Žatecká plavkyně Lucie Svěcená zářila před dvěma roky v Riu. Miroslav Varga, rodák z města chmele, vybojoval fantastické zlato v Soulu v roce 1988, na olympiádu se pak ještě dvakrát vrátil, střílel i v Barceloně 1992 a Pekingu 2008. A i když okresu Louny, který nemá žádné velké kopečky, je přece jen bližší olympiáda letní, sportovci z regionu se na nadcházející svátek pod pěti kruhy v Jižní Koreji moc těší. Plánují na dálku u televize mocně české naděje povzbuzovat.

„Miluji sport a nezáleží, jestli je to letní nebo zimní. Určitě budu doma v teple našim moc fandit. Těším se na biatlon a hokej, ty patří k mým oblíbeným sportům,“ plánuje podpořit, alespoň na dálku, české sportovce na olympiádě Lucie Svěcená. Ta v Riu dohmátla 27. na 100 m motýl. Atmosféra olympiády jí učarovala. „Bylo to splnění dětského snu, fantazie. Bylo to celé kouzelné a ráda a často na to vzpomínám,“ řekla Deníku.

Pro Miroslava Vargu je olympiáda v Jižní Koreji hodně speciální. Vždyť před 30 lety v Soulu vystřílel zlato. „Na olympiádu se moc těším. Určitě jí budu v televizi sledovat, osobně se tam nechystám. I když rád bych se do Koreje znovu podíval. Tak snad to někdy vyjde,“ říká zlatý střelec.

Příliš už nevzpomíná, dívá se hlavně dopředu, podniká, dál se věnuje střelcům. „Tehdy byla pořádající země perfektní po všech stránkách. Teď to bude stejné. Bafuňáři nám tehdy říkali, že jedeme do rozvojové země, ale hned po příletu jsme pochopili, že je to nesmysl,“ pokračuje Varga. „Nenechám si ujít biatlon, hokej a další zajímavé disciplíny. Chci vidět Samkovou, Ledeckou, Sáblíkovou i další,“ dodal pro Deník.

Region má z bojů pod pěti kruhy pět zlatých

Okres Louny – Celou řadu skvělých sportovců, kteří bojovali pod pěti kruhy, „vychoval“ okres Louny. Ba co víc, čtyři dokázali olympiádu i vyhrát. Zlaté oslavy prožívali žatecký rodák Varga, rodák od Loun Kozák či Vízek, který v Žatci vojákoval, nebo lounský odchovanec Holeček. Ten dokonce dvakrát.

Miroslav Varga, který se v Žatci narodil před 57 lety a stále tam občas jezdí, vyhrál střelecký závod v Soulu 1988, před 30 lety. Byl pak ještě 31. v Barceloně 1992 a po přestávce 29. v Pekingu v roce 2008. 

Vízek, Kozák, Holeček

Ladislav Vízek, fotbalista

S regionem je spjatý také fotbalista Ladislav Vízek, který byl v Žatci na vojně a hrál tam v sezoně 1974 – 75, bojovalo se tehdy o druhou ligu. Vízek vyhrál zlato v Moskvě 1980 a na Žatec moc rád vzpomíná. Když tam vojákoval, narodila se mu dcera. „To je kromě fotbalu, který se tam tehdy hrál výborný se skvělou kulisou, další důvod, proč má Žatec rád,“ vzpomínal a přidal i historku o tom, jak slavil pochodem přes kašnu.

Také Louny mají své zlaté olympioniky. Rodák z Vrbna nad Lesy a odchovanec lounského veslování Václav Kozák triumfoval na dvojskifu v roce 1960 v Římě. Zajímavostí je, že vznětlivý Kozák se na olympiádě tehdy popral, dokonce se svým parťákem z lodi. Nelíbilo se mu, že přišel pozdě a navíc mu prý strčil boty pod polštář.

Druhým zlatým mužem s vazbou na Louny a Ohři je Josef Holeček. Jeho rodina se přestěhovala na Lounsko a on tam začal s veslováním. Později pak přešel k rychlostní kanoistice, ve které vybojoval dokonce dvě zlaté – v Londýně 1948 a v Helsinkách 1952.

Na olympiádě se v minulosti ukázali i další sportovci z regionu. Kromě Svěcené v roce 2016 například v Londýně 2012 maratonec Jan Kreisinger, žatecký rodák. Nebo v roce 1992 žatečtí bratři Petříčkové na divoké vodě, či ve stejném roce Patrik Hrdina, závodník ve windsurfingu, který v Žatci také vojákoval.

Okres Louny má také jednu zimní „zkušenost“. V roce 1994 v norském Lillehammeru byl v národním dresu lounský rodák, hokejista Jan Alinč. „Už na to moc nevzpomínám. Nehráli jsme tenkrát dobře, neuhráli jsme výsledek. Byli jsme pátí. Ale ano, byl to super zážitek a zkušenost,“ vzpomínal později pro Deník šikovný útočník.

Miroslav Varga vzpomíná na zlatý Soul 1988

Máte tři starty pod pěti kruhy, jaký byl zlatý Soul 1988?
Nejlepší moje olympiáda. Když se daří, vše ostatní vypadá v lepším světle.

Miroslav Varga na snímku z archivu ČTKJak vypadal samotný závod?
Rychlý, svižný a přesný. Bez jakéhokoli respektu před soupeři a s obrovskou vírou, že to umím. Slečna, co za mnou seděla u dalekohledu a mé zásahy do desítky tiskla razítkem na ceduli, ani na jiné razítko nesáhla. Pamatuji si, že měla úplně modré prsty, jak tlačila razítkem s označením deset na polštářek s inkoustem (usmívá se).

Tehdy jste v kvalifikaci trefil absolutní nástřel 600 bodů.
Ty desítky naskakovaly opravdu rychle. Seběhla se tam skupina trenérů a diváků podívat se, co se děje.

Jak je vaším zvykem, střílel jste hodně rychle. Ostatní teprve ulehávali a vy už jste balil zbraň. Je to forma nějakého nátlaku na soupeře?
Po základní části jsem se schoval do šatny a pustil si do uší muziku Spadla ze mě nervozita, říkal jsem si, že už jsem ve finále, tak co se mi může stát. Sen už se mi přece splnil, byl jsem ve finále olympiády. A ano, střílím vždy rychle (smích).

Takže takové příjemné uvolnění v olympijském finále…
Pocit, že můžu být nejhůře osmý, mě posílil. Začal jsem plánovat taktiku, jak znejistět soupeře. Rozhodují maličkosti. Dnes si střelci ostatních moc nevšímají, ale tehdy bylo finále nové, nikdo neměl taktiku, jak se chovat. Nervozní byl hlavně domácí střelec z Jižní Koreje, který mě dotahoval každou ranou, můj náskok dvou bodů se zmenšoval. Tak jsem využil svou rychlou střelbu.

Jak?
Jak odpočítávali 5, 4, 3, 2, 1 pal, tak na to pal jsem vždycky okamžitě vystřelil a prudce otočil hlavu na soupeře po pravé straně a rentgenoval ho očima a sledoval, co trefí on. V duchu jsem si říkal, tak se ukaž, jsem zvědavý, co dáš (směje se). Bylo to ale v rámci slušnosti a pravidel. Korejec to zaregistroval a už nebyl tak koncentrovaný a začal dělat malé, ale důležité chyby. S odstupem času si uvědomuji, že to byla strašně riskantní taktika, ale vyšlo to, moje rány šly do středu a vyhrál jsem. Bylo to fantastické.