Kromě společenských událostí fotí například sportovní akce nebo přírodu. „Poprvé jsem sport fotila v 17 letech, byl to požární sport,“ vzpomíná v rozhovoru pro Týdeník Lučan dvacetiletá Jana Šubrtová z Loun.

Jana Šubrtová 

Datum narození: 2. listopadu 1999 
Místo narození: Louny 
Aktuální fotoaparát: Nikon D3200 
Nejoblíbenější sport na focení: MMA 

Studovala jste fotografickou školu, nebo jste spíše samouk?
Fotografickou školu jsem nestudovala, ale neříkám, že jsem o tom nepřemýšlela. Více mě zlákala škola s cestovním ruchem, díky které jsem poznala spoustu lidí ze zahraničí.

Absolvovala jste nějaké kurzy focení?
Zatím jsem žádné fotografické kurzy neabsolvovala, ale mám to určitě v plánu. Láká mě kurz focení zvířátek v ZOO nebo kurz co se týče nastavování foťáku při focení sportu.

Je možné naučit se fotit díky návodům na internetu?
Myslím si, že to určitě možné je i já jsem to zkoušela. Dívala jsem se na určité návody ohledně nastavení foťáku, upravení fotek v počítačovém programu nebo na tipy či triky k focení. Jinak jsem spíše ten typ, který si to radši nechá od někoho vysvětlit osobně.

Jaký vztah jste mělak fotkám v dětství?
V dětství jsem měla k fotkám určitě vztah kladný, ale nedávala jsem jim takovou váhu, jakou dávám teď. Když jsem byla malá, nechala jsem se ráda fotit, alespoň mi to takhle říkali rodiče. Podle starých fotek to tak vypadá (smích).

Jak jste se dostala k focení?
K focení jsem přišla v 16 letech. Nejdříve jsem chodila fotit do přírody jen na telefon. Pak jsem si řekla, že by nebylo od věci si koupit foťák, že mě to vlastně baví. Šla jsem tedy na brigádu, z vydělaných peněz si koupila vysněný foťák a šla fotit (úsměv). Nejdříve jsem fotila rostlinky před barákem a zvířátka venku. Postupně jsem se dostala přes známé a kamarády k lepším věcem.

Co všechno fotíte?
Fotím páry či portréty lidí, rodiny, těhotenské fotky, zvířata, auta a motorky, sport, svatby vlastně vše, co se jen naskytne.

Co pro vás znamená fotka? Je to věc, ke které máte určitý vztah, nebo jen soubor v počítači?
Fotka pro mě samotnou hodně znamená, je to památka, která vám zůstane. Zachycuje pro vás něčím důležitý moment, který si chcete nějakým způsobem zvěčnit. Určitě to není jen nějaký soubor v počítači.

Máte raději papírové nebo digitální fotky?
Určitě mám raději fotky v papírové podobě, protože už se to jen tak nevidí, aby se rodina sešla u prohlížení papírových výtisků fotek, v dnešní době už mají fotky jen v telefonech, alespoň většina z nás určitě. Fotka dělá lepší dojem a zůtulňuje zázemí, ve kterém právě bydlíme.

Cítíte potřebu se stále ve focení zlepšovat?
Ano, mám potřebu se ve focení zlepšovat, posouvat mé focení dál, naučit se novým věcem a přebírat zkušenosti od znalejších fotografů. Z každého nového focení si beru nové zkušenosti a nápady do dalších focení.

Někde jsem slyšel, že focení sportu je jedno z nejtěžších. Vidíte to podobně?
Nevím, jak to vnímají ostatní fotografové, ale určitě je focení sportu jedno z těch těžších. Není to jednoduché jak v nastavení foťáku nebo vychytání daného okamžiku. Ve sportu jde hlavně o rychlé záběry a dobré okamžiky.

Sportovní prostředí je převážně mužské, jak se v něm cítíte jako žena?
To máte pravdu, a kdybyste to nezmínil v otázce, asi bych nad tím takhle nepřemýšlela. Nepřijde mi to nějak zvláštní, protože už jako malá jsem měla více kamarádů než kamarádek.

Vybavíte si vaše první focení sportu?
Můj první sport, který jsem fotila, byl sport požární, bylo mi zhruba 17 let. Myslím si, že se závody konaly v Oboře, ráda na to vzpomínám, protože jsem tento sport vykonávala také.

Jaké všechny sporty jste fotila?
Fotila jsem již zmiňovaný požární sport, florbal, bojové umění MMA, a nevím, jestli se to dá řadit mezi sporty, ale pro mne to rozhodně sport byl, byly to offroady.

Jaké je MMA na focení?
MMA je na focení velice atraktivní už jen z toho důvodu, že ho vykonávají muži a já jsem žena (smích). Jinak sporty fotím obecně ráda a ještě k tomu se přiučím novým věcem, ráda poslouchám vysvětlování technik od trenérů.

Jak důležitá je pro vás znalost toho sportu, který právě fotíte?
Pro mě je určitě důležité znát sport, který právě fotím, protože se pak lépe orientuji a dokáži si představit, jaká další situace může nastat. Je to výhoda.

