Skromný, kamarádský, vitální, výborný hudebník. Tak vzpomínají na válečného hrdinu a politického vězně Josefa Holce jeho známí v Žatci, kde prožil velkou část života. Plukovník v záloze, který bojoval ve třech armádách a ve dvou odbojových organizacích, zemřel před pár dny.

„Byl to skromný a nenápadný člověk, výborný hudebník a sborový zpěvák,“ vzpomíná například Jiřina Čajková, která ho poznala ve sboru Bratrské jednoty baptistické Žatec. Josef Holec v něm hrál na různé hudební nástroje. Hlavně na basu.

Milan Vimpel ze Žatce poznal Josefa Holce před třiceti lety, stýkali se často. „Byl to klidný, kamarádský, hodně společenský člověk. Měl rád děti, rodiny kolem něj v něm měly třetího dědečka,“ řekl. Nemohl si zároveň nevzpomenout na jeho úžasnou vitalitu. „Rád jezdil na různé výlety. I když mu bylo už skoro osmdesát let, jezdil s námi na kole třicet kilometrů ze Žatce na Nechranice a zpět,“ vzpomněl Milan Vimpel, který se zúčastnil nedávného pohřbu válečného hrdiny.

Josef Holec se narodil 29. listopadu 1918 v obci Český Straklov na Volyni na území dnešní Ukrajiny. Jeho životní osud byl plný zvratů.
Na jaře 1939 ho Poláci odvedli do své armády, mobilizován už ale nebyl. Po rozdělení Polska mezi Německo a tehdejší Sovětský svaz ho v roce 1940 odvedla sovětská armáda. Bojoval v jejích řadách proti Němcům jako dělostřelec. Dostal se do německého zajetí. Z něj se mu s pomocí českého vojáka ve wehrmachtu podařilo vrátit domů, kde vstoupil do ilegální odbojové organizace Volyňských Čechů.

Po příchodu Rudé armády se dobrovolně přihlásil do československého armádního sboru a stal se ženistou. Prošel řadou velkých bitev východní fronty. Na Dukle ho těžce zranil výbuch miny, hned za hranicemi ve Vyšném Komárníku po zásahu střepinou do hlavy ochrnul. Ale přežil, rychle se uzdravil a vrátil se ke Svobodově armádě. S tou se dostal až do Prahy.

Po válce se usadil ve Tvršicích na Žatecku, kde provozoval obchod. Zapojil se do Judexovy odbojové protikomunistické organizace, která se skládala převážně z Volyňských Čechů.

„Roznášeli jsme letáky, scházeli jsme se a varovali jsme lidi před kolchozy a před združstevňováním. A říkali jsme jim pravdu, jak jsme to zažili na Ukrajině. Že nenechali žádnému nic soukromého a že ty, kteří měli větší majetek, vyváželi na Sibiř. Tak jsme lidi varovali, protože tady byla pro komunismus velká nálada,“ vzpomínal po letech.

Členové skupiny byli na podzim 1948 pozatýkáni. Josefa Holce komunisté odsoudili na 18 měsíců, jeho novým domovem se stal pracovní tábor a uranové doly v Jáchymově. Po propuštění v roce 1950 pracoval jako závozník, mzdový referent a účetní na střední ekonomické škole v Žatci. V devadesátých letech získal v restituci obchod ve Tvršicích, který určitý čas provozoval.

Josef Holec na sklonku svého života žil u svého syna na Šumpersku, zemřel ve věku nedožitých sta let. V roce 2012 obdržel v pražském Národním divadle Cenu paměti národa.