Velké Černoci nemůže neustále zvyšovat svou kapacitu. Loni zvedla produkci asi o pětinu, narazila ale na své limity. „Můžeme jet jen na jednu směnu a i tak máme občas problémy s vodou. Jsme snad jediná pískovna v Česku, která je na kopci, odkázáni jsme tak jen na dešťovou vodu,“ popisuje Martin Šindelář. A té není v suché oblasti Žatecka nazbyt. Místní štěrkopísky mají navíc velký podíl jílu, úprava suroviny se bez vody neobejde. V areálu pískovny se nachází systém kaskádových kalových polí a retenčních nádrží. „Voda u nás neustále koluje, máme dva okruhy, snažíme se, abychom jí ztratili co nejméně,“ přibližuje vedoucí.

close Vodní nádrž v pískovně ve Velké Černoci. info Zdroj: se svolením firmy České štěrkopísky zoom_in Vodní nádrž v pískovně ve Velké Černoci.

Do budoucna chce společnost České pískovny ve Velké Černoci investovat do čističky technické vody. Při jejím nedostatku se občas stává, že se přirozeně nevyčistí dostatečně rychle. V takovém případě nezbývá nic jiného, než linku v pískovně zastavit. „Čistička by nám pomohla. Byla by na bázi přidávání flokulantů, na které se jemné částice navážou a rychleji si sednou na dno kalových nádrží. Nic co by zatížilo okolní životní prostředí,“ říká vedoucí pískovny.

V ní pracuje osm lidí. Nemusí se bát o práci, až se za pár let zmíněné dálnice dostaví? Podle současných termínů se s tím počítá v roce 2028, v dobývacím prostoru pískovny jsou zásoby na dalších dvacet let. „Nebude to tak, že po dokončení dálnic dáme zámek na vrata a skončíme. Stavět a opravovat se bude dál, štěrkopísek od nás bude stále potřeba,“ je přesvědčený Martin Šindelář. I když se na stavbách využívá recyklát ve formě drceného betonu, přírodní kamenivo bude podle Petra Duška stále ve velké míře potřeba. „Štěrkopísek z pískoven patří vedle stavebního kamene z kamenolomů mezi základní stavební suroviny. Česká geologická služba přitom několik let varuje před hrozícím nedostatkem těchto materiálů. Z předběžných prognóz vyplývá, že do deseti let skončí více než polovina aktivních ložisek. Na severozápadě Čech přitom bude situace ještě kritičtější. Zatímco v současnosti funguje v Karlovarském kraji sedm a v Ústeckém dvaadvacet pískoven, do nové dekády už vstoupí oba regiony s pouhými třemi,“ upozorňuje.

Že v České republice rychle dochází kamenivo pro stavby, varuje i šéf Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radek Mátl. „Máme poměrně sofistikovanou studii, kterou jsme zadali u nás na ŘSD. Nezpracovávala tuto problematiku jenom pro nás, ale i pro Správu železnic, protože započítávala výstavbu vysokorychlostních tratí. Bavíme se zhruba o pětiletém až šestiletém období, kdy může nastat kritická situace, pokud se něco nestane,“ řekl. Dodal, že největší problém je s rozšiřováním těžby a nesouhlasem obcí. „Nikdo nechce, aby se u něj těžilo,“ řekl Mátl s tím, že situaci řeší hned několik ministerstev najednou.

V dobývacím prostoru, který má pískovna u Velké Černoci stanovený, se nacházejí desítky milionů tun štěrkopísku. V blízké budoucnosti se počítá, že by těžba postoupila na sever podél silnice Žatec – Rakovník. „Je dané, že plocha pískovny nepřekročí zhruba dvacet hektarů. Takže před rozšířením těžby musíme provést rekultivace míst, která jsme vytěžili. Prostor samotné pískovny se nebude nikdy zvětšovat,“ vysvětluje Martin Šindelář. A jelikož se pískovna nachází v lese, rekultivacemi se vytěžený prostor změní opět na les. „Loni jsme vysadili 15 tisíc stromků, o které se i následně staráme. Teď připravujeme k rekultivaci další plochu o výměře jeden a půl hektaru. Vysazujeme duby, lípy, ale nejvíc se daří borovicím. Ornice, která se na místo vrací, má totiž velký podíl písků,“ říká Martin Šindelář, k jehož koníčkům patří myslivost.

Bydlí v nedaleké vesnici, k přírodě má blízko. „Mám rád zvířata, těší mě, jakou máme v pískovně populaci břehule říční. Ve stěnách jsou mraky děr, kde hnízdí,“ neskrývá nadšení. V Česku je tento tažný pták zákonem chráněný jako ohrožený druh. Jak jeho název napovídá, hnízdí v hlinitopísčitých březích řek a dalších vodních toků. Ve střední Evropě takovýchto přirozených stanovišť je už jen pomálu a drtivá většina české populace tohoto ptáka hnízdí v pískovnách.

close Pískovna ve Velké Černoci. V obnažených svazích se daří břehuli říční. info Zdroj: se svolením firmy České štěrkopísky zoom_in Pískovna ve Velké Černoci. V obnažených svazích se daří břehuli říční.

Jako myslivec by Martin Šindelář byl rád, kdyby po pískovně zbyl v nově vysazeném lese také rybníček. „Máme tu jedno místo, kde je prameniště. Voda se tam drží i v dobách sucha. Uvidíme, zda by tam nešla vybudovat nějaká nádrž, která by sloužila třeba jako napáječka zvěře či vodní zdroj pro hasiče při požáru lesa,“ přemítá.