Je předvídavost nutná pro fotografy?
Myslím si, že se předvídavostí dá docílit lepších fotek, protože si situaci představíte dříve, než se skutečně stane. Tato otázka dle mého názoru navazuje na tu předešlou, tyto dvě věci jsou si totiž podobné. Když se tyto dvě věci ve sportovním focení spojí, vznikají pak lepší záběry.

Stalo se vám někdy, že jste si vybrala špatnou stranu?
Tak nad tím jsem takhle nikdy nepřemýšlela, snad pokaždé jsem měla fotku, která se mi líbila. Nebylo jich sice tolik jako například ze svatby, ale také byly něčím zajímavé a krásné. Jinak si nejsem plně vědoma, že by se tohle stalo, ale třeba se s tím jednou setkám.

Máte raději přiblížení zoom nebo se chcete k tomu člověku dostat co nejblíže?
Když se nad tím zamyslím, mám určitě raději focení, když jsem k tomu člověku co nejblíže. Ale v některých chvílích je to samozřejmě nemožné. Na zápase florbalu či MMA prostě musíte ten ZOOM použít. Ale jsem ráda, že focení na bližší vzdálenost můžu uskutečnit právě na trénincích MMA v Lounech.

Kdyby za vámi přišel člověk, který chce začít fotit. Jaké rady byste mu dala?
Určitě bych ho s tím nejdříve seznámila. Případně bych mu půjčila svůj foťák, aby si to mohl zkusit. Nechtěla bych, aby si kupoval hned drahý foťak, který by ani nevyužil.

Je podle vás lepší fotit foťakem nebo mobilním telefonem?
Každá věc má své pro a proti, telefon je určitě skladnější a lehčí na ovládání. Co si budeme nalhávat, v dnešní době telefony mají foťáky skoro stejně výkonné jako starší zrcadlovky, vyrovnají se megapixely. Ale fotky, které vyfotíte foťákem (zrcadlovkou apod.) jsou určitě kvalitnější a dá se na tyto zařízení nafotit více fotek. Já osobně si beru foťák jen na plánované výlety, a nebo na profesionální focení. Telefon mám pořád u sebe, takže fotím spíše na něj, jinak je určitě lepší foťák.

Sportovní fotografka Barbora Reichová v jednom rozhovoru řekla: „Fotograf musí být někdy přidrzlejší, protože pak to má své výsledky.“ Býváte při focení přidrzlejší?
Nevím, jestli jsem při focení přidrzlejší, záleží na tom, jak to paní Reichová myslela. Já se s lidmi, které fotím, snažím komunikovat přátelsky, vychází pak lepší a přirozenější fotky. Přidrzlejší můžu být jen tehdy, když mi někdo stojí v záběru a já se snažím něco vyfotit (úsměv).

Takže někdy musíte lidi dirigovat?
Já mám ráda fotky přirozené, z toho vyplývá, že tomu nechávám volnější průběh, nechávám páry či jednotlivce dělat věci, které jsou jim přirozené. Když si neví rady, nějak je popostrčím, ale určitě to není velké dirigování. Myslím si, že tento způsob focení má také své kouzlo (úsměv). Fotky jsou vždycky lepší z momentů, které ani nečekáme.

Býváte nervózní před focením?
Pár focení za sebou mám, to je pravda, ale nervózní jsem zatím byla jen před focením svateb, je to přeci jen větší zodpovědnost. Všichni od vás totiž očekávají krásné fotky z obřadu a zachycení krásných momentů s nevěstou a ženichem. Jinak nervózní nebývám, protože dělám jen to, co mě baví.

Určitě znáte i další fotografky z Lounska. Jaké spolu máte vztahy?
Pár fotografek či fotografů z okolí Loun znám, ale nejsme v kontaktu. Dá se říct, že pro mě to nepřátelé nejsou. Kdyby potřebovali pomoc, ráda jim pomůžu nebo odpovím na nějaké otázky.

Všiml jsem si, že fotíte i přírodu. Je Lounsko fotogenické?
Přírodu hrozně ráda fotím. Vím, že to může znít jako klišé, ale hlavně při západu slunce. Přijde mi, že to těm fotkám dodává barvu a šmrnc. Hodně lidí si to neuvědomuje, ale Česko je celkově krásné a Lounsko do toho spadá také.

Ze kterého focení máte největší radost?
Kdybych měla být konkrétní tak je to focení s mým bratrancem a jeho motorkou Triumfem právě při západu slunce. Ale jinak mám nejraději focení sportu, převážně MMA, protože se opravdu občas povedou unikátní kousky.

Jaký je váš fotografický sen?
Měla jsem malý sen, pořídit si lepší foťák než je samotný telefon, jinak můj sen je se stát profesionální fotografkou.

Chtěla byste se fotografováním živit?
Ano, chtěla. Ráda totiž cestuju a poznávám nové kultury a lidi, což s focením také souvisí (úsměv).