Odchovanec lounské házené Václav Klimt se před rokem stal nejlepším střelcem nejvyšší tuzemské soutěže, v dresu lovosických Lovců dal v základní části 151 branek. Kanonáda zaujala mnoho zahraničních týmů, 190 cm měřící a téměř 100 kilo vážící pořízek ale poněkud překvapivě zvolil až třetiligový německý Mecklenburger Stiere. V současné době pobývá právě v Německu, kde nemoc Covid-19 řádí mnohem více než v Česku. „Už se těším za svojí manželkou, čekáme první miminko. Také za rodinou a přáteli. Ještě tu ale musím zařídit pár věcí,“ nemůže se 29letý házenkář dočkat návratu do vlasti.

Jaké je pro českou rodinu žití v Německu?
Manželka umí velice dobře německy a já docházím dvakrát týdně na kurz němčiny. Schwrin, město na severu Německa, je krásné. Má kulturní centrum, zámek a mnoho jezer, což vybízí k výletům a procházkám. Navíc to máme hodinu k moři, kde jsme se v létě také byli podívat. Byt mám kousek od centra, v klidné části města. Do sportovní haly musím dojíždět autem zhruba pět až deset minut. Město má asi 100 tisíc obyvatel, což můžeme přirovnat k Ústí nad Labem.

Teď toho času na procházky máte určitě spoustu. Házenkářské soutěže se v Německu už nerozeběhnou? Například fotbalová Bundesliga se už hraje.
Ne, na 100 procent je konec. Soutěž se nejprve přerušila, následně pak úplně ukončila. Bude se hrát až nové sezona. Příprava na ni začne až kolem 15. července, do té doby se budeme připravovat individuálně. Ale bundesligové týmy trénují v halách s rozestupy a maximálně osmi hráči pohromadě.

Lounský Slovan první finálový duel na domácím ledě nezvládl a radovali se tak Tygři z Klášterce (v modrém).
Klášterec nepřihlásil II. ligu. V Lounech jsou rádi, bitvy s rivalem by chyběly

Vy jste se už dva měsíce musel připravovat sólo. Udržel jste si fyzičku?
Je to spíš udržovací fáze, než nějaká těžká fyzická příprava. Jestli se to vyrovná každodennímu tvrdému tréninku, je těžké říci. Běhám, dělám stabilizační cvičení, posiluji. Je to tak na hodinu denně. Jde spíš o to, aby člověk jen neseděl a netloustl. Tvrdou přípravu, což jsou dva až tři tréninky denně, si nadávkuji přibližně deset dní před startem společné týmové letní přípravy. Tak to děláme posledních deset let. Je to můj zvyk, nerad „umírám“ na prvních týmových trénincích. (smích) Budu raději tyto chvíle zažívat o samotě.

Václav Klimt 

Věk:
29 let
Výška/váha: 190cm/97 kg 
Současný klub: Mecklenburger Stiere 
Předchozí kluby: Lokomotiva Louny, Sparta Praha, Lovosice 
Zájmy: přítelkyně, posilovna, tenis, kolečkové brusle

Jak váš klub utrpěl po finanční stránce při pandemii?
Pandemie je velký problém pro finanční chod klubů, a to nejen v házené. U nás si klub na sebe vydělává až 40 procent rozpočtu. Zastavily se peníze od sponzorů, zisk ze vstupenek a další položky. Tahle doba je velice nejistá pro mnohé kluby, řekl bych, že až existenčně ohrožující. Tak jako v mnoha sportech, i my jsme museli přistoupit na snížení platu na příští sezonu, což je pro mě neočekávaná komplikace, se kterou nikdo nepočítal. Kdybychom na to my, hráči nepřistoupili, tak by to klub nezvládl. Ztráty za toto období se pro klub vyčíslí do desítek tisíc euro.

V Německu zpočátku nebyli vůči novému typu koronaviru tak obezřetní, jako tomu bylo u nás. Jak jste to vnímal?
To je pravda. Opatření v Německu přišla o dost později než u nás. Nošení roušek nebo úplné uzavření obchodů, posiloven atd. přišlo s velkým zpožděním. Teď už je nošení roušek v uzavřených prostorech povinností, rozestupy atd. samozřejmostí.

Nalezená munice na Podbořansku.
Les na Podbořansku vydal po 75 letech tajemství. Munici zakopanou Rudou armádou

Vy jste byl před tím, než jste se po odchodu do Německa stal profesionálem, poloprofesionál; při hraní extraligy v Lovosicích jste učil. Jaké to je pro děti, když takovou dobu nechodí do školy? A co říkáte na systém výuky a na to, že se dá vzdělávat přes Českou televizi, která zařadila do svého programu projekt UčíTelka?
Je to velký zásah do celého vzdělávacího školského systému, který si také vybere svou daň. Pro některé žáky je to úleva od ranního vstávání, ale mnohým z nich chybí sociální kontakt se spolužáky a kamarády. Už je to dlouhé i pro žáky, kteří tuto pauzu od školní docházky na začátku uvítali. Největší komplikace je to pro žáky maturitních ročníků a vysokých škol. Vámi zmiňovaný systém výuky je zcela jistě dobrou alternativou, ale klasickou frontální výuku to nahradit nemůže. Celkově je pandemie velký zásah do života všech lidí, žáků, sportovců. Všichni už si opět přejeme zpět normální život.

