Moc se o nich nemluví, někteří lidé vůbec nevědí, že tam nějaké jsou. Když se zeptáte v ulicích Podbořan, kde jsou ve městě podzemní chodby, setkáte se i s odpovědí, že tam žádné nejsou.

Přitom pod centrem města jsou stovky metrů chodeb, bohužel jen chátrají.

„Pozor na hlavu a vlastně i na nohy,“ směje se Daniel Koutecký, můj průvodce v podbořanském podzemí, jinak také pracovník tamního muzea, když vyrážíme na „výpravu“. Přiznám se hned na začátku, také jsem o chodbách dlouho nevěděl, a to jsou Podbořany objektem mého profesního zájmu. Chodby zatím jen tiše odpočívají, nikoho nelákají, jen tu a tam se někde něco provalí. A po doslova prolezení některých musím jednoznačně říci – škoda.

„Podzemní chodby pod centrem Podbořan jsou pozůstatkem důlní činnosti, která tam probíhala na začátku 19. století,“ přibližuje vznik tajemného podzemí starosta Podbořan Radek Reindl.

Celé město je protkané chodbami z dolů

Po mém „zjištění“ jsem se právě s ním dohodl, že se do podbořanského podzemí vypravím. „Chodby jsou prakticky pod celým centrem, přesnou výměru nevíme, ale určitě to jsou stovky metrů. Zakreslených máme asi pět set metrů,“ prozrazuje starosta.

To už ale s Danielem Kouteckým stojíme u jednoho z vchodů do podzemí. Za dveřmi následuje sešup po schodech dolů. Jsme kousek od křižovatky ulic Dukelské a Revoluční, prakticky v samém centru města. Kousek dál je i další vchod, ten má i masivní vrata, jako do nějakého bunkru. „Chodby sloužily za války také jako kryt,“ odhaluje další tajemství Daniel Koutecký.

Chodeb je v Podbořanech podle průzkumů celkem třináct, podrobně zmapováno jich bylo pět největších. Chodby podle vědců vznikly těžbou arkózového kaolinového pískovce, ze kterého se získávala na Podbořansku tolik známá surovina kaolin. Nápisy v některých objektech říkají, že v chodbách to žilo už v roce 1829.

S baterkou v ruce jsem ohromen

V podzemí není zavedené světlo, vyrážíme tedy jen s baterkou. Už po pár krocích mě podbořanské podzemí ohromuje svojí rozlehlostí. Několik desítek metrů na všechny strany. Pečlivě se držím za svým průvodcem, protože odtud bych se asi těžko vymotával.

„Je škoda, že chodby nejsou zpřístupněné turistům. Bylo by to zajímavé lákadlo, v každém městě to určitě není,“ říká mi během prohlídky Daniel Koutecký. Souhlasí s ním později i starosta Radek Reindl. Město ale nemá na nákladnou sanaci peníze. „Samozřejmě bychom rádi chodby zpřístupnili, ale předtím se musejí zabezpečit, a to je finančně hodně náročné. Na to samo město nemá dostatek peněz,“ říká.

„Chtěli bychom získat dotace od státu na rekonstrukci chodeb. Stát by měl místa, kde byla prováděna důlní činnost, ze zákona sanovat, k našim chodbám se ale nehlásí. Před desítkami let totiž byla část chodeb využívána na sklepy a stát to považuje za vyřízené, s tím my ale nesouhlasíme,“ dodal Reindl.

S Danielem Kouteckým stojíme na začátku druhého objektu. „Tady jsou chodby ještě delší a různě pospojované,“ láká mě dovnitř a popisuje, jak chodby přišly k dnešnímu kabátu. „Nejprve se tu těžilo a za války tu byl kryt, jsou tu ještě nějaké pozůstatky. Pak se malá část chodeb přizpůsobila na sklepy. Z té doby pochází vyzdívaná část, která tehdy chodby zpevnila, někde jsou ještě i poličky,“ vypráví.

Mladí se scházeli a pokreslili zdi

Později sloužily chodby i jako úkryt mládeži. „Určitě se tu někdo scházel, na stěnách je množství nápisů,“ ukazuje mi Koutecký.

Ve druhém, větším objektu, je daleko těžší se pohybovat. Chvilku musíme lézt po kolenou, v jednu chvíli, abychom se dostali dále, se posouváme dokonce vleže, po břiše. „Bohužel, dost často spadne část stropu. Na některých místech jsou chodby už úplně zavalené,“ ukazuje mi na „konci“, který ale není koncem jedné z větví.

Chátrající chodby zatím občas komplikují život lidem i na povrchu. Čas od času někde po spadnutí části stropu zůstane díra. Také opravy komunikací, které plánuje město v ulici Na Kopci, se prodražují. Budou se totiž muset dělat speciální technikou, těžké stroje nad chodby nesmějí.

„Uvidíme, snad se někdy peníze najdou. Chodby jsou určitě zajímavostí Podbořan,“ loučí se se mnou Daniel Koutecký.