Petr Pavel Hilbert přišel do Loun jako advokát a později se stal jedním z nejvýznamnějších lounských starostů. Od jeho úmrtí v těchto dnech uplynulo 100 let.

Petr Pavel Hilbert se narodil roku 1834 v Plzni. Vystudoval právnickou fakultu. Po jejím ukončení se původně chtěl vrátit do rodné Plzně, kde ovšem místo úředníka v Obchodní a živnostenské komoře nezískal. Opravdový zlom v jeho kariéře nastává až se jmenováním zemským advokátem. V roce 1868 přišel do Loun a otevřel si tam svou advokátní kancelář.

Petr P. Hilbert

Po příchodu do severočeského města, které tehdy mělo hlavně zemědělský charakter a žilo v něm pouhých 4 000 obyvatel, si nejprve pronajal byt. Protože v té době byl však jediným advokátem ve městě a jeho praxe vzkvétala, zanedlouho si mohl dovolit koupit dům na náměstí.

Hilbert v Lounech žil se svou ženou Karolínou Hilbertovou, rozenou Reifovou, a narodily se jim čtyři děti. Dva jeho synové, Kamil a Jaroslav, později dosáhli nemalých úspěchů ve svých profesích. Kamil Hilbert byl významným architektem, který po úmrtí Josefa Mockera vedl dostavbu Svatovítského chrámu v Praze a v Lounech navrhl řadu domů v Poděbradově ulici. Druhý syn Jaroslav se stal slavným spisovatelem a divadelním dramaturgem.

Starostou šestkrát po sobě

Hilbert byl poprvé zvolen starostou Loun 27. října 1881. Zvítězil i v pěti následujících volbách a stal se nejdéle úřadujícím starostou Loun. V době jeho vedení se ze zemědělského města stalo zemědělsko-průmyslové centrum regionu. Jestliže ještě v polovině 19. století žilo v Lounech okolo 2,5 tisíce obyvatel, na konci jeho éry v roce 1899 to bylo již deset tisíc.

V roce 1899, unaven útoky svých politických oponentů, podal 1. května demisi. Městská rada ji přijala a poděkovala starostovi za dlouholeté služby městu. Na stejném zasedání byla jako vyjádření pocty přejmenována ulice Radniční na Hilbertovu. I když se Hilbert vzdal funkce starosty, dál zůstal zastupitelem a mohl zasahovat do dění ve městě. Zemřel 21. května 1916 ve věku 82 let.

Za všechny jeho zásluhy jmenujme například rozšíření železničních dílen na největší podnik svého druhu v tehdejším Rakousku - Uhersku nebo založení parku u řeky (dnešní Masarykovy sady), výstavbu Poděbradovy ulice a založení gymnázia.

Blanka Tomášková