„Vážení spoluobčané, v sobotu se na náměstí konají trhy. Nabídka bude opět bohatá, začínají v devět hodin. Upozorňujeme také, že očkování psů probíhá v pátek ve veterinární ordinaci. Děkuji za pozornost, konec hlášení."

Pamatujete? Do ztichlých ulic se rozléhá hlášení z tlampače z nedalekého sloupu. Občas není vůbec rozumět, někdy se rozléhá tak, že je slyšet dvakrát či třikrát, čas od času nepříjemně zachrastí. To hlásí „rozhlas po drátě". Dnes už spíše rarita, ve 20. století ale neodmyslitelná součást městského života. Upozorňoval na události, připomínal povinnosti.

Rozhlas po drátě• lidově dráťák byl systém pro šíření rozhlasového vysílání pomocí kabelového rozvodu bez použití radiového přenosu
• mohl vysílat pouze jedinou rozhlasovou stanici
• signál se rozváděl z centrálního zesilovače kabelovým rozvodem
• rozvod byl zakončen zásuvkami, do kterých se připojovaly jednotlivé stanice rozhlasu po drátě

Aktuálně ale v okrese Louny slouží ve městech už jen v Postoloprtech. „Rozhlas vedený po drátě stále používáme. Slouží například pro vyhlašování ztrát a nálezů, oznámení o zatoulaných psech, propagujeme kino, divadlo, kulturní akce. Informujeme občany také o sběrových sobotách, volných pracovních místech, o zasedáních zastupitelstva. Některá hlášení jsou placená, například prodej různého zboží," vyjmenovává tajemnice postoloprtské radnice Jana Fišerová, k čemu se rozhlas po drátě ve městě používá.

Hlavně tedy k praktickým hlášením. Dříve přitom ve městech „po drátech" běžely i nejrůznější kulturní pořady. Například v Žatci, v šedesátých letech 20. století, předtím než odešel do Prahy do Československého rozhlasu, hlásil také známý herec a scénárista Zdeněk Svěrák, který ve městě několik let učiteloval. „Když jsem dělal do místního rozhlasu relace, musel jsem si na tom dávat hodně záležet, protože tam se musí mluvit pomalu, aby se to v těch ulicích stačilo rozléhat," vzpomínal Zdeněk Svěrák na zkušenosti se žateckým rozhlasem po drátě v dokumentu Tatínek.

„Pak jsem s tím měl potíže v opravdovém rozhlase, pořád jsem mluvil pomalu. A oni se pořád smáli. Proč mluvíš takhle pomalu? Normálně to sypej ze sebe, říkali. A já jsem to pořád nechával doznít do těch ulic," pokračoval oblíbený herec Divadla Járy Cimrmana a autor mnoha úspěšných filmových komedií.

Většina měst „dráťák" zrušila

Ilustrační foto.Ještě v osmdesátých, někde i v devadesátých letech 20. století byl rozhlas po drátě součástí městské kultury. Pak ho ale většina měst zrušila. „Rozhlas nemáme myslím od roku 1989," vzpomíná Martin Gutzer, tajemník podbořanské radnice s tím, že údržba a obnova systému, jeho nutná modernizace, by byla hodně nákladná.

Také v Žatci klasický rozhlas po drátě už před mnoha lety zrušili. Místo něj si pořídili bezdrátový systém, který ale neslouží pro běžná hlášení, používá se pouze při náhlých krizových událostech, například při povodních. „Bezdrátový městský informační systém je rozšířen po celém městě a používá se pouze pro krizové řízení," informoval Petr Vajda, tajemník Městského úřadu v Žatci. Ani Louny už nemají rozhlas po drátě. Funkční zůstal jen v části Brloh, kde slouží například k informacím o schůzkách osadního výboru.

Tradiční systém doplňuje bezdrátová technologie

Postoloprty, jediné větší sídlo v okrese Louny, kde ještě rozhlas po drátě funguje, provoz příliš nestojí. „Do údržby investujeme do deseti tisíc korun ročně. Hlavně na výměnu dožitých hlásičů nebo nutné prořezy zeleně kolem drátů a podobně," sdělila tajemnice postoloprtské radnice Jana Fišerová. O rušení v Postoloprtech zatím neuvažují, systém funguje. Město ale také investuje do bezdrátového systému, který rozšiřuje pokrytí do dalších míst. V budoucnu pravděpodobně bezdrátový systém i v Postoloprtech nahradí „starou klasiku".

Města místo rozhlasu po drátě v dnešní době používají jiné kanály, aby se informace dostaly k občanům. Každé město má své internetové stránky, používají úřední desky, někde i elektronické, někde také vydávají svůj zpravodaj, který míří lidem zdarma do schránek.