Fotbalové stadiony pražské Sparty nebo severočeských Teplic. Obě prvoligová hřiště mají nový trávník, pod jejich výměnou je podepsaný Robert Janek z Blšan na Podbořansku. Nyní má na starost výměnu trávníku na žateckém Slavoji. Robert Janek je také neodmyslitelně spjatý s blšanským fotbalovým klubem. Za oddíl hrál od žáků po dospělé, mezi tím se stal správcem stadionu. Fotbalový klub už řadu let neexistuje, o areál se stará Robert Janek dál. Má ho od jeho majitele pronajatý, provozuje v něm hotel, stará se o hřiště. Obliba areálu mezi fotbalisty roste, o čemž svědčí zarezervovaná kapacita na celé příští léto.

Robert Janek

Padesát tři let, v mládí bydlel v Očihově, chodil do základních škol v Blšanech a Podbořanech. V Žatci vystudoval střední zemědělskou školu. Od svých dvaceti let dělal správce areálu fotbalového stadionu v Blšanech, kde i bydlel. Později si postavil rodinný dům v jeho sousedství. Hrál fotbal od žáků po dospělé za Blšany a Žatec, nejvyšší soutěž, ve které nastupoval, byla Česká fotbalová liga.

Do Blšan jezdily tisíce lidí ze širokého okolí na první ligu. To je pryč. Pojďme si na úvod rozhovoru trochu zavzpomínat. Byl jste ve vedení klubu, proč fotbal v Blšanech dopadl, jak dopadl?
Blšany byly dominantně živy z prodeje hráčů. Jednak, které si od mládeže klub vychoval, jednak těch, kteří se přivedli a pak za dvacet i více milionů prodávali. Mohu zmínit přestupy Pavla Drska do Duisburg, Jana Šimáka do Hannoveru, Vency Drobného do Štrasburku nebo brankáře Petra Čecha do Sparty. Najednou ale přišla doba, kdy hráči přestali s námi podepisovat kontrakty. Peníze, z přestupů pak končily v kapsách manažerů nebo i částečně samotných hráčů. A najednou hlavní zdroj peněz nebyl, pokladna vyschla. Přestupy za dvacet a více milionů najednou nebyly.

V sezoně 2005/06 se v Blšanech už nepovedlo první ligu udržet. Tým skončil poslední a sestoupil. Propadl se během pár let až do krajského přeboru a nakonec úplně skončil. Co to pro vás znamenalo?
Byl jsem s fotbalem v Blšanech hodně spjatý. Prošel jsem úplně vším od správce areálu po předsedu představenstva. Během let se majetek rozrůstal, přibývala hřiště, postavil se hotel. V roce 2006, když šel fotbal do defenzívy, jsem začal podnikat. A to v oboru výstavby a rekonstrukce sportovišť.

Klub se dostal do platební neschopnosti. Následovaly exekuce a konkurz. V něm areál v Blšanech, vyjma hlavního hřiště s osvětlením a tribunou, které patří občanskému sdružení Fotbalový klub Chmel Blšany, koupila společnost Šilhánek a syn z Kryr. Vy jste nepřemýšlel, že byste areál koupil?
Bylo to a stále je mimo moje finanční možnosti.

V areálu se pak často střídali provozovatelé. Měl jste jeho část pronajatou pro své podnikání. Podílel jste se nějak na provozu areálu?
Ne. Občas za mnou nějaký z provozovatelů areálu přišel, abych se staral o hřiště. Když jsem mu představil, jak je to finančně a časově náročné, odmítl to s tím, že na to nemá peníze. Nakonec hřiště skončila v takovém stavu, že už se na nich nedalo hrát a nikdo do Blšan nejezdil.

Jaký byl nakonec impuls, že jste si předloni sportovní areál v Blšanech pronajal sám?
Hlavně to, že mi dospěly obě dcery. Starší Silvie a mladší Simonka. Jako rodinný podnik mi to dává smysl, důvěra v rodině je absolutní. Obě dcery v areálu pracují. A také, že se mé podnikání rozvíjí, mám výhodu, že stroje, které používám na údržbu sportovišť jinde, mohu používat v Blšanech. Provoz areálu ale výdělečný není, musím to dotovat ze svého podnikání.

Jak se na provozu areálu v Blšanech projevil koronavirus?
Hodně. Třeba na březen jsme měli v hotelu zamluvenu pětistovku noclehů.A najednou ze dne na den se to zrušilo. Otevřeli jsme až v květnu, červnu. Přitom náklady na provoz areálu v Blšanech jsou vysoké, vše je tam na elektřinu, běžné jsou měsíční stotisícové faktury. Kdyby nebylo finanční krytí z mého podnikání, byli bychom na tom zle.

Zmínil jste, že hřiště byla ve špatném stavu. Jak to bylo s hotelem?
Exteriéry byly zdevastované, ale hotel se nacházel v dobrém stavu. Ale je jasné, že doba jde dopředu, nějaké modernizace by to opět chtělo.

