Skutečnou vojnu zažívali táborníci na letním táboře v Žerotíně od začátku letních prázdnin. Budíčky, vojenské hodnosti a pozdravy, bojový i teoretický výcvik a mnoho dalších podobných činností, to byl po dva týdny jejich denní chléb.

Vojna nebo středověk

Děti starští třinácti let zažily dva týdny letního tábora v duchu army softu, mladší a ti, kterým se do uniforem nechtělo, se na stejnou dobu ponořili do středověku.

K vojně samozřejmě patří uniformy, zbraně, praktický i teoretický výcvik. To vše se mladým dobrodruhům dostalo. Vedoucí nakoupili množství kuličkových zbraní pro různé bojové akce ze svých prostředků. Přispěl i provozovatel, odborová organizace Kovo Žatec. Celkem toto vybavení přišlo na přibližně 25 tisíc korun.

"Když nebyly zbraně v akci, uložily se bezpečně do skutečného muničního skladu, děti je neměli na chatkách. To platí i o těch, které si přivezly z domova“ ujistila Naďa Krejsová, zdravotnice a jakási dobrá duše táborového týmu vedoucích.

Kluci a holky tak oblékaly maskáčové uniformy a účastnili se různých akcí. „K tomu samozřejmě patří ochranné pomůcky jako brýle a podobně. Hlavní je bezpečnost,“ upozornila N. Krejsová s tím, že děti i vedoucí výborně spolupracovali a nikomu se nic nestalo. Ostatně vedoucí v rolích důstojníků měli oproti dětem ve vojenském prostředí značnou převahu. I mládež ale mohla postupně od vojínů za zásluhy sbírat vyšší hodnosti. Nejúspěšnější se překvapivě stala drobná divenka, Jana Ptáčková, která „to dotáhla“ až na hodnost rotného.

Budíček, rozcvička, úklid…

A jak že vypadal denní program? „V sedm hodin budíček, ostrá rozcvička a úklid ubikací. Ten potom kontrolovali vedoucí – důstojníci. Dopoledne jsme dělali například zdravotnické přednášky, učili se historii partyzánství nebo vojenské signály na bojišti,“ popsala N. Krejsová. Tyto znalosti se dětem při bojových hrách náramně hodily.

Čekaly je plánované i neplánované akce, noční poplachy a přepady. Přímo nadšeni byli táborníci při simulaci pádu vrtulníku. Nechyběly dýmovnice a tři týmy, soupeřící o záchranu nebo naopak o zajmutí jeho posádky. Připraven byl i výcvik boje v objektu. Pro tento účel vedoucí zajistili opuštěný kravín. „Deset vedoucích se postavilo partě čtyřiceti dětí. Ty je ale takticky doslova rozdrtily,“ směje se spokojeně N. Krejsová.

Vojenský tábor naučil nejen základům první pomoci a dalším dovednostem, ale také férovosti. Zásah kuličkovou zbraní totiž nejde dokázat. „Nikdo nešvindloval a když byl zasažen, oznámil to,“ dodává Krejsová.

Vedoucí pro hodnověrnost postavili v žerotínském areálu dva velké vojenské stany, jež posloužily jako důstojický klub. Že vojáci musí mít dobrou kondici přesvědčila táborníky například hezká opičí dráha. Ostatně Žerotín se svými lesy a skalkami je právě pro tento typ táborových aktivit ideální, což si také organizátoři tábora pochvalovali. Právě proto a pro obrovský pozitivní ohlas od dětí vedoucí slíbili, že vojenský tábor se bude v příštích letech opakovat.

Vojáci se postavili za mladší kamarády

Vojáci několikrát fungovali i jako jakási ochranka. To ve večerech, kdy probíhala táborová stezka odvahy. Kdo se z menších dětí hodně bál, jednoduše chytil svého staršího kamaráda za ruku a hurá do strašidelného lesa. Nakonec si tak krásné zážitky na celý život odvezli snad všichni.

Kdo se nechtěl stát vojákem nebo vojačkou, mohl si zvolit čtrnáctidenní pobyt ve středověku spolu s mladšímy dětmi. I ten ale určitě stál za to. Pod taktovkou vedoucí Pavlíny Kafríkové se uskutečnily například pohanské svatby zaláskovaných táborových párů. Chrámem se jim stala lesní jeskyně, kde při obřadu asistovali kněžka a mnich. Místo prstenů měly tři desítky párů pěkné věnečky z přírodních materiálů, květin a podobně. Vše se odehrávalo v mystické atmosféře za svitu svíček.

Druhý den po svatbě připravili vedoucí velkou hostinu. Řada přišla i na mnoho tradic. "Svatební noc jsme ale nedovolili," směje se Naďa Krejsová.

Táborový tým táhne za jeden provaz

Stejná parta lidí zajišťuje žerotínské tábory už pátým rokem. Začínalo pět kamarádů a na starosti mělo přibližně padesátku dětí. Vedoucí na Lounsko přijíždějí z Rokycan, Prahy, Liberce, Postoloprt a Loun. Dokonce se po celý rok, kromě mrazivých měsíců, vždy jednou měsíčně v táboře scházejí a plánují, co pro děti vymyslí příští sezonu.

Tentokrát pro děti připravili tábor Naďa Krejsová, Milan Krejsa, Martin Stanko, Vendula Poštová, Jana Imbrová, Luďa Bielik, Václav Hrubeš, Zdeněk Aulický, Miroslav Doležal a Pavel Hoblík.

Stovka dětí táboří poblíž rybníka v Žerotíně