U příležitosti 61. výročí převzetí moci komunisty pro vás Žatecký a lounský deník připravil shrnutí, jak se věci udály v Žatci.

„Očista“ byla provedena všude

Žatečtí občané se účastnili mohutných demonstrací v Praze, ale i manifestační stávky.

Výborně připravený byl od komunistů převrat v roce 1948. Shodují se na tom odborníci. Předávání informací bylo na tu dobu bleskové a účelné.

Stávky, demonstrace, výborná organizace. I na Žatecku komunisté převrat v únoru 1948 zvládli na výbornou. Informace šly pravděpodobně přes telegramy, vojenské posádky i odboráře. „Všechno bylo výborně zorganizované. Komunisté své lidi dostatečně informovali. Probíhalo to rychle, komunisté potřebovali mít co nejvíce lidí v ulicích,“ vyvrací Jiří Kopica, ředitel Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci, mýty o tom, že v roce 1948 měli lidé v regionu jen kusé informace o tom, co se v Praze děje.

Už 21. února se lidé ze Žatce v hojném počtu zúčastnili mohutné demonstrace v Praze na Staroměstském náměstí. V okrese také rychle vznikaly akční výbory Národní fronty, do kterých byli dosazováni komunističtí předáci nebo lidé, kteří s KSČ úzce spolupracovali. Měli za úkol „vyakčnit“ názory, které nesouhlasily – provést čistky.

Okresní akční výbor vznikl 21. února a předsedal mu předseda Okresního národního výboru (ONV) Josef Zicha. Městský byl v Žatci ustanoven 24. února pod vedením předsedy Městského národního výboru (MNV) Františka Maláta.

Dvanáctého března už bylo jasno. Pokrokové síly zvítězily.

O tom, že výbory pracují dobře, informovaly v roce 1948 také Žatecké noviny. Ve vydání z 5. března píší, že akční výbor MNV se usnesl propustit z úřadu několik zaměstnanců, kteří nebyli loajální. Také 12. března se na stránkách dočítáme, že ve všech podnicích a spolcích probíhají očisty. Dokonce i na vaření piva má Vítězný únor vliv, čistky totiž podle novin probíhají „úspěšně“ také v žateckém pivovaru.

Plány komunistů vycházely v únoru 1948 na výbornou, také stávka v Žatci byla úspěšná. Účast byla téměř stoprocentní, nezúčastnili se pouze jedinci.

Několik měsíců po převratu se konaly volby. Třicátého května 1948 byla i v našem okrese představena jediná kandidátka. U voleb v Žatci bylo tehdy odevzdáno celkem 7 326 hlasů – 7258 pro Národní frontu, 57 lístků bylo bílých, ty vyjadřovaly nesouhlas.

Každý nesouhlas s KSČ byl tvrdě potrestán. Navenek se mohlo zdát, že lidé v republice jsou jednotní, ale pořád probíhaly akce nesouhlasu s Gottwaldovou politikou. K takovým akcím se údajně tehdy připojili i žatečtí sokolové, ale jejich snahy utnul okresní výbor strany, když „doporučil“ provést nutnou očistu.

Odpor vojáků byl potrestán popravou

Jedním z mála, kteří našli po únorovém převratu sílu proti komunistickému režimu bojovat, byl Karel Sabela. Zaplatil za to, spolu s několika spolubojovníky, životem. Sabela, který po příchodu ze západní fronty velel žatecké tankové rotě, se na podzim 1948 připojil k odbojové skupině Praha – Žatec. Pomocí tanků chtěli lidé ze skupiny na jaře roku 1949 zaútočit na generální štáb, důležité instituce, úřady a skladiště zbraní.

K útoku, ke kterému se mělo připojit i několik dalších vojenských posádek, mělo dojít při návratu žatecké roty z cvičení. Termín puče byl několikrát odsunut, původní termín 5. března 1949 byl odložen na 8. března, nakonec k němu nedošlo. Plán skupiny byl vyzrazen, podle slov některých pamětníků to měl na svědomí pravděpodobně dvojitý agent Jebavý, člen skupiny. Důkazy ale nejsou.

