Soudkyně četla svědecké výpovědi a písemné důkazy, právní zástupci přednesli své závěrečné řeči. Rozsudek padne v pondělí 21. června. „Vzhledem k obsáhlosti návrhů obou stran a důkazů dnes k vyhlášení rozsudku nedojde,“ vysvětlila soudkyně Eva Vyskočilová.

Příspěvková organizace Ústeckého kraje Galerie Benedikta Rejta (GBR) se v soudním sporu domáhá práva užívat prostory Pamětní síně Emila Filly, která byla v jižním křídle zámku s obrazy tohoto významného českého malíře otevřena v roce 1963. Nefunguje od roku 2016. Majitelka zámku se v dohodě s GBR tehdy zavázala, že po rekonstrukci budovy předá prostory zpět galerii do června 2018. To se nestalo.

Nárok galerie se opírá o věcné břemeno, které je na jižní křídlo zámku zaneseno v katastru nemovitostí od roku 1997. Právník žalované majitelky zámku se u soudu snažil prokázat, že věcné břemeno bylo sjednáno neurčitě a že některé prostory galerie nevyužívala, takže u nich došlo k promlčení. Podle jeho slov za neutěšený stav jižního křídla zámku, které je poškozené vlhkostí a dřevomorkou, navíc může vypouštění splašků do sklepa v době, kdy tam byla pamětní síň. Dominika Matušová vlastní zámek od roku 2015.

„Majitelka se v té době teprve se stavem zámku seznamovala a nevěděla, jakým technickým problémům bude muset čelit,“ vysvětlil advokát, proč dohodu z roku 2016 nedodržela. Zároveň upozornil, že pamětní síň se do zámku v brzké době vrátit nemůže, neboť prostory nejsou způsobilé k užívání. „Nejprve je třeba dokončit stavební práce,“ řekl.

Opravy jižního křídla na rozdíl od ostatních částí zámku dosud neproběhly. Majitelka chce v zámku zřídit hotel, wellness centrum, restaurace a prohlídkové trasy. Částečně byl zámek pro veřejnost poprvé otevřen loni. Právník galerie u soudu upozornil, že ze stavebních záměrů majitelky vyplývá, že připravuje pro některé části pamětní síně jiné využití. „Žalovaná neměla nikdy v úmyslu, aby se výstavní síň do zámku vrátila,“ zdůvodnil u lounského soudu podání žaloby.

Ředitelka GBR v Lounech Kateřina Melenová si myslí, že soudního spory nic dobrého nepřinesou. „Ať soud rozhodne tak, nebo tak, jedna strana se odvolá, a tím se roztáčí spirála,“ řekla s tím, že preferuje dohodu. „Neschopnost najít konsensus mezi zájmy naší galerie a majiteli zámku nikomu nesvědčí, nejméně samotnému Fillovu odkazu,“ dodala. Brzká dohoda je ale, jak se zdá, v nedohlednu. Kdy se tak na Peruc Fillovy obrazy vrátí, je nejasné.

Rokokový zámek v Peruci vlastnila do roku 1945 řada šlechtických rodů, naposledy to byli Thun-Hohensteinové původem z jižního Tyrolska. Po druhé světové válce se stal majetkem státu, jižní křídlo užíval v letech 1947 až 1952 jako byt a ateliér malíř Emil Filla. Po jeho smrti v roce 1953 manželka Hana převedla na stát část rozsáhlého Fillova díla, vybavení ateliéru i letního bytu na zámku. A to za podmínky, že se v jeho prostorách obrazy vystaví. V roce 1963, při desátém výročí malířova úmrtí, došlo v Peruci k otevření Pamětní síně Emila Filly. V šedesátých letech byla malířova pozůstalost převedena do lounské Galerie Benedikta Rejta. V roce 1994 převzal zámek od státu městys Peruc, větší využití pro něj ale nenašel. V roce 2007 ho prodal do soukromých rukou. Chátrání objektu ukončila až současná majitelka, která některé části památky opravila. Loni se poprvé jeho západní křídlo otevřelo veřejnosti, letos návštěvnická sezona začíná opět v červenci.

Zajímavostí je, že provoz pamětní síně na zámku dvakrát přerušili zloději obrazů. Naposledy byla Fillova díla na zámku k vidění v roce 2016, od roku 2017 jsou přechodně nainstalována ve výstavních prostorách galerie v Lounech.