Mezi kusy betonu a kopci cihel, v extrémně obtížné sutině se Max pohybuje bez potíží. Navíc pracuje. Hledá zraněné i oběti po zřícení domu. A exceluje. Září. Ve zbořeništi nenechává nikoho. Našel čtyři raněné i dvě oběti. I když to tentokrát naštěstí nebyl ostrý zásah, ale „jen“ mistrovství republiky v sutinovém vyhledávání, odvedl zlatý retrívr skvělou práci.

„Záchranařina musí oba bavit. Psa i psovoda. Do hledání v tak těžkých podmínkách nemůžete psa nutit,“ raduje se ze stříbra na republikovém šampionátu jeho lidská parťačka Iveta Katrevová.

„Jsem moc spokojená. Stříbro je fajn výsledek. Byl to první Maxův start na mistrovství. Mám také velkou radost, že jsme složili nejtěžší záchranářskou sutinovou zkoušku, to je hodně cenné,“ slaví úspěch psovodka z Chomutovska.

Šampionát se konal minulý víkend v Žatci a ve Chbanech. Zvítězila Eva Klemšová s Briou z Prahy. Katrevová s Maxem (podle rodokmenu se jmenuje Jewel General Golden Countrysides – pozn. red.) na ně ztratili pouhopouhé dva body ze tří stovek udělovaných. „Bylo to těsné, ale i druhé místo je skvělé. Navíc se potvrdilo, a toho si cením asi nejvíce, že máme s Maxem skvělý vztah. V záchranařině musíte mít se svým parťákem perfektní pouto, musíte si vzájemně věřit. S Maxem si rozumíme,“ je spokojená žena, která mimo jiné osmkrát reprezentovala na mistrovství světa v individuálních startech, několikrát tam splnila limit zkoušky. Je navíc také držitelkou stříbra ze světového šampionátu družstev v plošném vyhledávání.

Katrevová má se svými zlatými retrívry desítky záchranářských zkoušek. Toto plemeno jí učarovalo. Má za sebou také řadu ostrých zásahů, je národní rozhodčí, nyní se připravuje na zkoušky na mezinárodní rozhodčí. V záchranařině dosáhla na mnohé. Jeden sen ale ještě má. A to získat takzvanou Mistrovskou třídu. Všechny podmínky splňuje, chybí jí ale jediné – titul mistra republiky.

Titul na dosah 

Přitom na republikových šampionátech byla už se čtyřmi psy. Se všemi získala buď stříbro, nebo bronz, s některými dokonce vícekrát. Co chybí k vysněnému titulu? „Možná trochu štěstí,“ směje se žena, která tréninkem nejen svých psů, ale také mnoha dalších záchranářů, tráví mnoho a mnoho času. Ve zlepšování pomáhá často i dalším kolegům. Trénink záchranářských psů totiž nikdy nekončí, výkonnost si musí stále udržovat, vychovat špičkového psa trvá několik let.

A proč zrovna záchranařina, jedna z nejobtížnějších kynologických disciplín? „Na ostrých zásazích, kde jsme byli, při opravdovém hledání, když toho člověka najdete, to je skvělý pocit. To je to, proč záchranařinu dělám,“ vyznává se Iveta Katrevová.