Desítky sousedů ve Slavětíně vítaly Vladimíra Petrů, když dorazil domů. Slavilo se, připíjelo. Přijel po téměř dvou měsících, vyčerpaný, přesto s širokým úsměvem na rtech, plný zážitků a šťastný. Splnil si totiž sen, na kole objel Československo.

„Ani jednou. Vůbec mě to nenapadlo,“ odpovídá třiašedesátiletý vitální muž, který před chvilkou sesedl z kola po ujetí více než 4 400 kilometrů na otázku, zda toho měl někdy plné zuby a jestli někdy přemýšlel, že cestu nedokončí. Objel hranice Československa z let 1919 až 1939, včetně Podkarpatské Rusi. „Byl to můj cyklistický sen. A zároveň oslava, že jsem se ve zdraví a v kondici dožil důchodu,“ svěřuje se Vladimír Petrů, který na kole není žádným nováčkem. Sjezdil řadu zemí a najeto má tisíce kilometrů.

Na cyklistickou pouť vyrazil 24. dubna, na kole strávil 55 dní. Jeho cesta byla o to těžší, že československé hranice, to byly vlastně samé hory. „Bylo to pořád nahoru, dolů, nahoru, dolů. Nahoru to tedy bylo těžší,“ směje se cyklista, když se s ním vítají jeho vnoučata a děti. Kopce vyjížděl s plně naloženým kolem, které rozhodně není odlehčeným speciálem.

Cykloběh proti drogám navštívil Žatec
FOTO: Cykloběh bojoval v Žatci proti drogám, letos již posedmnácté

Spal nejvíce pod širákem, ale také ve stanu, občas v penzionu, to když si potřeboval vyprat. Hrdě ukazuje svou lehkou polní kuchyni, na kole vezl i počítač. Na cestách totiž psal blog, hodně fotil, rád by vydal cestopis.

A proč zrovna cesta po hranicích Československa z let 1919 až 1939? „Protože letos je sté výročí velkého Československa. Až v roce 1919 se k nám připojila Podkarpatská Rus. Chtěl jsem objet hranice velkého Československa,“ prozrazuje.

Cesta nebyla vždy lehká

Potkalo ho také několik dopravních karambolů, ze všech nakonec se štěstím vyvázl, i když někdy se šrámy. Zažil i hodně nepříjemná setkání. „Když jsem přejížděl ghetta. Jel jsem třeba z Ukrajiny k Tatrám, byla tam osada Výborná. Kdo by řekl, že to bude ghetto. Měl jsem v nohách už asi sto kilometrů, snažili se mě tam přepadnout. Chtěli mě porazit a stáhnout kabelu z kola. Nedal jsem se, ubránil se a ujel, ale ještě po mě házeli kameny,“ popisuje.

Vedoucí 2. oddělení obecné kriminality Zdeněk Kaiser a vrchní komisař Tomáš Gerstner
Balíčky bankovek, zbraně, léky. Policie na Chomutovsku zadržela výrobce drog

Zažil mrazy a zimu, vždyť vyrážel chvíli po Velikonocích, ale také deště a samozřejmě vedra. Průměrně ujel denně kolem 80 kilometrů. Někdy k 50, jindy více než 100. „Jak jsem měl náladu a plány. Někdy to bylo těžké, ale vždy jsem si poradil. Byl to můj sen a pořádně jsem si ho užil. Mám skvělé zážitky,“ pokračuje Vladimír Petrů.

A ten nej zážitek, na který si hned vzpomene? „Podkarpatská Rus. Jsou tam strašně hodní a příjemní lidé. Všude na horách jsou bezproblémoví, ale tam to bylo obzvlášť příjemné. Neřeší nepodstatné věci,“ zasní se.

A další cíl? „Uvidíme, zase bych rád někam vyrazil,“ dodává Vladimír Petrů.

Ilustrační foto.
Tip Deníku: Postoloprtská uměcká škola ukáže talenty