„Snad nikdy nebylo v této zemi chvíle smutnější než byla ta, která přinesla zprávu, že zemřel veliký voják života Tomáš Garrigue Masaryk. Svět ztratil hrdinu, československý lid osvoboditele a otce. Desetitisíce putovaly k jeho rakvi do Lán, statisíce prošly okolo jeho katafalku na pražském Hradě, miliony ztichly při jeho poslední cestě.”

Tak popisuje atmosféru při pohřbu prvního československého prezidenta památeční sborník nazvaný Dni žalu (dnes by se jmenoval Dny žalu), který našemu deníku poskytl Státní okresní archiv Louny. Popis v mnohém připomíná nynější situaci po skonu Václava Havla, který bude za velkých státnických poct pohřben zítra, v pátek 23. prosince, a na jehož památku vláda vyhlásila tři dny státního smutku.

„Regionální noviny z podzimu 1937, kdy Masaryk zemřel, jsme v archivu žádné nenašli. Máme tu jen uvedený sborník Dni žalu. Z něj se však dá tehdejší atmosféra velmi dobře vycítit,” uvedl lounský kronikář Ladislav Bába.

Masaryk zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let a jeho úmrtí a pohřeb se proměnily ve skutečný celonárodní smutek. Nynější odchod Václava Havla je u části lidí pociťován podobně, některá média navíc oba muže dokonce srovnávají.

„Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávěti o šedém ránu čtrnáctého září na věky označeném v kalendáři,” loučil se s Masarykem Jaroslav Seifert, pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu. Nějaký jiný současný básník, hudebník či umělec určitě složí podobnou poctu i Havlovi.

Mirka Strnadová,
Libor Želinský