Hospodaří na pozemcích na úpatí stejnojmenného kopce v lounské části Českého středohoří, stáda ovcí a krav spásají tamní louky. V rámci revitalizace lokality statek spolupracuje se správou chráněné krajinné oblasti, z nadojeného ovčího mléka pak jeho zaměstnanci vyrábí bio produkty. Za řadu z nich získal statek ocenění.
„Bio výrobky u nás stále nemají mezi zákazníky velký ohlas, pro mnohé je důležitější cena,“ říká mladý zemědělec Štěpán Ondrus.
Každý, kdo jede v autě mezi Louny a Mostem, si té změny v posledních letech musel všimnout. Statek pod kopcem Oblík se z téměř ruiny stal pěknou farmou. Ta změna je patrná i z dálky. Kdy se začala psát novodobá historie statku?
Současní majitelé statek koupili v roce 2011. Tehdy ze statku byla z velké části opravdu jen ruina. Už ve zmíněném roce 2011 začala ale jeho rozsáhlá rekonstrukce a na obnově se stále pracuje. Já osobně jsem na statek nastoupil v létě roku 2013 na pozici správce. Od ledna letošního roku jsem jednatelem společnosti.
Jak jste se k zemědělství dostal?
Dvacet let jsem bydlel v Praze. Vztah k zemědělství jsem získal už v úplném mládí, kdy jsem bydlel s mámou a babičkou na chalupě u Liberce. Měli jsme tam velkou zahradu, ovce, prasata, králíky. Za domem byla pole, na loukách se pásly krávy. Od malička mě to k zemědělství táhlo, měl jsem jasno, i když jsme pak bydleli v Praze v paneláku. Práce v zemědělství mě baví. Táhne mě to ven, práci někde v kanceláři si nedovedu představit. I když byrokracie v zemědělství stále přibývá.
Jednou z hlavní činností statku je v současné době ekologický chov ovcí. Kdy se s tím začalo?
V roce 2012 se přivezlo první stádo ovcí ze Slovenska a začaly se spásat okolní louky. První ovce na statku byly zušlechtěné valašky. Kvůli výrobě sýrů a dalších mléčných výrobků jsme se dali cestou křížení na dojné plemeno. Dnes máme z 87,5 procent francouzské plemeno Lacaune, které jsme zušlechtili z původních ovcí.
Kolik tedy denně nadojíte ovčího mléka?
V sezoně, tedy od března do září, nadojíme 150 litrů mléka denně. V roce 2014 jsme v první sezoně dojili jednu až dvě deci mléka na jeden kus, dnes je to jeden a půl až dva litry na jeden kus. Tedy máme desetkrát vyšší dojivost.
Co s ovčím mlékem děláte?
Mléko zpracováváme a vyrábíme z něj sýry a tvarohy. Ty se prodávají ve farmářských prodejnách v Praze, Lounech, Teplicích, Mostě a dalších. Zájemci si mohou pro naše výrobky přijet i přímo na statek. Před dvěma měsíci jsme získali odběratele z Německa.
A co dodávky do sítě větších obchodů?
Před pár lety jsme do nich dodávali, ale řetězce nás tlačily na takové ceny, kterých jsme nebyli schopni dosáhnout. Prodávali jsme pod náklady. Naše výroba sýrů je ruční prací, žádná strojová produkce. Oproti velkým výrobcům tak máme vyšší náklady. V českých supermarketech se ale stále spíš bohužel kouká na cenu než na kvalitu.
Co děláte s ovčí vlnou?
Do roku 2017 jsme vlnu prodávali. Odkupní cena byla deset, dvanáct korun za kilo. Dnes je dvě, tři koruny. Takže se nám vlnu nevyplatí prodávat, ekologicky ji likvidujeme. Je to celoevropský problém, o ovčí vlnu není zájem. Dováží se k nám materiály z Asie.
Kolik máte v současné době ovcí?
Základní stádo má přibližně dvě stě padesát kusů. Příští rok počítáme s jeho navýšením. Byly ale doby, kdy jsme měli i přes tisíc ovcí. Loni jsem musel přes pět se ovcí prodat.
Proč?
Důvody byly dva. Ten zásadní je změna počasí. Kvůli suchu neroste dostatek trávy na pastvinách, nevyrobíme dostatek zásob krmení, a proto je v našich podmínkách velké stádo dlouhodobě neudržitelné. Ten druhý důvod byl personální. V dnešní době sehnat baču, který se o stádo postará, je velmi těžké. Dnes máme mladé lidi, vesměs jde o nadšence. Práce na farmě musí člověka bavit, je to životní styl, ne osmihodinové zaměstnání. Je to práce rozmanitá, hezká, ale časově náročná. Dojí se i na Štědrý den. Dvakrát se nám stalo, že se na Štědrý den narodilo tele.
Kolik tedy máte zaměstnanců?
Dohromady nás je i se mnou a mojí manželkou osm. Já sám například jezdím i traktorem. Skoro vše si děláme sami, pěstujeme na krmení vojtěšku, oves, ječmen. Děláme senáž, sekáme louky na seno. Téměř vše ze sta procent zpracujeme. Přímo o stáda ovcí a krav se stará pár mladých lidí, kteří bydlí v domečku kousek od statku.
Zmínil jste, že byly doby, kdy jste měli přes tisíc ovcí. Počítá s tím zase?
Zatím spíš ne. Do budoucna bychom chtěli jít cestou méně ovcí. Dávat přednost kvalitní produkci před kvantitou.
Ke stádu ovcí tradičně patří pes. Máte i vy na statku nějakého hlídacího?
