Devadesáté druhé narozeniny oslavila tento týden paní Sofija Ostrovská z Loun. Původem je z Ukrajiny, narodila se poblíž Charkova. Prošla několika koncentračními tábory, mj. v Osvětimi. Ta atmosféra se nedá přenést žádnou z nejvěrnějších fotek, žádným nejpravdivějším a nejkrutějším popisem. Poznamenalo to navždy dívčí duši a zůstalo v jejích jinak usměvavých a bezmezně dobrých očích.

„Jsem ateistka. Po tom všem, co jsem ve válce zažila, v Boha nevěřím. Ale věřím v lidskou duši a její dobro," usmívá se nejstarší členka Česko-ruské společnosti Louny.

Právě ona zprostředkovala vzájemné přátelství a stálé pravidelné dopisování lounských přátel s ředitelem Muzea bojového bratrství v ukrajinském Sokolovu Oleksandrem Kucem. Ano, je to stejné Sokolovo, kde padl rodák z Loun a československý válečný hrdina Otakar Jaroš.

Paní Sofija má dceru, dvě vnoučata a před půlrokem se dočkala i pravnuka. „Jsem šťastná, že ho vidím, jak roste, je to naše sluníčko," raduje se prababička. Její dcera Zinaida Tyburcová je rovněž aktivní při veřejném životě v Lounech. Působí jako členka Třetího věku, sboru při knihovně, hraje v amatérském divadle, v knihovně vede pro zájemce ruskojazyčné konverzace. „Dohromady je nám s maminkou přes 150 let, a to už je vážně požehnaný věk," vtipkuje paní Zina. I ona je optimistického založení jako její maminka.

Alla Želinská