Je středa, 12.55. Vlakové nádraží v Mostě je plné lidí. Za pět minut začne hodinová stávka odborářů.

Překvapení cestující sledují infotabuli. Čtou: osobní vlak na Louny-Domoušice ve 12.57 nejede, osobní vlak na Ústí nad Labem-Děčín ve 13.03 nejede, osobní vlak na Obrnice-Žatec ve 13.33 nejede, osobní vlak na Louny-Rakovník ve 13.57 bude mít 20 zpoždění a tak dále. „Tati, voni nejedou v Mostě žádný vlaky!“ sípe do telefonu nešťastná mladá žena s dvěma velkými taškami. Rozhovor s novinářem odmítá. „Dejte mi pokoj!“ vykřikne. Pláče. I další lidé jsou naštvaní. Z nádražní haly volají blízkým, že uvízli na nádraží. „Je to v prdeli,“ prohlásí mladík, když čte, co nejede.

Na peróně stojí hlouček nervózních železničářů. Usmívá se jen muž v oranžové vestě a přilbě. Z debaty vyplývá, že zaměstnanci nemají dostatek informací a že jsou zmatky. I jim se s novinářem o podrobnostech moc mluvit nechce. Ukazují jeden na druhého. „Stávka nám komplikuje provoz, a to dost silně,“ svěří se Deníku výpravčí. Starostí má nad hlavu. Nikdo ještě neví, zda přijede rychlík na Chomutov a Cheb. „Záleží, jestli je strojvůdce ve federaci. Když je, tak vlak prostě nepřijede,“ řekne další železničář. Strojvůdce byl opravdu radikální odborář. Na infotabuli se za chvíli objeví, že rychlík nepřijede.

Cestující Petra Beranová z Loun si čte časopis na lavičce před stojícím osobním vlakem Regionova. V úterý ve stejnou dobu by se blížil k Lounům. Teď stávkuje. „Chtěla jsem jet domů, ale musím čekat další hodinu,“ říká Beranová. Do sluchátek si pouští pro uklidnění hudbu. „Mám být ve dvě u zubaře. V tu dobu budu ale ještě v Mostě,“ zlobí se Stanislav Trachta z Bíliny. „Mě ta stávka zas tolik nevadí. Jede mi to z patnáctiminutovým zpožděním a na delší čekání jsem zvyklý. U drah je to normální,“ sdělí čekající senior.