Zastupitelé v Postoloprtech po sedmi letech od podání první žádosti schválili zřízení pomníčku připomínajícího poválečnou tragédii – postřílení německých obyvatel ve městě. Otázka však stále budila emoce; v předchozí diskuzi se ozvaly hlasy proti i některé ostré výroky.

Proti vybudování pomníčku poválečným událostem se vyslovil i jeden člověk, který promluvil v rámci bodu vystoupení veřejnosti. Byl to Václav Sedláček z krajské rady Klubu českého pohraničí; na jednání do Postoloprt přicestoval z Ústí nad Labem.

Zastupitelé nejdřív hlasovali o tom, jestli mu vůbec umožní vystoupit, neboť nemá v Postoloprtech trvalé bydliště; tento postup ukládá zákon o obcích.

„Jsem proti zřizování pomníčku. Navrhuji městu se touto záležitostí už vůbec nezabývat. Neustálé otvírání tohoto tématu jen kazí vztahy mezi oběma národy, Čechy a Němci. Já osobně jsem jezdil dříve do NDR, nyní též do Německa a udržuji přátelství s lidmi a touto zemí i bez pomníku, který se mi zdá zbytečný,“ tvrdil.

Za komisi historiků, která navrhovala text na desce, promluvil její člen Petr Schölle. Uvedl, že pomník je ve městě potřeba, že nejde donekonečna zamlčovat historické události. „Udělejme tím symbolickou smířlivou tečku za tímto tématem,“ vyzval členy zastupitelstva.

Dál už mluvili jen samotní zastupitelé. Ludvík Mlčuch (KSČM) se vyslovil proti pamětní desce. „V roce 2005 zastupitelstvo města tuto věc už jednou odmítlo a nevidím důvod na tomto postoji cokoli měnit,“ sdělil.

Vladimír Pfertner (ODS) naopak jednoznačně podpořil stavbu pomníku. „Postavme se k celé věci už konečně čelem a přiznejme si, že postřílení stovek lidí v našem městě bylo zvěrstvo. Nemůžeme se pořád tvářit, že se nic nestalo. Vždyť jde jen o to, postavit někde symbolický, třeba malý pomníček. O nic víc nejde,“ řekl.

Ostrý, až demagogický argument vyslovil Jan Pelc z rady města (KSČM). „Jsem rozhodně proti pomníku. Pomník obětem nemá smysl. Žádná válka tady v Postoloprtech ani nebyla, Československo nikdy oficiálně nebylo ve válečném stavu s Německem. Němci nás obsadili a byli jsme součástí jejich státu,“ uváděl.

Zastupitelem, který dokázal zklidnit emoce, vystoupit klidně, věcně a získat autoritu kolegů, byl lékař Miloslav Fišer (nezávislý). „Jsem jednoznačně pro zřízení pietního místa. Právo na uctění památky mrtvých má každý pozůstalý, ať je to kdokoli. Vytvořme pomník a náklady zaplaťme z pokladny města. Ať je vidět, že město se k problému staví čelem, samo přebírá aktivitu a nenechá si tyto věci platit od německých spolků,“ řekl.

Navrhl též z textu, předloženého komisí, vypustit slovo „masakr“ a nahradit ho mírnějším termínem „událost“ Jeho návrhy položily základ k celému závěrečnému rozhodnutí a usnesení zastupitelů.

Nakonec se pro pomník vyslovilo čtrnáct zastupitelů z osmnácti přítomných. Nikdo nehlasoval přímo proti záměru. I ti zastupitelé, kteří měli k myšlence výhrady, se jen zdrželi hlasování.