Na nové cyklotrase z Podbořan do Čejkovic asfaltové cesty nenajdete. Město nakonec udělalo jen základní práce, jezdí se většinou po nezpevněných polních cestách. Postupně prý radnice bude stezku vylepšovat.

„Je to jen základ. Udělali jsme cesty mimo frekventované silnice, usadili označníky a odpočívadlo. V budoucnu chceme rozšířit jak počet označníků, tak odpočívadel,“ řekl v průběhu testovací jízdy tajemník podbořanské radnice Martin Gutzer.

Právě úředníci městského úřadu se včera vydali prozkoumat, kde ještě potřebuje stezka upravit, aby byla bez problémů sjízdná. „Bohužel na velké práce nejsou peníze. Věříme, že nové polní cesty se časem usadí. Zjistíme ale, kde bude cesta potřebovat zpevnit a dosypeme na ta místa drť,“ pokračoval Gutzer.

Podle cyklistů, kteří si trasu již vyzkoušeli, je zatím jen velmi obtížně sjízdná, hlavně po dešti hodně bahenitá.

Radnice tvrdí, že se to zlepší. Zatím se prý jen testuje, zda ji lidé budou chtít využívat. „Postupně chceme stezku vylepšovat, toto je opravdu jen hrubý začátek,“ dodal Gutzer.

Na vybudování dalo město zhruba milion korun. Původně přitom měla stát kvalitní cyklostezka 16 milionů korun, Podbořany dokonce dostaly dotaci 9 milionů. Tu ale nakonec musely odmítnout, protože nebyly vyjasněné majetkové vztahy na některých místech. Město by tak nesplnilo podmínky dotace a muselo ji vracet.

Projížďku po nové cyklotrase ztěžuje bláto, kopřivy a vysoká tráva

PETR KINŠT

Podbořansko /KOMENTÁŘ/ - Podbořanská radnice v pátek oficiálně otevřela cyklotrasu Podbořany – Čejkovice. Jako nadšený a zvědavý cyklista jsem si ji den před tím odpoledne projel. Dosud jsem si myslel, že nejhorší označená cesta pro cyklisty v regionu je žatecké Chmelovelo, nebo jak se ta rozmlácená cesta ze Žatce podél Ohře na Nechranice jmenuje, ale výtvor podbořanské radnice tu žateckou určitě trumfl.

close zoom_in Začátek cyklotrasy v Čejkovicích, ve vesnici na hranici Žatecka a Chomutovska, je za mostem přes potok Liboc. Proti jeho proudu se dá dojet do Libědic, panelová cesta je ale tak špatná, že je určitě lepší jet po souběžné, málo frekventované silnici. Samotná cyklotrasa vede z Čejkovic na Podbořany zpočátku normální polní cestou. Pokud nebude sucho, pak pro cyklisty jen s těžko sjízdným povrchem. Přesto je to nejkvalitnější úsek trasy.

Po dvou kilometrech ústí trasa u Kněžic na silnici, po které dál vede do Oplot. Před touto vesnicí navede ukazatel cyklisty na další polní cestu. Bylo vidět, že je nedávno prořezaná a posekaná, ale i tak je pro cyklisty těžko sjízdná. Po pár stovkách metrů začíná vysoká tráva, vadí větve od keřů a bahno. Na rozcestí tří polních cest mezi chmelnicemi není jasné, kudy dál. Nakonec jsem zjistil, že je to jedno. Cesty byly stejně špatné a všemi jsem se dostal na rozcestí cyklotrasy a silnice mezi Neprobylicemi a Kašticemi.

Odtud začíná další trasa nadějně – polní cesta je několik set metrů poměrně dobře sjízdná. Rychle se to ale mění. Opět vysoká tráva, ve které jet na kole je fyzicky náročné. Další trasa vede přes Dolánky do údolí stejnojmenného potoka. Tam začíná opravdový cyklistický „zážitek“.

Vysoké kopřivy, větve keřů zasahující do cesty a bahno, že jsem několikrát musel z kola slézt. V hustě zarostlém údolí se objevuje jediné odpočívadlo na celé trase. Okolí dřevěného přístřešku s lavičkami ale bylo tak zaneřáděné pet lahvemi a dalším odpadem, že mě ani nenapadlo se tam zastavit. Asi dva kilometry za Dolánky se údolí otvírá, poprvé jsem zaznamenal i pokus o zpevnění cesty – okamžitě jsem se ale do navezené stavební suti s kolem zabořil. Slezl bych z něj ale i tak, neboť kvůli sklu a ostrým hranám obkladů v suti jsem se obával, že píchnu.

Poškrábaného, popáleného od kopřiv a zabláceného mě trasa dovedla na rozcestí se silnicí Žatec – Podbořany nad kafilérií. Letos jsem na kole najel asi dva tisíce kilometrů po cestách v regionu a i jinde v Čechách, k tomu pár stovek kilometrů na horském kole v lesích Krušných hor. Po ujetí deseti kilometrů cyklotrasy jsem toho měl ale dost. Pohled na další polní cestu, kam mě naváděl ukazatel nad kafilérií, nevěstil žádné zlepšení.

Nedalo mi to ale, nevzdal jsem to. Cyklotrasa dál vede mezi křovím a kukuřičným polem opět s těžko sjízdnou, vysokou trávou. Náhle cesta mizí, skončila na čerstvě posečeném poli. Po něm jsem dojel do Letova. Tam žádný ukazatel, tak jsem se vrátil. Značku cyklotrasy jsem už ale nenašel. Zajel jsem do Podbořan s tím, že najdu alespoň začátek cyklotrasy, ale ani tam nic.

Později jsem se dozvěděl, že trasa začíná u sběrného dvora v Podbořanech a pokračuje zmíněným kukuřičným polem. Po projetí celé trasy mě to nepřekvapilo. Doufám, že radnice v Podbořanech s trasou rychle něco udělá, nebo sundá označníky cyklotrasy. Podle mě je v nynějším stavu výsměchem cykloturistice­.