Třicátého května začal v Praze soud, 9. června byly vyneseny rozsudky. Mnoho členů skupiny dostalo doživotí nebo 25 let žaláře. Pro pět lidí měl ale rozsudek příchuť smrti. Osmnáctého července 1949 byli v Praze popraveni kapitán Karel Sabela, Josef Gonic, Vilém Sok – Sieger, Miroslav Jebavý a obchodník Bohuslav Hubálek. Jejich prohřeškem byla snaha o svržení komunistického režimu.

Místo stávkování šel na oběd

Zajímavou formu protestu proti převzetí moci komunisty zvolil jeden z úředníků Okresního národního výboru v Žatci. Dostal hlad a šel místo stávkování na oběd, za svůj „vážný“ prohřešek se tehdy dostal i do novin.

Nastala rozhodná chvíle, noviny v roce 1948 burcovaly k ostražitosti.Také v Žatci, stejně jako všude v republice, proběhla 24. února 1948 generální stávka. Byla jednohodinová a dělníci i úředníci při ní vyslechli budovatelské projevy. „Až na nepatrné výjimky stálo vše,“ píše se v tehdejších Žateckých novinách, které o průběhu stávky 27. února informovaly. Našli se ale i jednotlivci, kteří se postavili proti.

V tehdejších novinách se píše například o úřednících Okresního národního výboru v Žatci, zmínka je tam také o nutnosti tuto neposlušnost potrestat. Špatně tehdy skončil asi také dr. Pachtejch. Noviny se rozhořčují, jak mohl jít na oběd místo aby podpořil stávku. „Místo aby vyjádřil solidaritu s pracujícími účastí na manifestační stávce, šel k obědu. Jak zaměstnanci, tak i okresní akční výbor se vyjádřili pro jeho sesazení,“ přečetli si čtenáři.

Počet odpůrců – velká neznámá

Kolik vlastně lidí bylo v roce 1948 s komunisty a kolik proti? To už se nikdy nedozvíme, volby měly být až v létě, průzkumy neexistovaly. Byl za komunistickým převratem v roce 1948 strach z možnosti, že by mohla KSČ prohrát řádné volby nebo se jen nemohla dočkat moci? Odpovědi se podle historiků nedočkáme. „Bohužel nikdo nedokáže říct, kolik vlastně lidí bylo na straně komunistů a kolik jich bylo proti převratu. Tehdy to nechodilo jako v současnosti, kdy každou chvilku máme výsledky veřejného mínění. V roce 1948 nic takového nebylo, jediná možnost byla počkat do léta, kdy se měly konat řádné volby,“ vysvětluje Jiří Kopica, ředitel žateckého muzea.

Strach? Možná ano. „Je to jedna z teorií, že komunisté převzali moc už v únoru, protože ve volbách nemusely být jejich představy splněny. Mohli se bát, že přijdou o moc,“ dodává historik.

Jak šel čas v únoru 1948:

Vítězný únor – komunistický převrat v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Byla potlačena svobodná pluralita stran a od demokracie naše země směřovala k totalitě. Demonstrace proti komunistům byly potlačeny, mnoho lidí bylo zatčeno. V době totality byl 25. únor oficiálně prezentován jako Vítězství československého pracujícího lidu – významný den Československé socialistické republiky. Příprava na převzetí moci: Podle názorů některých historiků se KSČ už dlouhodobě před únorem 1948 připravovala na převzetí moci. KSČ do svých řad získávala mnoho občanů, které motivovala k cestě „k lepším zítřkům“. Svobodná činnost stran a svobodné konání byly postupně nahrazeny činností Národní fronty, složené ze čtyř stran, nejsilnější ale byla KSČ. Postupně se podařilo komunistům ovládnout četnictvo, policii (Bezpečnost), armádu a dělnické organizace. Komunisté v té době využili poválečného chaosu a radikalismu obyvatelstva, 2. července 1946 se tehdejší předseda Komunistické strany Československa a pozdější prezident Klement Gottwald stal předsedou vlády. V únoru 1948, kdy nastala vládní krize kvůli usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948 (protest nekomunistických stran proti postupujícím snahám o ovládnutí Bezpečnosti komunisty), došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal demisi nekomunistických ministrů a doplnil vládu kandidáty navrženými KSČ.

