Kateřina Bartošová – mladá paní, bydlí ve Strojeticích na Podbořansku, stará se o rodinu, je překladatelkou, umí šest cizích jazyků. Zároveň má ale pro ženu jedno neobvyklé hobby. Zajímá ji politika. Regionální, i ta vyšší, celostátní.

Dlouhá léta spolupracuje například s bývalým ministrem zemědělství za ODS Petrem Gandalovičem. Je jednou z mála žen z okresu Louny, která se snaží promluvit do politiky…

Nakupujete ráda?
Samozřejmě. Je to pro mě takový příjemný relax (usmívá se).

Takže jste úplně normální žena?
Ano. Nemám ráda takové ty běžné rodinné nákupy potravin a podobných věcí. Ale móda, boty nebo kabelky, můj velký hřích, to je něco jiného (směje se). Za módou se vydávám opravdu ráda. Ale času moc není, vyrážím tak jednou za měsíc.

Máte ale ještě jednu velikou zálibu. A ta u žen není tak úplně obvyklá. Zajímáte se o politiku.
Už od střední školy. Bylo to období počátku demokracie u nás, tehdy to byl pro mne jeden z impulzů.

Co bylo dál?
V ODS jsem od roku 1997, pomáhala jsem s volebními kampaněmi. Tehdy mě chytila ta atmosféra.

Jak byste vyjádřila vztah Kateřina Bartošová a politika?
Politika pro mě není boj o moc a funkce, ale opravdu spíše záliba. Zajímám se o ni, čtu si o významných politicích historie. Jednoznačně tedy záliba.

U žen ale málo vídaná záliba. Proč?
Zabere hodně času. Politika je hodně časově náročná, jsou to různé schůze a konference, často o víkendech. Navíc je také hodně hrubá. Určitě by nás ale v politice mělo být více, ženského pohledu je podle mého v politice hodně málo.

Určitě by ženy politiku minimálně zjemnily.
Jednoznačně. Politická kultura je u nás opravdu špatná, zhrublá, ale nejen ta politická. Politici jsou jen odrazem celé společnosti.

Často ale chybí zájem právě ze strany žen.
To máte pravdu. Například v regionální radě ODS jsem jediná žena, a to není dobře. Je to jeden z mých vnitřních úkolů, přivést k politice více žen. Musíme je ale zaujmout, nelze je nutit.

Co může něžnější pohlaví zaujmout?
Musíme dokázat, že to není jen boj o moc. Že díky politice se dá pomáhat. Své vesničce, městečku, sousedům.

A dá se pomáhat?
Stoprocentně. A je to dobrý pocit. Zrovna nedávno jsem byla v Měcholupech a s paní starostkou jsme diskutovaly o hledání řešení finanční podpory obecních rozpočtů například z fondů Evropské unie.

Co muži. Chtějí vůbec mezi sebou více političek? Nebo je na funkce jen neradi pouštějí?
Pořád je nás tak málo, že si nás muži spíše hýčkají. To je alespoň moje zkušenost. Chtějí se ukázat jako gentlemani.

A kvóty? Jste pro nařízení, kolik žen musí ve vyšších funkcích být?
I když jsem pro více žen v politice, pro kvóty rozhodně nejsem. To pak už není volná soutěž, to je nucené opatření, a to není nikdy dobré.

Pokud někdo chce, zkusí to.
Určitě záleží na ochotě, zkušenostech, vlastnostech. To nakonec můžeme zavádět kvóty pro věřící, pro mladé a staré, a tak dále.

Mluvíte o zjemnění. ODS má ale na špičce kandidátky v Ústeckém kraji hodně kontroverzní Ivanu Řápkovou. Ta může naopak mnoho lidí odradit.
Nějak blíže ji neznám, ale politik, na kterého není názor, který je nudný a šedý, moc šancí nemá. Ivana Řápková je osobnost, hodně lidí má na ni pozitivní názor, velká část ale i negativní, to je pravda. V Chomutově je spousta lidí, kteří jsou rádi, že ji tam mají. Snaží se řešit problémy s neplatiči a její prvotní cíl, snížit dluhy, byl určitě dobrý.

Většina žen, včetně vás, se specializuje na sociální sféru, zdravotnictví nebo školství. Není to škoda? Ve velké části českých rodin vládnou rodinným peněženkám ženy a finance jsou zvládnuté. Není to možný recept na naše veřejné finance?
To je dobrý nápad (směje se). Dalo by se o tom uvažovat, můžu to navrhnout. Ale pravda je taková, že je to hodně složitý resort a možná ženám připadá hodně obtížné ho zvládnout. Přece jen je to něco jiného než byt a auto.

Vy se také hlavně angažujete ve školství a sociálních otázkách.
Je to asi tím, že si to ženy odžijí, mají pak větší cit pro sociální problémy. Ženy si projdou mateřskou a vidí, kde by to bylo potřeba zlepšit. Proto třeba navrhuji zkrácené pracovní úvazky, firemní miniškolky, to jsou věci, které si myslím, že by ženám v návratu do zaměstnání ohromně pomohly. A ne sliby, které jim sice přinesou trochu peněz teď, ale do budoucna vůbec nic. Jen zadlužení jejich dětí.