Ano. Mladou fenku border kolie. Ovce paseme jak v přenosných ohradnících, tak i pomocí ovčáckého psa.
Jak ovce chováte?
Jelikož jsme biochov, tak především na pastvě, což je pro ovce nejpřirozenější. V průběhu zimy jsou sice ve stájích, ale mají pořád neomezený přístup ven. Podobně jako krávy.
Kolik máte krav?
S chovem krav jsme začali před dvěma roky. A to kvůli tomu, abychom doplnili produkci na sýrárně. Do té doby jsme mléko nakupovali. V okolí ale není žádný biovýrobce mléka, takže jsme se rozhodli koupit vlastní krávy. Z původního stáda čtyř kusů nyní máme krav dvanáct. Dojení a zpracování jejich mléka je pro nás nosný program v době, kdy ovce nedojí. Tedy od října do února. Krávy na rozdíl od ovcí se dojí celoročně.
Krávy máte také na pastvinách?
Ano, celoročně. Mají výběh, volnost v pohybu. Hlubokou podestýlku, každé dva, tři týdny čistou slámu.
A co děláte s kravským mlékem?
Byly doby, kdy jsme ho prodávali. Ale i v tomto u nás vše probíhá ručně, máme malé stádo, takže žádná strojní velkovýroba. Nákladově nemůžeme konkurovat cenám mléka v supermarketech. Mléku tedy dáváme přidanou hodnotu, vyrábíme z něj tvrdé sýry na sklad. Zrají u nás minimálně čtyři měsíce. Od příštího roku bychom chtěli do našeho sortimentu zařadit farmářské máslo, jeho výrobu nyní zkoušíme. Vypadá, že zájem o ně bude.
Vaše výrobky z ovčího mléka jsou bio. Bio jsou také kraví sýry?
Ovčí sýry máme bio, kraví sýry nemáme pod značkou bio, na etiketě máme uvedeno, že jsou vyrobené z bio mléka. Mám zkušenost, že značka bio na současném trhu v Čechách hodnotu výrobku moc nepřidá. Nevím, jestli tomu lidé u nás nevěří nebo zda za to nechtějí zaplatit víc, ale bio nemá u nás takový ohlas mezi zákazníky jako třeba právě v Německu. Tam má toto označení mnohem větší váhu než u nás.
Značka bio a statek Oblík?
Nepoužíváme chemické přípravky v rostlinné a živočišné výrobě, nepřidáváme konzervanty, naše výrobky jsou čistě přírodní produkty. Žádná dochucovadla, žádná barviva. Vše záleží na umu sýraře a přírodních podmínkách. Tak jak tomu bylo dřív.
Na kolika hektarech statek hospodaří?
V současné době hospodaříme bezmála na dvě stě hektarech, drtivá většina pozemků se nachází kolem statku. Z toho jsou tři čtvrtiny trvalé travní porosty v podobě pastvin a sekaných nebo nesekaných luk. Našich je asi sedmdesát procent pozemků, zbytek máme v pronájmu.
Jak složité je hospodařit na pastvinách a loukách v chráněné krajinné oblasti?
Řídíme se takzvanými půdními managementy. Ty nám říkají, jak se máme o konkrétní pozemky starat. Ve kterých termínech a co se má dělat. Na některých pozemcích se jen pase, na jiných se pastva kombinuje se sekáním. Záleží na druhu a skladbě rostlin na pastvinách. Máme pět různých půdních managementů.
Správa CHKO České středohoří pastevectví podporuje. Spolupracujete v tom s ní?
Ano. Pro správu spásáme některé lokality kolem Oblíku. Děje se tak na základě výběrových řízení. Dřív jsme pásli i na některých vzdálenějších lokalitách, to už ale není pro nás s menším stádem atraktivní.
A co pěstujete na orné půdě?
Tu máme na přibližně 45 hektarech. Pěstujeme na ní hlavně vojtěšku. Ta je v suchých letech pro nás nosnou plodinou. Kořeny některých rostlin dosahují hloubky až dvou metrů, takže si pro vodu dosáhne. I když je velké sucho, vojtěška dvě seče dá. S trávou je to horší, druhou seč se nám povedlo za poslední roky udělat jen letos. Náš statek je v lounských stepích, je tady v poslední době opravdu sucho. Srážkově jsme hluboko v deficitu.
A co z vojtěšky děláte?
První seč v květnu je na senáž. Do slisované vojtěšky přidáváme biokonzervanty, aby se dobře zakonzervovala a zabalí se do fólií. Na konci podzimu a přes zimu se tím krmí stáda. Podle počasí případné další seče jdou na seno. Z poslední seče v září, říjnu se zase dělá senáž. Statek provozuje také agroturistiku. Na statku je sedm apartmánů s kuchyněmi. Restauraci nemáme, každý z hostů si vaří sám. Ubytování nabízí oázu klidu s krásným výhledem.
Oblík je jednou ze tří lokalit v okrese Louny, kde je oficiální viniční trať.
V roce 2014 jsme vinice kompletně obnovili a vysadili na ni odrůdy vína rulandské bílé a modré. Spolupracujeme s vinařstvím Třebívlice, kteří o révu odborně pečují a zpracovávají. Loni z révy dělali první víno.
Štěpán Ondrus
Je mu 33 let, narodil se v Praze.
Po absolvování střední zemědělské školy v Brandýse nad Labem vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze obor rostlinná produkce.
Od 16 let pracoval u soukromého zemědělce. Nyní je jednatelem společnosti, která vlastní statek Oblík nedaleko Loun.