Text na budoucí pamětní desce v Postoloprtech, která bude připomínat tragickou poválečnou událost, pobití osmi stovek německých civilních lidí v tomto městě, bude krátký a bude uveden pouze v českém jazyce.

Takový návrh předkládá zastupitelstvu města komise historiků a dalších nezávislých odborníků, která ve čtvrtek ukončila svou práci a výsledek předává zástupcům města.

Na dotaz Deníku to v pátek 4. září potvrdil PhDr. Michal Pehr, mluvčí komise.

„Komise po třech letošních schůzkách předkládá návrh konkrétního znění textu a návrh na jednu možnost pro umístění pomníčku. Zatím mohu uvést jen to, že navrhovaný nápis je krátký a že je uveden pouze v češtině,“ řekl Michal Pehr.

Konkrétní obsah textu ani přesné vymezení místa zatím nechce komise zveřejňovat ve sdělovacích prostředcích. „Členové se shodli, že nejprve výsledek své práce předají členům zastupitelstva města, které je úkolem pověřilo. Teprve po jednání zastupitelstva předáme text i novinářům,“ uvedl mluvčí komise.

Záměr byl už dvakrát zamítnut

Zastupitelstvo města se bude návrhem na umístění budoucího pomníku zabývat na schůzi 23. září. Zastupitelé v minulých letech návrh na pomník už dvakrát neschválili; loni na podzim však došlo k posunu už jen tím, že byli ochotni jmenovat uvedenou komisi odborníků a svěřit jí úkol vymyslet vhodný text a místo pro možný budoucí pomníček. Text měl být podle představ města takový, aby co nejméně jitřil emoce lidí a budil negativní reakce.

close zoom_in close zoom_in O vytvoření nějakého pietního místa v Postoloprtech, které by připomínalo poválečnou tragédii, žádaly radnici od roku 2002 opakovaně německé krajanské spolky.

V Postoloprtech bylo v květnu a červnu 1945 postříleno podle historických dokumentů nejméně 763 lidí, německy mluvících obyvatel regionu, včetně žen a dětí. Byli popraveni bez soudu a jakékoli možnosti obhajoby, ačkoli šlo o civilní obyvatele, kteří neměli žádný osobní podíl na rozpoutání války. Nebyli ani zařazeni do odsunu k dalšímu životu za hranicemi naší země jako jiní Němci.

O hrůze se nesmělo mluvit

Už nedlouho po válce byl tento čin mezi obyčejnými lidmi vnímán jako hrůzný, krutý a nelidský. V paměti regionu zůstal, lidé si o něm mezi sebou povídali, ale oficiální propaganda socialistického státu o něm zakazovala veřejně jakkoli hovořit či písemně publikovat.

Až letos v červnu policejní vyšetřovatelé jmenovitě označili dva muže jako hlavní viníky zodpovědné za tehdejší zabíjení. Oba byli Češi – jeden voják a jeden obecní strážník – a za svého života nebyli nijak potrestání. Zemřeli přirozenou smrtí až v následných desetiletích.