„Jak hocha orel kdysi, tak mne, dítě, chyť osud, zanes' v dál a v svoje sítě, tak zapleť shon mých jednotvárných dnů, že do dneška v té o chleb vřavě bídné, jsem nemoh' spatřit krovy tvoje vlídné, kde matčin hlas mi do dětských zněl snů,“ píše Jaroslav Vrchlický v básni Rodnému městu. Verše věnoval v roce 1888 Lounům. Slavný český spisovatel, básník, dramatik a překladatel se tam ještě jako Emil Frída před 169 lety narodil. Louny na svého rodáka vzpomínají dodnes, jeho jméno nese divadlo nebo ulice.

Frída, který později začal užívat pseudonym Jaroslav Vrchlický, se v Lounech narodil 17. února 1853 v domě číslo 103. „Když mu bylo 40, stal se čestným občanem města, v roce 1888 daroval městu báseň," doložil vztah mezi rodným městem a slavným literátem Martin Vostřel z lounského muzea.

Vrchlický v Lounech nestrávil ani rok života. Ve městě totiž bydlel pouze krátce, brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Slaného. „Z domku na začátku Pražské ulice, kde měl otec pronajatý krámek, se čtyřčlenná rodina Frídů odstěhovala jen asi šest týdnů po narození malého Emila,“ prozradil historik Jaroslav Havrlant.

Kulturní dům Moskva v Žatci.
Moskva ani Liďák. Žatec žádný kulturní dům nekoupí

Vrchlický se do Loun dlouho nepodíval, rodina neměla ve městě ani žádné příbuzné. A tak do rodného města, které ale vlastně neznal, zavítal opět až v roce 1890. Ve společnosti Aloise Jiráska a spolužáka z gymnázia dr. Thomayera. Ve svých 37 letech se tehdy s přáteli vracel z Rakovníka do Prahy, vystoupili z vlaku a téměř bez povšimnutí si prošli město.

K návštěvě možná Vrchlického inspirovala báseň Rodnému městu, kterou sepsal v roce 1888, tedy dva roky předtím. Věnoval ji tehdy Lounům, které pro něj ale byly neznámým místem. O sepsání básně tehdy Vrchlického, už známého literáta, požádala Občanská beseda v Lounech, měla být příspěvkem k oslavě 25. výročí založení spolku.

„Vrchlický příspěvek zaslal s přáním zdaru 15. června 1888. Almanach sice vydán nebyl, zato báseň byla ve městě často deklamována a nejspíš nebudeme daleko od pravdy, že právě její myšlenky znamenaly pro autora prvopočátek vztahu k rodnému městu, které shodou okolností vlastně neznal,“ napsala v dokumentu Jaroslav Vrchlický a Louny v dokumentech a v místním dobovém tisku Květa Marešová. Báseň má čtyři šestiveršové sloky psané rukopisem místy těžko čitelným.

Sedm let se Miroslav Šefl z Ležek u Lubence potýká s vodou ve svém rybníce. Je extrémně kyselá, obsahuje hodně železa a síranů. Život z nádrže zmizel, hyne i vegetace kolem břehů a přítoku.
Potok a rybníky v Ležkách jsou bez života. Voda je moc kyselá

Druhá návštěva literáta, jehož dílo čítá na 270 svazků, z čehož značnou část tvoří překlady z neuvěřitelných 18 cizích jazyků, se v rodném městě odehrála v roce 1891. Vrchlický přijel na pozvání akademického spolku Krakovec, který ho požádal o přednášku. Básníka a spisovatele tehdy vítal na nádraží starosta Hilbert. Místa v hotelu Občanská záložna byla plně obsazena. „Namísto přednášky Vrchlický přečetl svoji novou, dosud neuveřejněnou hru Pietro Arretino či Liška nad lišku,“ popsala Marešová.

Slavný lounský rodák tehdy poděkoval za přijetí. Po měsíci poslal do Loun dopis starostovi. „Teprve dnes nalezám chvíle Vašnostem vydáti svůj srdečný dík za tak vřelé a vskutku české pohostinství,“ napsal v dopise a dodal: „Kdybych někdy v čemkoli mohl Vašnostem posloužiti učiním s radostí největší.“

V roce 1893 se Jaroslav Vrchlický ve svých 40 letech stává čestným občanem Loun. V děkovném dopise píše: „Vroucí dík za tuto převzácnou poctu a vyznamenání nevšední.“ „Rodáci byli mezi prvními, kdo uznali mou snahu a práci,“ dodal.

V bývalém vojenském újezdu se konají i srazy majitelů vojenské techniky.
Co s bývalým tankodromem Kozinec u Vroutku? Zájem o něj je velký

Do Loun se Vrchlický chtěl údajně vydat také v roce 1894, jenže dostal anonymní dopisy a návštěvu si rozmyslel. „Zájem na zmaření osobní účasti Vrchlického na sjezdu akademického spolku Krakovec v srpnu 1894, kde byl básník čestným předsedou, mělo údajně mladočeské studentstvo,“ uvedla ve své práci Marešová. A do Loun se pak už Vrchlický nepodíval nikdy, zemřel 9. září 1912 v Domažlicích.

V Lounech nese po rodákovi jméno jedna z ulic, ale také divadlo, ve městě má bustu. Jeho rodný dům byl zbořen v roce 1931. V sousední budově totiž spadlo schodiště, musel být zbourán a byla přitom narušena také statika domu s číslem 103.