Sugestivně zachytila zoufalou atmosféru prázdného špitálu, kde uklízečka myje podlahu, po níž nikdo nechodí. „Co tu hledáte, tady chcípl pes,“ řekla tehdy Rychlíkové uklízečka. „A že nemáme nemocnici? Na nás všichni kašlou. Kdo může, odejde do Německa, tam se mají lidi líp. Kdo by tady zůstával? Holky se tu učí na zdrávce, ale pak odejdou do Prahy,“ láteřila žena před dokumentaristkou.
Stát v rozkladu.Ta popsala i enormní problémy se záchrankou ve výběžku, kde bývají v zimě silnice přecpané kamiony, doprava kolabuje kvůli namrzlým komunikacím v Lužických horách a často ani vrtulník nemůže vzlétnout kvůli častým mlhám. Běžné v oblasti je překládání ze sanitky do sanitky na pumpách mezi okresy, kdy záchrance někdy trvá dostat se do nejbližší nemocnice v Děčíně nebo České Lípě 1,5 hodiny.
Rychlíková se ale zabývala i dalšími problémy Šluknovska. Nejspíš i kvůli nemocnici, i kvůli dalším z nich má okres Děčín výrazně špatné výsledky ve statistice úmrtnosti, porodnosti nebo průměrného důchodu. Těmi problémy jsou třeba špatné vzdělání, nedostatek práce, drahé bydlení, nedostačující dopravní obslužnost.
Jak jste se dostala k psaní o Šluknovsku?
Už dříve jsem se zabývala stavem českého zdravotnictví. Kritizovala jsem systém, který je sice velmi kvalitní, ale na úkor zaměstnanců, které vyčerpává. Zajímalo mě v té souvislosti, co může udělat s nějakým regionem nepřítomnost nemocnice, tedy velmi důležité součásti infrastruktury. Šluknovsko se nabízelo kvůli tamní krachující Lužické nemocnici.
Srovnávala jste několik regionů, potýkajících se s různými problémy zdravotnictví: Frýdlantsko, Zlínsko, Karlovarsko. Vyčnívalo Šluknovsko?
V jiných oblastech byly s nemocnicemi třeba problémy, související se zdravotnictvím v soukromém sektoru. Ale nějaké funkční nemocnice tam pořád byly. Šluknovsko se od zbytku Česka liší dost významně i kumulací dalších socioekonomických problémů. Souvisejí s exekucemi, sociálním vyloučením či vyšší mírou romské menšiny.
Píšete i o děčínské nemocnici, a to nepříliš lichotivě. Přitom je vlastně pro lidi ze Šluknovska záchranou, ne?
Nezbývá jim, než jezdit do Děčína. Jenže to se pak logicky projeví na kvalitě nabízené péče. Místní si mi stěžovali třeba na to, že tam enormně dlouho čekali na ošetření. Přetlak pacientů ze Šluknovska komunikovala jako problém i samotná nemocnice. Socialistická struktura zdravotnických zařízení opisovala potřeby regionů. A zrušit špitál pro 55 tisíc lidí, to prostě nejbližší nemocnici nemůže než zadělat na problém.
Při pouti Šluknovskem jste se bavila s tamními starosty i senátorem Zbyňkem Linhartem. O čem?
Zajímalo mě, jak vnímají odřízlost Šluknovska a kolaps tamní nemocnice politicky. Diskutovali jsme o tom, že jde o oblast na hranici s Německem. A to svádí k tomu, že politici i běžní lidé hledají partnery k jednání tam. Zajímalo mě, jestli se setkávají s pochopením, když problémy výběžku tlumočí vysokým představitelům vlády. Měla jsem z nich bohužel pocit rezignace, i když se opravdu hodně snažili.
Jaký pocit jste měla ze Šluknovska vy sama oproti Praze, kde bydlíte?
Uvědomila jsem si, že jsem předtím žila v jakémsi samozřejmém komfortu. Že je normální, že velké fakultní nemocnice jsou na každém kroku. Je to tak nejen v Praze, ale i v Brně, odkud pocházím. Přemýšlela jsem, co bych všechno musela řešit, kdybych žila na Šluknovsku. Co kdybych byla těhotná a podobně. Praha a Šluknovsko, to je obří rozdíl, jejich porovnání je úplně mimo.
Nejen Rychlíková, nejen Šluknovsko. V knize píšou o rozkladu celého státu další autoři včetně Saši Uhlové
Koronavirová pandemie ukázala v plné nahotě ochablé tělo Česka. Stát není schopen pořádně se postarat o své chudé, nemocné a ohrožené. Navzdory novinovým komentářům však nejde o selhání té či oné vlády, toho či onoho politika. Kolabující zdravotnictví, porouchaný sociální systém i chaotické školství jsou důsledkem jejich dlouhodobého odsouvání na vedlejší kolej, ať už kvůli ústupkům průmyslové a ekonomické lobby, nebo z čisté ignorance a politické pohodlnosti.
Nad čím se v době konjunktury daly přivírat oči, to se v době krize hlasitě ozývá: v hroutících se nemocnicích, absurdních exekučních výpisech i na křičících náměstích. Kniha Stát v rozkladu reportážemi zachycuje dopady dlouhodobé politické rezignace na koncepční řešení oblastí, které možná nemají okamžitý ekonomický potenciál, avšak zásadně určují podobu a důstojnost života v Česku. Za slovy jako zdravotnictví, vzdělávání, péče nebo kultura totiž vždy stojí živý člověk a jeho příběh.
Zdroj: Nakladatelství Host