Aby česká krajina z letadla opět vypadala jako pestrobarevná mozaika. To si přejí odborníci napříč obory, podle nichž se tím lze bránit dopadům sucha. Muži i ženami činu jsou v této vizi už několik let také někteří drobní hospodáři z Ústeckého kraje.

Nejvíc je slyšet o Danielu Pitkovi. Naposledy o hospodaření na polnostech pod Milešovkou mluvil v pátek v Litoměřicích. Učitelům z celého Ústeckého kraje na krajské konferenci k ekologické výchově Kapradí připomněl, že klimatická krize je dnes globálním fenoménem číslo jedna. „Už i laik si je schopný všimnout, co se kolem nás děje. Není to jen věc vědců, kteří to predikují desítky let,“ řekl Pitek s tím, že se mění zažité věci kolem půdy, vody i lesů.

Pitek je činný v Asociaci soukromého zemědělství ČR. Podílí se v ní i spolu s významnými akademiky na programu Pestrá krajina. „Ta je vlastně tím, co my zemědělci můžeme dát společnosti,“ přiblížil Pitek. Spolu s dalšími se v programu vymezuje vůči zemědělským kolosům, které se věnují jednostrannému pěstování orientovanému na výnos bez ohledu na dopad na krajinu.

Zemědělská asociace podporuje farmáře, kteří se věnují pestřejší skladbě nové výsadby i udržitelnému způsobu zemědělského i živočišného hospodaření. Oceňuje například to, když sedláci zakládají remízky, tůně či větrolamy. Právě tyto kroky zabraňují vodní i větrné erozi nebo mizení vzácných rostlin i živočichů.

Pitek připomněl, že v sousedních státech je běžná krajina, která z letadla připomíná puzzle. U nás taková byla od nepaměti také. Změnilo to ale kolektivní hospodaření za socialismu. V tomto trendu podle sedláka pokračují i velké zemědělské podniky po revoluci.

Nejúrodnější půda se mění v prach

A co je na tom vlastně špatně? „Krajině chybí vytrvalý déšť, nárazové přívalové deště jí nepomohou. Ohromné lány, které jsou třeba u Slaného nebo Loun, nepřejí zadržování vody v krajině. Nejúrodnější půda se mění v prach, který z polí odletí,“ vysvětlil Pitek.

Zemědělské kolosy se podle Pitka jakýmkoli změnám ve svém způsobu hospodaření brání. To je ale podle něj neudržitelné. Ve výsledku se prý totiž takový přístup projeví i na ztrátách těchto podniků v blízké budoucnosti.

Sedlák na svých polnostech pod Milešovkou navázal na tradiční hospodaření před válkou. Pozemky zatravnil a vysadil na nich stromy. Chová tu i dobytek. Díky jeho hnojení se v oblasti daří řadě druhů vegetace i živočichů. A to včetně vzácného ledňáčka nebo čápa černého.

Pitek v oblasti založil také kolem 40 tůní. Voda je potřeba i vzhledem k tomu, že doba sklizní přichází čím dál dřív. Vodu v krajině pod Milešovkou zadržuje také pestré zalesnění a zatravnění terénu. „Funguje to jako klimatizace,“ popsal Pitek s tím, že se zadržovaná voda dostává do atmosféry a ochlazuje zdejší mikroklima. Takže přesto, že České středohoří je ve srážkovém stínu Krušných hor, je tady vody relativně dost.

Pitek přiznal, že když bagrem nechal kopat první díru v zemi, byl nervózní. „Ale nestalo se, že by se nějaká tůně během několika měsíců nenaplnila. Jakmile to na jaře začne tát, zaplní se. A do 14 dnů se tu objeví život,“ podotkl Pitek a zmínil vodoměrky, čolky či užovky.

Cena pro učitele

Konferenci Kapradí s praktickými dílnami pro učitele z celého kraje, kde Pitek vystoupil, v pátek 8. listopadu pořádalo Středisko ekologické výchovy Sever Litoměřice. Šlo už o 18. ročník akce, její plnoletost oslavili organizátoři dortem připraveným pro všechny účastníky.

