Po dlouhých několikaletých debatách a následném loňském odhalení pomníčku v Postoloprtech, který připomíná hrůzné poválečné postřílení stovek německých obyvatel ve městě, se nyní začíná diskutovat o další podobné události. V lesíku na okraji Podbořan na počátku června 1945 tehdejší Revoluční garda zastřelila sedmdesát mužů, Němců žijících v regionu.

„Ve zprávě vyšetřovací komise v roce 1947 bylo uvedeno, že žádní svědkové tohoto případu zjištěni nebyli. Lidé si přitom o masakru dlouho povídali. V těch letech na oficiálních místech však nepanovala žádná velká vůle událost vyšetřit,“ uvedli autoři reportáže, kterou 19. ledna odvysílal Český rozhlas.

Podobných výbuchů emocí, nenávisti, násilí a poprav německého obyvatelstva proběhla krátce po válce v česko–německém pohraničí celá řada. Zahynulo několik tisíc lidí. Nikdo se tehdy – v prvních dvou měsících po ukončení války – neobtěžoval nějakým vyšetřováním, soudy, zjišťováním faktů u konkrétních osob či humánními hledisky. Vše probíhalo živelně, fanaticky, bez kontroly.

Popraveni prý byli ti, kteří nacistům pomáhali

V případě Podbořan se jakoby na ospravedlnění uvádí, že popravenými byli lidé, kteří aktivně působili v organizacích sloužících nacistickému režimu a například udávali spoluobčany či je posílali do koncentračních táborů. To by byl drobný rozdíl proti Postoloprtům, kde umíraly stovky obyčejných lidí, většinou v politice nijak neangažovaných, mezi nimi dokonce bylo i několik žen a dětí. Pro uvedené tvrzení v případě Podbořan však není žádný důkaz, protože ve věci neproběhlo žádné důkladné vyšetřování. Právo na soud a možnost obhajoby má ale mít v civilizovaném světě naprosto každý člověk, ať už je obviněný z čehokoli.

„Staly se věci, které jsou neodpustitelné. Je to příběh generací, které už téměř neexistují. Snad už se nikdy nic podobného opakovat nebude,“ uvedl v rozhlasové reportáži tajemník podbořanské radnice Martin Gutzer. „Poválečné krutosti, které spáchali Češi na Němcích, ale nepřišly z čistého nebe. Předcházela jim nacistická hrůzovláda. Nejspíš proto byly poválečné zločiny společensky akceptovány. A nejspíš proto nebyly nikdy vyšetřeny. Pachatelé podbořanského masakru se nikdy nedostali před soud,“ připomněla rozhlasová reportáž.

Radnice neuvažuje, že by na místě nechala vztyčit nějaký památníček s nápisem k tiché vzpomínce, připomínajícím událost a nesoucím poselství, aby se hrůzné činy nikdy neopakovaly. „Pokud vím, ve vedení města o ničem takovém neuvažujeme. O události víme, nijak ji netajíme, je zmíněna i v historické publikaci o městě. Pomník ale neplánujeme, dotyčné pozemky navíc nepatří městu, ale soukromému majiteli, takže by se případní zájemci o pomníček museli dohodnout s ním,“ řekl na dotaz Deníku Radek Reindl, starosta Podbořan.

Debaty trvaly roky

V Postoloprtech, kde bylo v červnu 1945 postříleno nejméně 763 lidí včetně žen a dětí, se německá i česká občanská sdružení dohadovala se zastupiteli města osm let. Opakované žádosti o zřízení malého pietního místa připomínajícího hrůznou událost radnice několikrát odmítla. Teprve v loňském roce byla na hřbitově ve městě umístěna pamětní deska, zmiňující tuto věc a připomínající památku obětí. (Více čtěte zde)