Na táboře jsou zastoupeny ze dvou třetin dívky. „Nadchnou se divadlem a těší se, jak budou tančit a převlékat se za princezny,“ směje se hlavní vedoucí, principál Petr Stolař. V průběhu 14 prázdninových dní na přelomu července a srpna s ním školáci, a letos poprvé i dva oddíly školkových dětí, cestují časem. „Pustili jsme si jako pilotní film Stroj času o muži, který touží změnit minulost a proto musí poznat budoucnost. Po jeho vzoru putujeme dějinami a chceme napravit, co lidé před námi špatného napáchali,“ vysvětluje Stolař podstatu táborové hry.

První cesta vedla mezi Kelty

Proto stojí na place uprostřed nástupiště stroj času, obrovské monstrum s vrtulemi a nejrůznějšími hejblátky, které dle potřeby dokonce chrlí oheň. Při bližším pohledu rozeznáte trosky staré ledničky, televize a jiné přístroje. Na konci tábora to všechno skončí ve šrotu. „Každý druhý den vyrážíme do nějaké významné historické epochy,“ prozrazuje hlavní vedoucí. Kam jinam by se letělo první den, než mezi Kelty. „Ti nám poradili, že se máme držet přírody a přírodních zákonů,“ dodává.

V uplynulém víkendu zaměstnávala děti snaha po získání kouzelného nápoje Galů. „Vedli jsme o něj neskutečnou bitvu. Dvanáct vedoucích se proměnilo v zrzavé a fousaté Galy. Postavili jsme opevnění se vstupními branami, palisádami a vlajkami a vyrobili z balícího papíru a izolepy 300 koulí,“ vzpomíná David Kašpar alias César, kterého si děti povolaly na pomoc. Měly 15 minut, aby se dostaly do pevnosti a získaly poklad. Avšak v okamžiku, kdy chtěly od Galů odcestovat, nastala prekérní situace, s níž nikdo nepočítal. „Služební oddíl neuhlídal řídící páku na stroji času a nemohlo se letět nikam,“ směje se Eva Stolařová.

Pro vedoucí vhodná záminka k vyhlášení celodenního výletu a kuchařky si alespoň na půl dne trochu oddychly. Historickým epochám, jimiž táborníci cestují, odpovídá i počasí. Dávnověk, ve kterém poslední červencový týden začínali, provázely bouřky a mlhy. Jak se posouvají časem, sluníčka den ode dne přibývá. V neděli poprvé došlo na koupání a nejmenší si hráli s kamínky na „šutr beach,“ jak vedoucí přezdívají místní pláži.

Na táboře se dětem moc líbí a rozhodně se tu nenudí, jak řekla Anička Forková, která je tu i s bráškou. „Je to tu bezva, můžeme se pořádně vyblbnout,“ shrnul Albert Maršík. Až se v sobotu Petr Stolař zeptá, zda se dětem zdá, že byly na táboře 14 dní, většina jistě odpoví, že ne. „Tak vidíte, jak ten čas letí. A pak, že se časem nedá cestovat,“ je připraven prohlásit „Stolky.“