Písničky Karla Kryla a Marty Kubišové, do toho vzpomínky na listopadové události před 33 lety v Lounech, kde Samet odstartovalo několik plakátů a svíček, slova naděje do budoucna a jako každý rok zapálení svíček u sochy Jana Husa. Taková byla připomínka Sametové revoluce v Lounech, letos ve vytrvalém dešti dorazilo zhruba 150 lidí.

Setkání odstartovaly tóny Krylovy písně Král a klaun. Kdo z přihlížejících nezpíval tento hit, u Bratříčka se už přidal. „Komunismus jsem nezažil, ani revoluci. Znám to jen z vyprávění a literatury. Ale vím, že stojí za to žít v demokracii. Za svobodu stojí za to bojovat, bránit ji. Abychom nemuseli znovu prožívat to co naši rodiče. Je to moc důležité,“ svěřil se mladík Vít Stromšík, proč on dorazil v Lounech na připomínku událostí 17. listopadu 1989.

Příchozí neodrazoval ani silný déšť, který se na Mírové náměstí začal snášet krátce po 17. hodině, kdy setkání v Lounech tradičně, už od revoluce, začíná.

„Chodím každý rok. Připomenout si ty události, vyslechnout pamětníky, poděkovat jim, že to tenkrát všechno pro nás udělali. Demokracie a svoboda jsou skvělé věci, musíme si jich vážit a bránit si je,“ uvedl Lukáš Škoda.

U mikrofonu se střídali řečníci, jejich slova byla často plná naděje, mluvili také o nutnosti bránit svobodu a demokracii. Sto padesát příchozích vyslechlo i další hudební vystoupení, celé setkání zakončila v Lounech česká hymna. Kdo chtěl, šel také zapálit svíčku u sochy Jana Husa.

U té také zapálilo svíčku nové vedení Loun, poněkud netradičně ale už v dopoledních hodinách.

Od sloupu k soše

A jak to vůbec v Lounech před 33 lety začalo? Sametovou revoluci v Lounech odstartovalo několik málo svíček na podstavci sloupu Panny Marie na Mírovém náměstí. Jednalo se o vůbec první známku toho, že se něco velkého děje. „Na podstavci je také papír se studentským prohlášením. Lidé se bojí přiblížit, zastavují se jen jednotlivci,“ zaznamenal tehdejší okamžiky pro další generace archivář a historik Bohumír Roedl.

Louny se do revoluce zapojily 21. listopadu 1989. Svíčky i další aktivity se pak přesunuly k soše Jana Husa na Mírovém náměstí. Ta se stala symbolem a centrem odporu vůči totalitnímu režimu.

Třiadvacátého listopadu se u sochy Husa objevili tři studenti z Prahy a promluvili k asi 150 lidem, kteří je vítali potleskem. Dny plynuly dál a revoluce byla pořád silnější. Také lidé byli stále odvážnější. V lounském archivu si 24. listopadu dělali zajímavou statistiku. Měřili, jak dlouho vydrží vylepený plakát – sedm minut. „Centrem projíždí vůz, jehož osádka plakáty strhává,“ psalo se ve zprávě.

Poprvé 24. listopadu se na scéně objevila i tzv. Malá galerie na rohu Korunní ulice. Objevily se tam první dokumenty. Z tohoto místa se v dalších dnech stalo jakési infocentrum a promítán tam byl i videozáznam ze zásahu na Národní třídě. V kulturním domě Luna bylo 26. listopadu ustaveno Občanské fórum, mluvčím se stal Josef Kopic.

Generální stávka byla v Lounech, stejně jako jinde, 27. listopadu. K několika stům lidí mluvila řada řečníků. Stejný den bylo další shromáždění u Husa, další demonstrace se tam konala 28. listopadu.

Louny ale také v listopadu 1989 prožily událost, která jinde v republice příliš k vidění nebyla. Přestože už vše bylo na nejlepší cestě k demokracii, komunisté se tehdy v regionu nechtěli vzdát tak lehce. V Lounech uspořádali demonstraci – protisametovou. Shromáždění na podporu komunistického režimu se konalo 30. listopadu. „Musíme si uvědomit, že okres Louny byl hodně komunistický, vždyť i místní tisk psal ještě dlouhé týdny po revoluci pro komunisty,“ připomněl Bohumír Roedl. Místo podia tehdy posloužil valník. „Ale pozor, lidí tam bylo asi stejně jako na demonstracích OF,“ vyprávěl Roedl.

Sametová revoluce nejen v Lounech, ale i jinde po republice, už tehdy nabírala na stále větší síle a cesta k demokracii se otevřela. Vše vyvrcholilo 29. prosince zvolením Václava Havla československým prezidentem.