Letos ho Jakub a Robert Mikuláškovi připraví rekordní množství. Šest tisíc litrů. Obavu, že ho neprodají, nemají. Mikuláškovi se do Vičic přistěhovali před deseti lety, zájem o produkty z jejich vinařství rok od roku roste.

„Poslední dva roky dozrály hrozny na burčák už v půlce srpna, letos to bylo kvůli chladnějšímu a deštivějšímu létu později. První burčák jsme udělali minulý týden, teď podruhé, ještě nás čekají dva týdny,“ vysvětluje Jakub Mikulášek. „Sbíráme hrozny v pondělí nebo úterý, burčák připravujeme na pátek a nejlepší k pití je v sobotu,“ popisuje Robert Mikulášek.

Burčák v poslední době dělají Mikuláškovi z odrůdy bílého vína Solaris, kterou pěstují na dvou hektarech. Oproti tomu červeného vyprodukují podstatně méně. „Červený burčák připravujeme na začátku října z odrůdy Sevar, ale toho děláme mnohem méně. Sto, dvě stě litrů,“ vysvětluje Jakub Mikulášek ve vinařství, jehož výrobním základem je několik nerezových nádrží. Právě v jedné z nich začíná po nasbírání hroznů jejich proměna v tekutou, mírně zakalenou pochoutku.

Dny evropského dědictví se nesly v duchu bitvy u Žatce.
FOTO, VIDEO: Dny evropského dědictví v muzeu se nesly v duchu bitvy u Žatce

Když se pomine prakticky celoroční práce na vinicích, je výroba burčáku vlastně jednoduchá. Jde o meziprodukt při výrobě vína. Z rozemletých hroznů se během jednoho dne v nádrži oddělují nečistoty, ty spadnou na dno, mošt navrchu se přečerpá do jiné nádoby. A nechá se samovolně rozkvasit. U Mikulášků kvasinky nepřidávají, využívají ty, které se nacházejí v moštu přirozenou cestou. „Ve čtvrtek to v nádrži začíná kvasit, v pátek bublá a v sobotu máme výborný burčák,“ směje se Jakub Mikulášek. Na tom, že mošty nechávají samovolně rozkvášet a nepoužívají šlechtěné kvasinky jako většina tuzemských vinařů, si zakládají. „Každé naše víno má díky tomu výrazně jinou chuť,“ vysvětluje Jakub Mikulášek.

Zájemci o burčák si pro něj mohou přijet rovnou do jejich vinařství ve Vičicích, dá se objednat i přes internet. Kromě této vesničky s pár obydlenými domy na hranici Žatecka a Chomutovska si ho zájemci mohou vyzvednout v Karlových Varech, Ostrově a Sokolově. A proč zrovna tam? „S bratrem pocházíme z Karlových Varů. Spousta lidí nás tam zná, vytvořili jsme si stálou klientelu,“ vysvětluje Jakub Mikulášek, který se v rodinném podniku stará také o marketing. V sobotu se jezdí s burčákem na různé akce, teď byli třeba na Slavnosti cibule v Račeticích na Chomutovsku.

Z letošní úrody chtějí bratři vinaři připravit šest tisíc litrů burčáku, klasického vína o něco víc. Přes osm tisíc litrů různých odrůd. Rinot, Solaris, Hibernal, Sevar, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Zweigeltrebe, Kerner, Müller Thurgau. V roce 2012, kdy se Mikuláškovi do Vičic přistěhovali, měli něco přes dvě stě keřů révy. Teď jich obhospodařují na téměř osmi hektarech kolem 25 tisíc. Ve vinařství pracují bratři s jedním zaměstnancem a otcem Aloisem.

Před šesti lety začal Roman Kraus z Klášterce nad Ohří vyrábět reproboxy pro kytaristy. Založil si firmu Coffee Audio a jejich hudební aparáty nyní používají muzikanti z předních českých kapel jako Lucie.
Z klášterecké dílny putují reproboxy do celého světa. V rozletu je brzdil covid

Právě on stál na úplném zrodu novodobého vinařství ve Vičicích. V oblasti se vinná réva pěstovala už ve 13. století, dnes se přesně jedná o vinařskou oblast Čechy, podoblast litoměřickou, vinařskou obec Březno, viniční trať Zámeckou. To, že budou bratři Mikuláškové vinaři, sami před deseti lety netušili. Bydleli v Karlových Varech, oba se živili dlouhé roky jako barmani. Jakub určitý čas natáčel s kamerou pro regionální televizi, Robert pracoval na střechách. „Otec chtěl uložit své vydělané peníze do pozemků. Na internetu ho zaujal tříhektarový pozemek s třešňovým sadem u Vičic, tak ho v dražbě v roce 2011 koupil. Volal nám, abychom se přijeli podívat. Zdejší kraj nás hned zaujal, řekli jsme, že tady budeme hospodařit,“ popisuje Jakub Mikulášek. O pár měsíců později koupili dům na kraji Vičic, do kterého se nastěhovali a mají v něm vinařství. „Z venku dům pořád nevypadá moc dobře, ale uvnitř jsme ho zrekonstruovali. Je to běh na dlouhou trať, velkou část vydělaných peněz jsme v minulých letech investovali zpět do vinic,“ vysvětluje Jakub Mikulášek.

Přikoupili další pozemky a první vinici. Ta byla vinicí de facto jen na papíře, roky se na ní nehospodařilo, zarostla. Vyčistili ji a postupně vysadili vinnou révu i jinde. V roce 2015 sklidili první hrozny z keřů, které sami zapíchli do země. Dnes už jsou Mikuláškovi zaběhlým vinařstvím, pro jejich produkty si jezdí stále víc lidí. Prodává se i v některých restauracích, třeba v Žatci, Klášterci nad Ohří a samozřejmě v Karlových Varech.