Na slavnostním zahájení této akce bývá vždy předána Cena Veroniky Svobodové za přínos v ekologické výchově. „Chceme tím každý rok vyjádřit velký dík jednomu z učitelů, který v oblasti ekologické výchovy dělá spoustu věcí nad rámec svých pedagogických povinností,“ vysvětlila Ivana Krňáková ze Severu.

V letošním roce cena putovala k rukám Jany Libovické ze ZŠ Lidická v Bílině. „Učitelka vede celoškolní projekty a badatelský klub. Podílí se na tvorbě výukových materiálů na třídění odpadu a pod jejím vedením získali žáci ocenění od ministerstva průmyslu a obchodu v celorepublikové soutěži,“ dodala Krňáková.

Vláda v zemědělství nedělá nic, říká hospodář Pitek

Soukromý zemědělec Daniel Pitek

Hospodář zpod Milešovky Daniel Pitek kritizuje vládu za nečinnost v potřebných změnách v hospodaření s půdou. Prý by mělo být šetrnější ke krajině, tu ale nadále vysávají velké zemědělské kolosy. „Největší zemědělský hráč je Agrofert. Změny tak budou velice obtížné,“ míní Pitek.

Často mluvíte za drobné zemědělce. Kolik jich u nás je?
Zemědělských subjektů je u nás celkem 30 tisíc. Je to málo. Maďaři jich mají na srovnatelné výměře 600 tisíc. Poláci statisíce. V Polsku je průměrná velikost farmy 10,5 hektaru, u nás daleko větší. Selský stav u nás vykořenila 50. léta a kolektivizace.

Jsou v našem kraji kromě vás i další drobní zemědělci, kteří se věnují udržitelnému hospodaření?
Ohleduplně ke krajině hospodaří například rodina Vodňanských na statku v Blíževedlech. Loni získali certifikát programu Pestrá krajina. U Řípu se šetrně k půdě chová Jaroslav Šebek.

O dopadech klimatických změn je hodně slyšet a reaguje na ně i vláda. Jste optimista?
Co vláda předvádí, je pouze propaganda. Nedělá žádné konkrétní kroky v rozsahu, který by byl potřebný. Omezení zemědělských ploch na 30 hektarů bude platit pouze pro mírně a silně erozně ohrožené půdy. A týká se to jen vodní eroze, ne větrné. Byl to jen drobný ústupek, který vláda podnikla pod tlakem. Sama od sebe nedělá nic. Přitom by právě vláda měla být lídr.

Proč podle vás vláda nečiní?
Změnám se brání Agrární komora a Zemědělský svaz, které zastupují velké podniky. Ty ze stávajícího stavu hospodaření profitují. Bojí se o zisk, ale jdou sami proti sobě. Pokud bude sucho pokračovat i v příštích letech, profit nebudou mít tak jako tak. Jediná záchrana i pro ně bude to, aby začaly hospodařit šetrně. Jedině to jim nezničí jejich výrobní nástroj: půdu a krajinu.

V posledních týdnech se aspoň na popud státního podniku Lesy ČR hodně sázelo…
Že pěstovat smrkové monokultury není správně, se ví už několik desetiletí. Přesto za tu dobu české lesy změnily svou strukturu v neprospěch smrku pouze o 4 procenta. Ani vláda s tím toho příliš nedělá. Její kroky považuji pouze za marketingové věci k uklidnění veřejnosti. Je to, jako kdyby šli s prakem proti tanku. Je třeba udělat zásadní věci v legislativě, novelu zákonů o ochraně zemědělského půdního fondu, o vodách i lesích.

Proč podle vás k zásadním změnám nedochází?
Největší zemědělský hráč je Agrofert. Jeho dlouholetým majitelem je současný premiér Andrej Babiš, i když je podnik ve svěřenských fondech. Změny tak budou velice obtížné. Agrofert a další společnosti jsou původní státní podniky a zemědělská družstva, které vznikly za socialismu. Jako akciové společnosti pokračují ve stejném stylu. Akorát že k tomu mají lepší stroje ze západu. V krajině bohužel zanechávají výraznou stopu.