Jednou z věcí, kterou chcete také prosadit, je více zahraničních lektorů pro výuku cizích jazyků. Kde na to ale vzít peníze?
Být v kontaktu s rodilým mluvčím, jen tak se dá dobře naučit cizí jazyk. Musíme sem proto nalákat lektory a nemusí to nutně být učitelé v aktivním věku, kteří by samozřejmě stáli hodně peněz. Jednou z cest jsou například aktivní senioři nebo studenti vysokých škol. Získají tu zkušenosti, podívají se po naší zemi, třeba na půl roku, rok a zároveň naučí naše děti výborně třeba anglicky.

Vy ovládáte šest cizích jazyků. Navíc jste blondýna. To byste se mohla líbit Jiřímu Paroubkovi. Ten se nedávno vyznal, že obdivuje ženy, které umí cizí jazyky. Obě jeho ženy se živí nebo živily překladatelstvím. To by možná byla jedna z možných cest pro ODS, jak zkrotit slibujícího Jiřího Paroubka…
Že bych se nenápadně přihlásila do ČSSD a ovládala ho (smích)? Je pravda, že částečně pracuji i v parlamentu a pan Paroubek mě vždy slušně pozdraví, dokonce se často i usměje. Možná jsem mu sympatická, ale do ČSSD bych nemohla vstoupit právě kvůli němu (usmívá se a rozhodně kroutí hlavou).

Děkuji za rozhovor.

Ženy z regionu nejsou na volitelných místech

Nejbližší volby budou na konci května. Vybírat se bude nové složení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jak jsou na tom ženy z okresu Louny, které by chtěly zasednout v poslaneckých lavicích?

Bídně. Šance na zvolení některé z žen z okresu Louny se pohybuje v říši snů. Na kandidátkách je celkem deset slečen, paní a dam z regionu, na soupiskách větších stran, které se podle průzkumů mohou dostat do Sněmovny, je jich ale jen pět. Navíc žádná z nich není ve vyšších patrech kandidátky, vždy jsou napsány ve středu nebo spíše ve spodní části listiny.

Nejvýše umístěnou ženou z okresu Louny je Šárka Nachtigalová na kandidátce uskupení Volte Pravý blok. To ale nemá podle průzkumů v nadcházejících volbách šanci. Z větších stran je u komunistů na 21. místě Alena Mádlová, na 12. místě u KDU – ČSL je Dagmar Pištěková, na 19. příčce Vilemina Svobodová. U ODS je 15. Kateřina Bartošová, Strana zelených má na 16. místě Jitku Kolářovou.

O trochu lépe než ve „vysoké“ politice jsou na tom ženy ve městech. Volby tam nás čekají na podzim, prozatím je rozložení sil takovéto: v Lounech je z třiceti zastupitelů sedm žen, v Žatci z jedenadvaceti městských poslanců pět žen, v Postoloprtech tři ženy také z jedenadvaceti a v Podbořanech čtyři.



Duchoňová: o svém městě chci vědět

Ludmila Duchoňová (ČSSD) se o komunální politiku v Podbořanech zajímá už desítky let. Za socialismu, v osmdesátých letech, byla městskou poslankyní za sportovce, v letech po sametové revoluci vstoupila do sociální demokracie a pokračuje v jejích barvách.

Žena, která toho mnoho dokázala už na sportovním poli, byla mimo jiné pětadvacet let v reprezentaci, držela československý rekord ve vrhu koulí, byla mnohonásobnou mistryní republiky a sjezdila i mnohé světové soutěže, říká: „V komunální politice je to hlavně o domluvě. Dobře na tom musí být město a je jedno, z jaké jste strany.“

Je žen v politice málo, moc nebo tak akorát?
V žádném případě to není akorát. Málo, samozřejmě. Vždycky jsem bojovala za to, aby i v městském zastupitelstvu bylo nás žen více. Malinko se to zlepšilo, v Podbořanech jsme čtyři, ale stejně je to málo. Uvidíme, letos jsou další volby.

Co zrovna vás přivedlo ke komunální politice?
Přistěhovali jsme se, když mi byl rok. S městem žiji, je to můj domov a chci být informovaná, vědět co se děje. Můžu i pomáhat.

Proč je podle vás žen v politice málo. Je to kvůli tomu, že zabere moc času?
To je až v té vyšší politice, tam ano. Ale ta komunální? Tam to není s časem tak hrozné.

Nebo je moc hrubá?
Politika neuvěřitelně zhrubla za posledních deset let. A je to hodně špatné. Je to i u nás v zastupitelstvu, dříve jsme se dokázali lépe domluvit. Teď je tam hodně osobního napadání a možná na to některé ženy nemají žaludek.

Na vyšší úrovni je to s počtem žen ještě horší, než v komunální politice. I když ani na lokální úrovni nemáme moc starostek nebo místostarostek.
Ve vyšší politice je možná odvedená práce méně vidět. Žena za sebou potřebuje vidět práci, ve městě nebo obci to jde. Navíc na velkou politiku musíte být ještě tvrdší, odolnější, je to těžší se tam prosadit. A muži tam podle mého ženy jen neradi pouštějí.

Děkuji za rozhovor.

ŽATECKÝ A LOUNSKÝ DENÍK JE NA FACEBOOKU! STAŇTE SE FANOUŠKEM!