Hotel nabízí kromě ubytování a restaurace možnost relaxu. Vířivku, saunu, posilovnu. Sportovci mají k dispozici fotbalová hřiště, tenisové kurty. Jaký je o areál zájem?
Obrovský. Máme už obsazené celé léto příštího roku, někteří by měli zájem i o léto roku 2022. Jsme v tom ale opatrní, nechceme se tak daleko zavazovat. Přece jenom jsme v areálu v nájmu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že jsme areál zaměřený na fotbal. Takže ho zaplníme v létě dva měsíce a v zimě dva měsíce, kdy je přípravné období. I když tuto dobu o pár týdnů protáhneme, můžeme mluvit o tom, že se areál využívá půl roku a půl roku ne. Přitom je třeba se o něj starat neustále, travnatá hřiště je třeba hnojit, zalévat, sekat.

Kolik máte v areálu v Blšanech zaměstnanců?
Pět.

Kdo k vám do Blšan jezdí na soustředění?
Zmíním třeba fotbalovou akademii z Příbrami, Duklu Praha, během léta u nás trénovaly Teplice, byly u nás fotbalistky pražské Sparty. Přes zimu Viktorka Žižkov. Nemáme ale možnosti a ani ambice zajišťovat servis pro profi fotbal, jsme spíš zaměření na děti. Pro nás je ekonomicky výhodnější, když zaplníme kapacitu šedesáti dětmi z mládežnické akademie, než když přijede jeden klub z ligy dospělých. Je dobře, že si nás oblíbily pražské mládežnické celky. Byli u nás teď v létě ale i mladí fotbalisté z Junioru Chomutov, Loun nebo Jazzmani Žatec.

V současné době v Blšanech našel zázemí žatecký Slavoj, kterému se rekonstruuje hřiště. Hraje tam svá domácí utkání. Má to pro vás v tomto ohledu přínos?
Ano, samozřejmě. Přijedou k nám na utkání se Slavojem další kluby a vidí to tady. Mnohdy jsou překvapeni, jak to tady žije a jak to u nás vypadá. Myslí si, že v Blšanech už není nic.

Kdo se stará o tribunu a hlavní hřiště, které vlastní občanské sdružení, jehož členem výboru jste?
Starám se o to já. Beru sportovní areál jako jeden funkční celek. Nikoho, kdo přijede, moc nezajímají majetkové vztahy. Chtějí být ve fotbalovém areálu, kde vše funguje. Ale abych vzal milion korun a opravil tribunu nebo vyměnil sedačky, tak na to nemám.

Jak jste zmínil, bez svého úspěšného podnikání byste se mohl pronájmem a provozem areálu v Blšanech jen těžko zabývat. Máte řadu zakázek. V létě vaše firma třeba měnila trávník na stadionu v Teplicích.
Nejen měnila trávník, ale provedli jsme rekonstrukci celé travnaté plochy. Teplice musely často kvůli nezpůsobilému terénu odkládat zápasy, měly nejstarší hřiště v první lize. Klub se proto rozhodl pro výměnu celé vegetační vrstvy a dalších věcí s tím spojenými. Ta vrstva se za osmnáct let péče z nějakých čtrnácti, patnácti centimetrů navýšila až na pětadvacet a přestala fungovat. Třeba z hlediska vodopropustnosti, což byl problém při deštivém počasí.

V současné době se subdodavatelsky podílíte na rekonstrukci travnatého hřiště na fotbalovém stadionu v Žatci. Dají se obě zakázky srovnat?
Třeba v objemu zemních prací ano, v obou případech bylo třeba vytěžit tisíce tun materiálu. V případě Teplic se ale celá rekonstrukce hrací plochy musela vtěsnat do necelých tří týdnů, pracovali jsme tam každý den, od rána do večera. Tráva se pokládala v kobercích, které se přivezly v sedmnácti kamionech z Holandska. V Žatci takový časový tlak není. Na hřiště se tráva vyseje, což je lepší.

Proč?
Samozřejmě je to o mnoho levnější. Ale je i vhodnější pro její růst trávu vypěstovat rovnou v místě.
Ale jinak jsou postupy při rekonstrukcích travnatých hřišť podobné. Existuje norma, jak má fotbalové hřiště vypadat, jaké se mají materiály použit. Začíná se stejně, a to odtěžením materiálu. Ten se buď zase použije, nebo ne. Pokud ano, ze zeminy se odstraní nevyhovující vegetace. Jako první se pak začne tvarovat pláň hřiště, která má většinou střechovitý tvar. Aby odtékala voda, středová osa hřiště je o 30 až 35 centimetrů výš než jeho kraje. Do pláně se položí drenáž, na to vhodný písek a na to vegetační vrstva, ve které tráva roste.

Teplice, Žatec. Kde jste se ještě podílel na výměně trávníku na fotbalovém hřišti?
Třeba loni na podzim na hlavním stadionu Sparty. Subdodavatelsky jsem odstraňoval starý trávník se speciální technikou a míchal novou vegetační vrstvu. Stavěl jsem také nové fotbalové hřiště v Klášterci nebo Hoštce na Litoměřicku a na několika dalších místech v Čechách.

Zmínil jste speciální techniku. Jakou používáte?
Třeba speciální grejdr, který má čidla a rotační laser. Grejdr je stavební stroj určený ke srovnávání velkých ploch při zemních pracích. Na základě modelací vytváří tvar hřiště, zajišťuje správné výšky materiálu. Odchylku při práci má jeden centimetr na sto metrů.

Máte dost zakázek?
Ano. Můj koníček se mi stal povoláním, práce s trávou mě baví. Když dělá člověk řemeslo poctivě, práce se vždy najde. Mám jí hodně, některé zakázky musím i odmítnout.