Den po dni:

17. února
Začátek vládní krize. Vláda má projednat zprávu ministra spravedlnosti o zneužívání Bezpečnosti komunisty, která souvisela s usnesením z 13. února. Předseda vlády Gottwald to odmítá z důvodu nepřítomnosti ministra vnitra. Ministři z nekomunistických stran plánují, že v případě nesplnění usnesení, opustí vládu. Ústřední výbor KSČ vyzývá pracující lid k ostražitosti a připravenosti zasáhnout proti reakci a vyhlašuje pohotovost Státní bezpečnosti a u několika pohraničních vojenských pluků.

18. února
Gottwald odmítá jednat o vnitřních poměrech Národní fronty a situaci ve vládě. Tři nekomunistické strany se rozhodly bojkotovat schůze vlády, dokud nebude splněno usnesení ze 13. února o Bezpečnosti.

19. února
Stále probíhají jednání, nekomunističtí ministři trvají na demisi, pokud nebude splněno usnesení ze 13. února. Gottwald informuje prezidenta Beneše, že nekomunističtí ministři chtějí rozbít vládu. Beneš odmítá úřednickou vládu a slibuje Gottwaldovi, že v případné nové vládě bude opět předsedou.

20. února
Na schůzi vlády přišli jen komunisté a sociální demokraté. Ostatní posílají jen dopisy, kde se ptají na splnění vládního usnesení. Ministři tří stran podávají demisi, Gottwald znovu jedná s prezidentem a navrhuje mu přijmutí demisí a doplnění vlády podle komunistického návrhu. Plánována je velká demonstrace na Staroměstském náměstí na podporu KSČ.

21. února
Proběhla komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze, kde komunisté vyzývají k doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Prezident republiky přijímá delegaci odborářů, kteří mu sdělují, že se musí podrobit vůli lidu. Komunisté začínají vytvářet vlastní ozbrojené složky – Lidové milice. Budují se Akční výbory Národní fronty, jejíž členové jsou jmenováni komunisty. Jejich činnost směřuje k „očistě veřejného života od nekomunistů“.

22. února
Konal se sjezd závodních rad, které podpořily komunisty, schválena byla také jednohodinová generální stávky na 24. února. Na základě smyšlených zpráv jsou zatýkáni političtí odpůrci KSČ. Na příkaz ministra vnitra jsou v Praze hlídány mosty, strategické budovy a rozhlas a přijíždějí vojenské síly z pohraničí.

23. února
Probíhají akce směřující k omezení činnosti nekomunistických stran. Prezident se snaží přimět Gottwalda k udržení staré Národní fronty (sjednocení všech stran), ten odmítá. Prezidenta podpořil průvod více než deseti tisíc vysokoškoláků a jejich příznivců.

24. února
Ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionu pracujících. Byli zatčeni další funkcionáři Národně socialistické strany, v Lidové straně byl vytvořen akční výbor, který převzal moc a Lidové milice obsadily i budovy sociální demokracie.

25. února
Komunisté činí další kroky k nahrazení Národní fronty, ustavuje se Ústřední akční výbor Národní fronty. Představitelé národních socialistů chtějí jednat s prezidentem Benešem, ten je nepřijímá. Komunisté pokračují v nátlaku a připravují velkou demonstraci na Václavské náměstí, která se má v případě prezidentova odporu přesunout na hrad, v pohotovosti je 6 tisíc ozbrojených členů Lidových milicí. V 16.30 hodin prezident jedná s Gottwaldem a oznamuje, že přijímá demisi ministrů a souhlasí s doplněním vlády podle návrhu KSČ. Klement Gottwald tak mohl odjet k demonstrujícím na Václavské náměstí a pronést památná slova: „Právě se vracím z hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal.“
Jediným viditelným odporem byla demonstrace – pochod asi pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů. Prošli až na hrad, prezident je ale nepřijal. Mnoho účastníků bylo pozavíráno, mnozí museli opustit školy.

Co následovalo?
Jeden den po nevyjasněném úmrtí ministra zahraničí Jana Masaryka, 11. března, byla potvrzena nová komunistická vláda. 9. května byla přijata nová ústava a 30. května proběhly volby s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu komunisty ovládané Národní fronty. 2. června odstoupil ze zdravotních důvodů prezident Beneš a 14. června jej nahradil Klement Gottwald. Vznikla opět nová vláda, jejímž předsedou byl Antonín Zápotocký.


Zdroj: wikipedie.cz