„Nazdar, jak se máš? Pořád sportuješ?“ potkává a zdraví mě přátelsky i několikrát týdně Venca, žatecký bezdomovec. Občas se pokusí usmát, chce „pokecat“, jindy s ním dál není řeč, mluví s potížemi, rozumět mu moc není. Asi se moc nevyspal. Zná ho celé město. Zarostlý, zbědovaný, někdy těžce chodí, mnohdy hodně špinavý a ne úplně vonící. Už několik let „bydlí“ na trávníku poblíž obchodu v ulici Bratří Čapků. Za každého počasí. Když přituhne, přespává v popelnici. Nemá nic. Teď už nějaký čas v ulicích Žatce ale není vidět. Zima, špatná hygiena a další potíže zdraví příliš nepřidají. Přes dva týdny je v nemocnici.

Už brzy ho ale propustí… A? Vrátí se. Možná chvilku bude „sekat dobrotu“, ale pak, jako už tolikrát předtím, pomoc s největší pravděpodobností odmítne a bude zase na ulici…

Život na ulici je tvrdý

„Nechci. Nechci nikam,“ říkal totiž i nedávno Venca na dotaz, jestli by nebylo lepší jít na ubytovnu. A velmi pravděpodobně tak bude mluvit i za pár dní, až ho pustí z nemocnice.

Venca už tahle, než si pro něj před časem přijela sanitka, bydlí několik let. Obchází Žatec, potuluje se, hledá v popelnicích, vybírá je, popíjí, občas někde posedává a čte si odhozené noviny nebo časopisy. Pak vždy usedne nebo ulehne na trávník nedaleko obchodu na sídlišti a snaží se spát – pod širákem. Léto je lepší, zima mu odpočívat moc nedovoluje, i když nedávno dostal „novou“ zelenou bundu. Někdo mu ji věnoval, ale hned druhý den už byla ošuntělá, špinavá, mokrá. Život na ulici je těžký… Když je chladněji, přesune se spát do nedalekého kontejneru. Tam vydrží, i když přituhuje, i když je mínus.

„V takové zimě spát venku, to je hazard. Musí to mít strašlivé dopady na jeho zdraví. Je mi ho líto,“ říká jedna z obyvatelek sídliště, která mu čas od času něco nechá v igelitce pověšené na kontejneru.

Mobil majitelce začal náhle hořet při jízdě autem.
Nový mobil jí vzplál v autě. Zničil i bundu

Venca je náladový. Občas hlasitě nadává, jindy je přátelský a baví se s lidmi. Ti na něj také mají hodně různé názory. Jedni si stěžují a chtěli by ho „vypudit“. Vadí jim, že znečišťuje okolí, dělá ostudu, zapáchá, má špatné hygienické návyky a někteří se ho i bojí. Jiným je ho líto. Nosí mu někdy jídlo, pití, oblečení. Chtěli by mu pomoci.

Pomoc bezdomovcům města nabízejí. Sociální pracovníci jsou s lidmi bez domova v častém kontaktu. Ti ale mnohdy pomoc odmítají.
„Pomocnou ruku“ podávají dlouhodobě v Žatci i Vencovi. „Opakovaně mu nabízíme ubytování a další pomoc. Jenže ubytovnu bohužel odmítá. Stejně jako doprovod k lékaři a další věci. Rozhodnutí je na něm. My nemůžeme nikoho přinutit někam jít. Můžeme nabízet, pomáhat, doporučovat, přemlouvat, ale je to o dobrovolnosti. I bezdomovci jsou svobodní lidé, mohou se rozhodnout jak chtějí,“ říká Lenka Jendrísková ze sociálního odboru žatecké radnice.

Často jde o alkohol, někdy drogy

Odborníci naznačují, že život na ulici těmto lidem svým způsobem vyhovuje. Nikdo jim neurčuje, co mají dělat, nikdo je nesvazuje pravidly. Lidé na ulici se nechtějí vzdát alkoholu, to nejčastěji, někdy drog, nechce se jim ctít ani další podmínky. „Je velmi těžké jim pomoci, když nechtějí. Ti lidé hodně často odmítají pomoc, opakovaně. Nechtějí dodržovat pravidla. Jsou často raději na ulici, než aby se vzdali některých věcí,“ pokračuje Jendrísková.

Jednou z podmínek je například to, že na ubytovně nesmí být pod vlivem alkoholu. Ale popíjení je mnohdy jednou z mála „radostí“ bezdomovců…

Jde o několik lidí

Bezdomovectví není v Žatci nebo Lounech aktuálně velký problém. Jedná se o jednotlivce, několik případů, ale i ti způsobují někdy potíže. Lidé na ulici nemají nic, přišli často o rodinu, zázemí, práci. Sociální pracovníci se jim snaží najít „novou cestu“, pomoci jim v začátcích, řešit situaci.

Po Lounech se aktuálně, podle tamních strážníků, pohybuje pět bezdomovců. V minulosti se počet měnil od sedmi až k deseti lidem bez přístřeší. Nyní jsou někteří ve vězení, jeden muž zemřel. „Migrují po městě. Nejčastěji se vyskytují poblíž marketů, pod mostem Veslařů, pod oblouky nebo na Rynečku a podobně,“ vyjmenovává nejčastější útočiště lidí bez přístřeší Radek Baláš, šéf lounských strážníků. Lidé je vídají za Albertem nebo Billou, na nádražích, u Luny, Pod Šancemi. Toulají se ulicemi.

Most přes Ohři v Radonicích na Lounsku je ve špatném stavu, v minulých dnech byl uzavřen i pro pěší.
Most v Radonicích už nesmějí přejít ani pěší, zavřený je po pádu lávky v Praze

V Žatci například přespávají v prázdných drážních domcích, na zahradách, v opuštěných chatkách. Jeden z lidí bez domova se chodí ohřívat občas do Tesca. „Jsou to jednotlivé případy, opravdu jednotlivci. Většinou se je naštěstí podařilo umístit na ubytovně. Nabízíme jim ubytování, ošacení z charitního šatníku. Poskytujeme jim také doprovod k lékaři, jídlo, pomoc s příspěvkem na živobytí, řešení problémů s alkoholem nebo drogami,“ vypočítává Jendrísková.

Také v Lounech poskytují bezdomovcům ubytování v azylovém domě. Ale i potraviny, ošacení, pomoc se závislostí, vyřízení dávek nebo doprovod k doktorovi. I tam se některým lidem bez přístřeší podařilo takto dlouhodobě pomoci.

Častější je ale podle tamních sociálních pracovníků jiný scénář. Pokud se podaří přesvědčit bezdomovce ke spolupráci, je to často jen krátkodobá pomoc. Právě kvůli neschopnosti dodržovat pravidla se tito lidé ocitají na ulici opakovaně. „Strážníci mnohokrát nabízeli bezdomovcům ubytování na ubytovnách, ale sami přiznávají, že nejsou schopni dodržovat pravidla a proto jsou raději na ulici,“ dodává ředitel Městské policie Louny.