Krajský soud v Českých Budějovicích a následně Vrchní soud v Praze ji místo toho svými rozhodnutími v roce 2019 poslaly do konkurzu, v rámci kterého insolvenční správkyně většinu majetku HMS rozprodala. A to včetně výrobního areálu v Lounech. Jaký bude mít rozsudek vliv na další vývoj insolvenčního procesu, je nejasné. Objemný spis putoval zpět na Krajský soud v Českých Budějovicích.

Věřitelský výbor ve svém vyjádření upozornil, že v současné době řešit úpadek HMS jinak než konkurzem už nejde. „Věřitelský výbor je přesvědčen, že předmětné usnesení Nejvyššího soudu ČR vychází ze stavu řízení, který existoval v době vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (červen 2019), aniž by ale zohlednilo nynější stav insolvenčního řízení, tedy v době vydání usnesení. Zejména skutečnost, že v mezidobí došlo ke zpeněžení závodu dlužníka. Dlužník totiž v současnosti nemá nejen závod, ale ani žádné zaměstnance a mnoho měsíců nevykonává ani žádnou podnikatelskou činnost,“ uvedl ve svém prohlášení věřitelský výbor složený z největších věřitelů HMS.

Obdobný názor má i insolvenční správkyně Petra Hýsková. „Předpokladem povolení reorganizace je existence dlužníka, který je reorganizovatelným subjektem, tedy má funkční obchodní závod, který je zpravidla založen na personální složce závodu a její činnosti,“ podotkla. „Dlužník takovým závodem v dané chvíli už nedisponuje, když tento byl v rámci insolvenčního řízení zpeněžen, přičemž zbývající majetek zahrnutý v soupisu majetkové podstaty definici obchodního závodu nesplňuje ani vzdáleně. Nehledě přitom na skutečnost, že dlužník už nemá žádné zaměstnance,“ dodala.

Insolvenční řízení na lounskou vagónku běží od října 2013. Tehdy působila pod obchodní názvem Legios a do března 2014 pod jménem Industry plant. V červenci 2014 rozhodla první schůze věřitelů, že způsobem řešení úpadku bude reorganizace společnosti, což následně povolil insolvenční soud. Na základě žaloby pro zmatečnost došlo ke zrušení tohoto usnesení. A to kvůli nesprávnému obsazení insolvenčního soudu – rozhodoval soudce, jemuž byla věc přidělena v rozporu s rozvrhem práce. Na zmíněnou schůzi věřitelů se pohlíželo, jakoby vůbec neproběhla. Nový soudce pak poslal vagónku do konkurzu.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku ale považuje za bezvýznamné, že první schůze věřitelů proběhla před nesprávně obsazeným soudem. K jejímu rozhodnutí se mělo přihlédnout.

Tehdejším argumentem pro konkurz bylo to, že dlužník podle insolvenčního soudce neposkytoval součinnost soudu, policii, finančnímu úřadu ani insolvenční správkyni, nedodržoval povinnosti uložené mu předběžnými opatřeními a pokyny insolvenčního soudu. Nejasný byl také vztah ke společnosti Legios Loco, kterou podle insolvenčního soudu zvýhodňoval jako svého věřitele.

Dlužili miliardy

Úpadek lounské vagónky je jednou z největších insolvencí v Česku. Táhne se osmým rokem. Do řízení se přihlásily tři stovky věřitelů s pohledávkami ve výši přes tři miliardy. K prodeji rozsáhlého výrobního areálu v Lounech došlo na přelomu let 2019 a 2020. Nejvíc peněz nabídla ostravská Traťová strojní společnost, zaplatila za něj 750 milionů korun. Výrobní areál převzala loni v létě. V posledních měsících z něj odešla řada nespokojených zaměstnanců. Firma bratrů Šuškových dění v lounském podniku nekomentuje.