Kliknutím zvětšíteVe městě žili z velké části Němci, vznik Československa proto tehdy většina místních lidí vzala spíš velmi neochotně na vědomí. „Česká menšina slavila až 6. prosince, kdy do města přišlo české vojsko,“ sdělila historička Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci Milada Krausová.
V Žatci se dozvěděli o vzniku nového státu stejně jako jinde. Telegramem. Kronikář v městské kronice k tomu poznamenal: „28. října vyhlásili Češi samostatný československý stát. Česká Národní rada v Praze se prohlásila za nositele státní moci a vydala první zákon, že všechny autonomní státní a župní úřady, zemské, krajské i obecní úřady podléhají českému Národnímu výboru. Tento zákon byl poslán i všem úřadům v německých oblastech Čech telegramem. Také obec Žatec obdržela takový telegram.“
Česká menšina v Žatci měla z rozpadu Rakousko – Uherska a ze vzniku nového československého státu radost. Češi však tvořili tehdy jen menšinu obyvatel města. Podle sčítání lidu z roku 1910 jich v Žatci žilo jen necelých pět procent. Pamětníci uvádějí, že pro místní Čechy nastal 28. říjen až 6. prosince, kdy město obsadilo české vojsko. Ve vzpomínkách v Kraji Lučanů z osudového roku 1938 vzpomínají Češi na 6. prosinec 1918 jako na „snad nejštědřejšího Mikuláše pro české Žatečany.“ Až tehdy zavlála totiž na žatecké radnici vlajka ve slovanských barvách.
„Místní Němci vzali vznik republiky velmi neochotně na vědomí. Tisk o něm informoval, ale Němci se domnívali, že to je vlastně záležitost Čechů. Že oni si rozhodnou sami, ke kterému státu se připojí. Protože přece když na tom území žijí, je jejich,“ popsala tehdejší postoje většiny Žatečanů Milada Krausová. Reakce Němců v regionu byla rychlá. Už 30. října vytvořili provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci. Přihlásil se k ní i Žatec. Kronikář si tehdy liboval: „Pět výstřelů z hmoždíře a zvuk zvonů oznámilo dnes občanům Žatce svobodu a samostatnost provincie Deutschböhmen. Radnice a ostatní budovy ozdobily vlajky.“ Těmi vlajkami jsou samozřejmě míněny vlajky německé.
Následující prosincové obsazení Žatce československou armádou a Sokoly místní Němci označili ústy kronikáře termínem „znásilnění.“ Ale proběhlo to bez násilností.
I když vlna nevole se zvedla v závěru roku 1918 v Žatci přece jen zvedla. „Místní Němce rozhořčilo přejmenovávání ulic, odstraňování rakouských symbolů a především necitlivá likvidace oblíbeného pomníku Josefa II. v lednu roku 1919. Proti tomu si žatecká delegace v čele s místostarostou Ambrosem Jankou stěžovala dokonce až v Praze u ministra,“ připomněla historička žateckého regionálního muzea. Oproti násilnostem, ke kterým došlo roku 1919 v sousední Kadani, však byl v Žatci relativně klid.
Smíření nepřišlo
Později se alespoň část místních Němců začala smiřovat se situací, objevily se i společné akce s Čechy. Hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let 20 století však Němce zradikalizovala a obnovila staré animozity. Po Mnichovské dohodě 9. října 1938 byl Žatec obsazen německým vojskem a na radnici opět došlo k výměně vlajek. A to do května 1945. V letech 1946 a 1947 musela německá většina obyvatel ze Žatce odejít, někteří byli zastřeleni při masakru v nedalekých Postoloprtech. Žatec osídlilo nové obyvatelstvo z vnitrozemí a České Volyně, německých starousedlíků zbylo jen pár.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
