Výstava unikátního keltského pokladu začala tento týden v Regionálním muzeu v Žatci. Lidé si jej mohou prohlédnout vůbec poprvé, předměty objevil teprve před třemi lety v lese u Stebna na Podbořansku 12letý Matěj Rampas z Jesenice. Podle odborníků se do země dostaly při rituálu před 2200 až 2300 lety.

Bezesporu nejhodnotnějším předmětem z celého pokladu je bronzová nádoba - teglia. „Vyrobili ji v některé z etruských dílen ve střední Itálii na přelomu 4. a 3. století před naším letopočtem. Opatřena je horizontálním uchem s ataší v podobě lidského obličeje. Jde nepochybně o zobrazení Gorgony - ženské démonické bytosti,“ vysvětluje archeolog žateckého muzea Petr Holodňák s tím, že v Itálii jsou podobné nádoby celkem početné, ve všech případech jsou však ataše uch ztvárněny jako vyobrazení celých bytostí či zvířat. „Nádoba ze Stebna s vyobrazením pouze lidského obličeje je první svého druhu v Evropě,“ dodává archeolog.

Mísa byla součástí honosných jídelních servisů a sloužila k omývání rukou během hostiny.

Při nálezu na Podbořansku byl v míse bronzový náramek s navlečenými třemi opaskovými kroužky. Dalších šest kroužků leželo v nádobě volně. Okolo bylo množství keramických střepů z další nádoby.

Poklad představí odborníci

Nalezený poklad je nyní součástí sbírek Národního muzea, které ho půjčilo k vystavení žateckému muzeu. Tam bude k vidění celý duben, v úterý 17. dubna archeologové Vojtěch Peksa a Petr Holodňák poklad ze Stebna a další nálezy z Podbořanska přiblíží při přednášce veřejnosti. Od konce května budou nalezené věci u Stebna součástí výstavy Keltové v Čechách v Národním muzeu.

Matěj Rampas objevil keltský poklad pomocí detektoru kovů nad břehem Podvineckého potoka u tří nápadných žulových balvanů v hloubce 30 centimetrů. Nález řádně ohlásil a odevzdal do Národního muzea v Praze. „Odborníci pak místo u Stebna prozkoumali, opodál našli ještě zlomek bronzového nákrčníku a bronzové slitky. Předměty prošly konzervačními a restaurátorskými zásahy,“ připomíná Petr Holodňák.

Místo u Stebna, kde byl poklad nalezen.

Místo u Stebna, kde byl poklad nalezen.  Foto: archiv muzea

Pro archeology jsou zásadní nejen samotné předměty, ale také okolnosti jejich nálezu. Těch v posledních letech přibývá, a to také právě díky nadšení amatérských „hledačů pokladů“ s detektory kovů.

Nález u Stebna potvrzuje hypotézu o existenci „sakrální“ krajiny v pravěku na jižním Podbořansku. Oblast nebyla téměř osídlena a nalezené věci, tak jako v ostatních případech, zřejmě souvisí s nějakým rituálním ukládáním předmětů do země. Třeba při cestách lidí pustou krajinou mezi tehdy osídlenými oblastmi severního Plzeňska a Poohřím.

„Nález u Stebna můžeme vysvětlit jako výsledek nějakého jednorázového rituálního úkonu, kdy tehdejší lidé do země uložili záměrně poškozené předměty patřící ženě. Jako schránku použili bronzovou nádobu, která jako jediná poškozena nebyla. Při rituálu hrála bezpochyby významnou roli přítomnost tří obřích žulových balvanů, u kterých poklad zakopali,“ nastínil vysvětlení Petr Holodňák.

To, že krajina na rozhraní tří dnešních krajů, Ústeckého, Karlovarského a Středočeského, nebyla v pravěku téměř osídlena, dokládají i pylové analýzy z nalezené měděné mísy. Podle nich se v okolí Stebna tehdy nacházely hlavně listnaté lesy. Pylů obilovin, které dokládají osídlení krajiny, se našlo jen minimálně.

Podobně o rituální krajině archeologové hovoří o Českém středohoří u Labe nebo Českém ráji.