Konference o hledání dialogu, o hlubinném úložišti jaderného odpadu a blízkých průzkumech se v Lubenci na Podbořansku zúčastnila také Dana Drábová, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Debata odborníků, politiků i veřejnosti se konala v místě, které je jedním ze sedmi vytipovaných lokalit, kde by v příštích desetiletích mohlo úložiště vzniknout. Průzkumy tam začnou už na jaře příštího roku.

Uznávaná odbornice v Lubenci potvrdila, že stavba úložiště je nutná, že jej budeme v budoucnu potřebovat, situaci okolo hledání vhodného místa označila za patovou. Vadí jí, že dialog vlastně neprobíhá, příznivci i odpůrci si stojí tvrdě za svým. A v souvislosti s tím přiznává, že i když nebude souhlasit nikdo, nakonec stejně bude muset stát nějak rozhodnout.

Vizualizace, jak vypadá hlubinné úložiště jaderného odpaduUž léta se mluví o budoucí výstavbě hlubinného úložiště jaderného odpadu, na Podbořansku je jedna ze sedmi vytipovaných lokalit. Je jeho stavba opravdu nutná? Někteří odpůrci tvrdí, že nebude nutné, že budou nové technologie. Budeme tedy v budoucnu podle vás potřebovat úložiště jaderného odpadu?

Dříve nebo později úložiště radioaktivního odpadu potřebovat určitě budeme. Prostě proto, že jaderné technologie používáme, máme z nich velký užitek, ale žádná technologie bohužel není bezodpadová. Například elektřinu používáme naprosto všichni. Tím pádem se musíme o ten odpad zodpovědně postarat tak, aby byl dobře a bezpečně izolován od člověka a životního prostředí po dobu, po kterou bude nebezpečný. Takže, ať se stane co se stane, stejně jednou úložiště potřebovat budeme, na tom se nedá nic změnit.

Velké emoce vzbuzuje výběr vhodného místa, lidé se obávají, že se nakonec rozhodne takříkajíc silou. Stát, prostřednictvím organizace, která ho hledá, nejdříve sliboval, že bez souhlasu lidí z lokalit se nebudou dělat žádné průzkumy, tento slib se nakonec obešel a už od jara budou průzkumné práce probíhat. Slibovalo se a mluví se ale také o tom, že bez souhlasu obcí se nebude u nich stavět úložiště. A lidé už tomu příliš nevěří. Stát, jak jste říkala, přece bude muset úložiště nakonec někde postavit a když na všech sedmi lokalitách řeknou ne, jako že je to pravděpodobné, stejně bude muset ve veřejném zájmu rozhodnout. Je to tak?

Ano, stát, pokud se najde místo, které bude vyhovovat, bude muset nakonec rozhodnout. A mělo by se to férově přiznat. Úložiště se, dříve či později, prostě bude muset někde postavit.

Čtěte také: V Lubenci se celý den diskutovalo o úložišti

Jaký by podle vás tedy měl být postup, když všechny lokality budou proti? Když většina lidí úložiště odmítne? V tuto chvíli je většina lokalit proti, někde, v několika obcích, sice souhlasí s průzkumy, ale velká část veřejnosti, je proti. Proběhla i referenda, která je odmítla, například v Lubenci. Jaký by měl být postup podle vás v takovém případě?

To je otázka za milion dolarů (usmívá se). Ještě, že to nemusím řešit. Ta situace je totálně patová, všichni jsou zakopáni na svých pozicích a nemíní z nich vystrčit ani nos, nikdo nechce uhnout ani o kousek. Dialog vlastně neprobíhá. Snad k němu přispěje i konference v Lubenci. Ten dialog se zaměňuje za to, že někdo řekne svůj názor a tím rozhovor skončil. A poslouchat názory té druhé strany a přemýšlet o tom, kde se dá vyjít vstříc, kde se nedá vyjít vstříc, hledání kompromisu, to tu není. To mi hodně vadí obecně na dnešní společnosti, že se dialog zaměňuje za monolog (zvážní). A to ze všech stran.

Vy jste odbornicí přes jadernou bezpečnost. Právě z radioaktivity mají lidé na Podbořansku největší strach. Vadí jim poničení přírody, zvýšená doprava a podobně, ale nejvíce se bojí radioaktivity. Co si o tom myslíte?

Lidé přikládají hodně velkou důležitost a nebezpečnost otázce radioaktivity ionizujícího záření, což je aspekt, který umíme velmi dobře zvládnout. Skoro bych řekla, že z toho, čím by je to úložiště zatěžovalo, je to to nejmenší.

Děkuji za rozhovor.