Motto: ,,Řemeslu nás naučili přátelé“

"Někdo bere i třeba 85 kilogramových sklenic najednou," směje se sympatická včelařka na své chalupě ve Lhotě u Žatce, kterou si po odchodu do důchodu přetvořila na trvalé celoroční bydlení.

Důvodem proč jsem za paní Seidlovou přišel je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana žateckého a lounského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

"O včelařství se zajímám už třicet let. Věnuji se mu od roku 1981, kdy jsme koupili tuhle chalupu ve Lhotě. Řemeslu nás naučili dva přátelé – místní sousedi. Jsem jim za to moc vděčná. Nyní jsem už i členkou okresního výboru Českého svazu včelařů v Lounech," vypráví paní Seidlová. Sedíme na terásce, pijeme kávu, pochutnáváme si na výborném dortu, vlastnoručním výrobku hostitelky.

"Ročně vyprodukujeme více než tunu medu. Jezdí si pro něj lidé ze širokého okolí, například Roudnice, Plzně, Kralup, Mostu. Letos mám v provozu 36 včelstev v úlech. O včelaření jako zajímavé činnosti pořádám občas i besedy pro děti ve školách," říká paní Seidlová.

Paní Seidlové jsem se zeptal, jaké je tajemství jejího úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
Těžko říci – náš med je jednak na chuť opravdu výborný, dále je to určitě i tím, že držím lidové ceny, nemám ho předražený. Snažím se vždy všechno rychle vyprodat, aby byl med při konzumaci čerstvý, nejsem příznivec toho, aby mi tu stál několik měsíců ve skladu," uvedla včelařka.

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
"Mám ráda výtvarnictví všeho druhu, maluji, pletu košíky, vyšívám. Jsem také aktivní ve svazu žen ve Volevčicích u Počerad. Působím tam jako předsedkyně a pro tamní lidi, hlavně seniory a rodiny s dětmi, připravujeme po celý rok různé společenské akce. Mám také tři vnoučata a na čas s nimi se samozřejmě také vždycky moc těším," uzavírá paní Seidlová.