„Spal jsem a maminka mě tehdy přišla rychle probudit. V rádiu už to hlásili. Bylo to hrozné. Později se dostali i k nám, tanky hučely kolem Oldřichova dubu, zničily tam i nový asfalt,“ vzpomíná na ráno 21. srpna Miroslav Blažek z Peruce. „Měl jsem ten den jít poprvé do práce. Museli jsme ale jet po polních cestách, chmelnicemi. Po silnicích to nešlo, byly tam tanky,“ zapátral v paměti zase Jaroslav Dvořák ze Žatce. Oba byli v šoku. Vojáci, kteří nás osvobozovali od nacismu, najednou přijeli v roli okupantů…

Region Lounska a Žatecka „spřátelené armády“ mimořádně zajímal. Bleskově obsadily letiště i tankový pluk. „Ze strategického hlediska bylo Žatecko hodně významné. Ve městě bylo několik vojenských útvarů, tankový pluk a také vojenské letiště. Byla to pro ně velká hrozba, proto museli Rusové obsadit Žatec co nejdříve,“ připomíná historik Jiří Matyáš.

Že se něco děje, věděli žatečtí vojáci už 20. srpna večer. Stanislav Roháček, tehdy vysoce postavený důstojník Československé lidové armády, se zrovna vrátil z dovolené. A ještě v noci ho volali, aby okamžitě přišel. Nejprve si myslel, že si z něj kolegové dělají legraci. Dobrá nálada mu ale nevydržela dlouho. Tři dny pak z velitelského stanoviště ve Větrušicích nepřišel domů. „Všichni zdrceně na radarech sledovali, jak sem přilétají sovětská letadla. Byla to lavina,“ vzpomínal před lety.

Hlášení, že ve směru od Mostu přijíždějí tanky i na Žatecko, na sebe nenechalo dlouho čekat. „Vyjeli jsme zjistit, co se děje. Narazili jsme na sebe u Velemyšlevsi. U letiště pak chtěli, abychom uvolnili hangáry. Řekli jsme jim, že si je musí vzít silou,“ popisoval noční události tehdy podplukovník Roháček.

Vstup vojsk do Loun v srpnu 1968:

Fotogalerie: Vstup vojsk do Loun v srpnu 1968

Začátek okupace, srpen 1968 v Žatci:

Fotogalerie: Začátek okupace, srpen 1968 v Žatci.

Sovětský generál měl však převahu. „Jeho slova zněla jasně: Nejen že nám dáte hangáry, ale i byty dostaneme, my tu zůstaneme. Z velitelství naší armády pak přišel jasný rozkaz nijak sovětským vojskům neodporovat,“ vyprávěl.

Na Žatecku se tehdy nestřílelo, i když k tomu rozhodně nebylo daleko. Bránit se chtěli vojáci na letišti, ale také žatecký tankový pluk. Sověti byli výborně připraveni, což dokazuje i fakt, že věděli, že české tanky byly v tu dobu na cvičení na Doupově. V Žatci tak byla posádka bez většiny vojáků. „Mezi vojsky ke střelbě nedošlo. Viselo to však na vlásku. Pak ale přišel z divize tvrdý příkaz nic takového nedělat. Tanky nevyjely. Bůhví, co by se pak stalo,“ prozradil bývalý důstojník.

Během noci dorazily do Žatce také tanky. Dozorčí žatecké posádky po letech vzpomínal, že přijelo nejprve auto plné Sovětů, jemuž velel muž v černém bez hodností. A donutil dozorčího provést tanky a další vojenská vozidla městem. Podle pamětníků čekalo u mostu přes Ohři ve směru od Velichova 30 tanků a bezpočet dalších obrněných transportérů a vozidel.

Brzy ráno pak už hlavně tanků mířily na žateckou posádku. Některá vojenská vozidla zajela také na žatecké náměstí, okupanti chtěli vyjednávat s vedením města. Starosta to ale tehdy odmítl.

Tanky jely od Dobroměřic

Také do Loun „spojenecká“ vojska dorazila. První tanky projely městem mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní od Dobroměřic. Projížděly například hlavní třídou, kde dnes sídlí pošta. Tábory sovětských vojsk se rozložily kolem města za elektroporcelánkou, nad kasárny, u Červeňáku, v Kotěrově kolonii, nad Chlumčany i na jiných místech.

Kolem desáté přijely dva tanky na lounské náměstí. Ani v Lounech ale nikdo nechtěl s okupanty vyjednávat. Ve městě se demonstrovalo, několik mladých lidí později na náměstí drželo hladovku. Také na Lounsku a Žatecku obyčejní lidé dělali, co mohli, aby pobyt Sovětům co nejvíce znepříjemnili. „Dali jsme dohromady partu a snažili jsme se jim trochu uškodit. Natírali jsme nápisy Za Dubčeka! Za Svobodu! Také jsme otáčeli ukazatele. Ale oni dobře věděli, kam jedou,“ vzpomíná na události v Peruci na Lounsku Miroslav Blažek. „Lidi si tehdy mysleli, že bude válka. Obchod byl vykoupený,“ připomíná.

I Žatec tehdy zaplavily protisovětské nápisy. „Letáky jsme rozhazovali všude po městě. Někdy dokonce i na tanky, naštěstí se ale tenkrát nic nestalo,“ vzpomíná na žatecké dění Jaroslav Dvořák.

I po 50 letech pamětníci vzpomínají, jak byli tehdy lidé v Čechách v boji proti okupantům jednotní. „Všichni byli šokovaní a drželi pospolu, táhli za jeden provaz,“ dodává Jaroslav Dvořák.