Ještě k vaší původní profesi učitele. Jak vám šla?
Učil jsem pět let na ZŠ Antonína Baráka v Lovosicích tělesnou výchovu, zeměpis, dílny, informatiku, výchovu ke zdraví. Doufám, že to nebylo nejhorší, že jsem nezklamal. Řekl bych, že u žáků i učitelského sboru jsem byl snad oblíbený a svou práci jsem odváděl dobře. Ve škole byla spousta mladých házenkářů a v učitelském sboru spousta házenkářských fanoušků a fanynek, takže mě každý znal už z házené.

Vrátíte se k učení?
Pokud nebude možnost živit se pouze házenou a sportem, budu se muset vrátit do normální práce učitele, nebo osobního fitness trenéra, kondičního trenéra, trenéra mládeže atd.

Dobročinný dětský den na podporu Klokánku v Žatci se konal ve Staňkovicích, 2013.
Z archivu Deníku: Jaké byly Dny dětí na Lounsku a Žatecku?

Dlouhou dobu jste toužil být profíkem. Proč jste zvolil právě třetí německou ligu. Nabídky jste měl i z vyšší soutěže?
Můj cíl bylo přestoupit do 2. Bundesligy, ale žádná nabídka se nevyrovnala této z ambicióznícho Schwerinu, který chce postoupit. Měl jsme nabídky z Rakouska, Švýcarska, Itálie, Francie, Španělska, ale přední pro mě bylo Německo. Chtěl jsem se soustředit pouze na házenou a dvakrát denně trénovat. Jestli to byl posun? Na nějaké hodnocení je po necelém roce v této soutěži asi ještě brzy. Soutěž je určitě silovější a náročnější na fyzickou kondici. Každý zápas se bojuje až do konce, což je dáno povahou Němců, kteří neradi něco vzdávají. Řekl bych, že první cca tři týmy v české extralize jsou na úrovni prvních týmů v 3. německé lize a maximálně úplného spodku 2. Bundesligy.

Pochopitelně jste si polepšil finančně. Z Lovosic jste se ale musel vyplatit, abyste mohl odejít.
Finančně jsem si samozřejmě polepšil. Mohu říci, že mám v součtu více, než jsem míval v Česku za házenou a práci dohromady. Třetí liga není úplně profesionální, ale rozhodně se tu najde více profesionálních házenkářů než u nás v extralize.

Dařilo se vašemu klubu naplňovat ambice?
Soutěž se pro nás nevyvíjela úplně příznivě. Před jejím startem přišlo dost nových hráčů z 2. Bundesligy atd. Muselo si to sednou, což vždy nějaký čas trvá. Na to, jakou máme kvalitu hráčů, jsme hráli v některých zápasech až podprůměrně, což vedlo k odvolání trenéra. Od nové sezony bychom měli mít trenéra nového. Když se soutěž ukončila, byli jsme na pátém místě tabulky, což bylo dost za očekáváním.

Ilustrační foto.
Mladík z Lounska skončil po napadení s prstem v sádře

Jací byli diváci? Házená je v Německu za fotbalem snad nejoblíbenějším sportem.
Zápasová hala je pro zhruba 4 tisíce diváků, ale průměrná návštěvnost byla 1700 diváků. Například na severské derby proti Rostocku bylo v jejich hale 5500 diváků, to jsem ještě nezažil. Tato atmosféra se vyrovnala 1. Bundeslize, to bylo úžasné.

Po skončení angažmá v Mecklenburgeru chcete hledat něco jiného v zahraniční, nebo se vrátit do Lovosic?
Prioritou pro mě je a bude rodina. Nechtěl bych dojíždět více než čtyři a půl hodiny, které jsou to teď. Spíše se pokusím najít něco blíže k hranicím, uvidíme podle nabídek. Pokud by nebyla nabídka z Lovosic ani nic jiného z druhé nebo třetí ligy, zvolil bych čtvrtou ligu, ve které se jezdí dvakrát týdně na trénink a zápas. Finančně to také není k zahození, ale k tomu bych už musel pracovat v České republice. Pokud přijde nabídka z Lovosic, která bude podle mých představ, tak bych ji určitě přijal. Vzhledem k mému věku se do top ligy už asi nedostanu, tak teď myslím hlavně na to, abych si sportem ještě něco vydělal, zajistil rodinu a zároveň si užil házenou na dobré úrovni.

A „na stará kolena“ se třeba vrátíte i do Loun…
Těžko říci, jak dlouho bude držet zdraví, motivace a chuť, což je ve sportu také ohromně důležité. Poslední sezona v kariéře by byla hezká v dresu Loun, kde jsem s házenou začínal. Lokomotivu pořád sleduji, vyhrál jsem s ní čtyřikrát druhou ligu, v první lize jsme byli o bod třetí. Věřím, že se lounská házená vrátí tam, kam patří, klukům držím palce.