Šestnáctého prosince roku 1947 foukal ostrý svěží větřík. Sníh nepadal, ale nejvyšší teplota toho dne podle údajů z pražského Klementina vystoupala jen na 0,9 stupně. A v Žatci na náměstí vztyčili mohutný vánoční strom. Bylo to sotva dva roky po válce. Ale pozor - strom se tehdy nestavěl na okraji náměstí hned u příjezdu na jeho plochu, jako je tomu dnes, ale na prostranství přímo před budovou radnice.

Strom zářil, ale chybělo uhlí, plyn a elektřina

„První vánoční strom republiky zazářil i v Žatci před radnicí. Slavnost začala po 16. hodině," uvádí stručný, proti dnešku až neobvykle úsporný zápis o této události v kronice města. Kronika dále pak pokračuje líčením informací o nedostatku uhlí, omezování dodávek plynu a elektřiny ve městě v tehdejších prosincových dnech. Určitě to byly o dost méně konzumní Vánoce, než jak je znají lidé dnes.

O rok později už bylo možná o trochu lépe: alespoň ze zápisů to vypadá, že lidé si mohli dopřát trochu více lepších potravin, navíc ve svátečnějším balení. „Uprostřed prosince se objevily v obchodech první vánoční balíčky. Nebylo snad jediné rodiny, která by si aspoň jeden nekoupila. Ve velkém za 600 Kčs byla káva, cukr, čočka, brambory, máslo, jablka a rum. V malém za Kčs 400 byly podobné předměty, ale bez rumu a mouky. Vánoční balíčky byly dalším dokladem, že vláda plní svoje sliby a uvolňuje zvolna část potravin," stojí psáno v kronice města z roku 1948.

Uvedené dvě pamětní knihy města jsou psány ručně, inkoustem a krásným úhledným písmem. Pro vánoční vydání našeho Deníku je poskytlo k nahlédnutí Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci. Od padesátých let pak už nastoupily kroniky, jejichž autoři líčili život ve městě pomocí textů vysázených na psacím stroji.

Kromě svátků se slavily ještě narozeniny
J. V. Stalina v divadle

V prosinci 1948 se přitom neslavily jen Vánoce. „V sobotu 18. prosince uspořádal Svaz československo - sovětského přátelství v městském divadle vzpomínkovou slavnost k narozeninám generalissima Stalina," připomíná kronika.

Tradice vánočních stromů republiky, zmíněná v úvodní citaci z kronik, pokračovala i v padesátých letech. Původně měla charakter dobročinných sbírek ve prospěch poválečných sirotků či jiných dětí v nouzi. Později ale péči o tyto děti převzal stát a snažil se ukázat, že se o všechny obyvatele dokáže postarat i bez sbírek a milosrdných darů. „Slavnosti s názvem Vánoční strom republiky byly v Žatci zahájeny 16. prosince 1950. Byly to radostné slavnosti s veselým programem pro děti. Mezi lidmi probíhaly sbírky pro péči o mládež, ošacovací a stravovací akce dětem, pro různé ústavy a zařízení pro děti," napsal tehdejší kronikář města František Bureš.

O dva roky později proběhla stejná slavnost opět 16. prosince. „Strom před radnicí byl vyzdoben elektrickými svíčkami, a tak dětská drobotina zde našla svou zimní chvilku radosti," zaznamenala žatecká kronikářka Irena Růžičková v roce 1952. Kromě „svíček" si všimla i této změny: „Vánoční strom republiky již není akcí, která by žádala dobrovolné příspěvky a dary z kapes pracujících, ale je akcí dětské radosti a součástí boje za mír pro blaho našich dětí. Na děti již není potřeba sbírat milodary, protože o jejich výchovu se stará stát a nedopustí jejich bídy ani toho, aby byly živy z darů a milostí kolemjdoucích."

Dárky se předávaly nejen dětem,
ale také vojákům

A lidé mysleli nejen na děti, ale také na vojáky. Svědčí o tom akce s názvem Vojenské vánoce, zorganizovaná v Žatci v roce 1950. „Vojenské Vánoce proběhly v Žatci pod heslem Strážci našich hranic - strážci míru. Lidé nosili dárky a dopisy určené vojákům, střežícím naše hranice. Přijímal je Okresní národní výbor v Žatci. Dárky byly jiného druhu než v letech minulých: nebyly to potraviny, ale hlavně knihy, cigarety a dopisy. Od škol, školáků, pionýrů, úderníků, spolků i organisací," napsal kronikář František Bureš.

Děti nacházely radost u stromu a elektrických svíček, dospělí měli v balíčku rum a vojáci zase dostali cigarety, a tak si všichni mohli vánoční svátky užít v klidu a podle svého gusta. Tohle přání příjemných chvil a odpočinku platí u lidí asi pořád, stejně tehdy jako dnes. Pěkné volné dny přejeme všem čtenářům!