Zákony odvádějí pozornost pedagogů od jejich základního úkolu, a tím je vzdělávání žáků.

Vyhláška ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na školy stanovila několik nových norem. Jedním z bodů, které vyhláška stanovuje, je maximální rozdíl mezi teplotou měřenou u kotníku a temene na 3 stupně °C.

„Nedokážu si představit, že bych měl každý den chodit do tříd a měřit aktuální teplotu u nohou žáků a u jejich hlav,“ pozastavil se nad bodem ředitel ZŠ J. A. Komenského Jaroslav Dostál.

Mezi požadavky je mimo jiné také přesně stanovená výška židlí a lavic v poměru k výšce žáka. „Museli jsme vyměnit celkem slušný nábytek za nový, který normám vyhovuje. Máme vybaveny již téměř všechny třídy. Kdyby to chtěl ale někdo dodržovat důkladně, není to možné. Navíc některé odborné učebny jsou společné pro žáky různých ročníků. Nábytek by se tak musel každou přestávku přenastavovat podle měr žáků nebo by si museli nosit po budově svoji židli,“ upozornil J. Dostál.

Normy, které dbají na zdraví a bezpečnost žáků, nejsou špatné. „Normu upravující osvětlení, tak aby si žáci nekazili zrak nebo zdravotní nábytek vítáme. Přísné normy na teplotu či větrání na toaletách jsou ale zejména ve starších budovách otázkou několika milionů korun,“ dodala ředitelka žatecké základní školy Petra Bezruče Jana Pfütznerová.

Větrání, lavice, židle… školy jen těžko dodržují normy

Větrání na záchodech či v učebnách, výška židlí a lavic, to vše působí českým školám potíže. Například z devíti škol v Praze, které redaktoři Deníku oslovili, nemá požadované podtlakové odvětrávání na záchodech žádná z nich. „Ventilaci nemáme, jednoduše nejsou peníze,“ vysvětluje Milena Repaská, ředitelka pražské Základní školy Švehlova. Hygienici navíc sami přiznávají, že některé požadavky stanovené ve vyhlášce jim připadají příliš přísné. „Zrovna podtlakové odvětrávání záchodů mi přijde jako nadbytečné. Většina škol ho nemá a zdraví dětí tím nijak ohroženo není,“ myslí si Helena Štolbová z Krajské hygienické stanice v Praze. Dodává, že hygienici se při kontrolách zpravidla zaměřují jen na nejzákladnější normy, jako je počet hygienických zařízení na počet žáků, prostor připadající na žáka, míru denního i umělého osvětlení a teplou vodu na záchodech.

„Některé normy se kontrolují poměrně těžko. Týká se to například požadované velikosti lavic a židliček, protože žáci se ve třídě střídají a lavici tak využívá více dětí,“ vysvětluje Štolbová. Podle ní si ředitelé škol také těžko sami ověří například to, zda je ve třídě dostatek denního světla. „Za splnění těchto norem ale odpovídá stavebník,“ upřesňuje Štolbová. Skutečné sankce navíc školám od hygieniků hrozí spíše jen teoreticky. „V souvislosti s porušením této vyhlášky jsme zatím žádné škole pokutu neudělili,“ přiznává Štolbová.

Přestože vyhláška na první pohled vypadá poměrně přísně, je ve skutečnosti značně pružná. Hygienici totiž mohou udělit výjimku, pokud usoudí, že neohrožuje „veřejnou ochranu zdraví“. Tato možnost je v praxi využívána velmi často, ať už proto, že některé starší školy normy objektivně splnit nemůžou, nebo proto, že některé normy nepovažují za důležité ani kontroloři. Hygienické normy pro školy se ale možná brzy změní. „Nyní sbíráme podněty od odborníků včetně hygieniků. Zatím ale není jasné, kdy bude novela hotová,“ říká Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zdravotnictví.

Martin Dohnal