Věděli jste například, že existují i jedovaté bedly? Že si můžete pochutnat až na 1700 druzích hub, ale že se běžně sbírá jen asi padesátka druhů? A odhadnete, čemu se říká hřib bliják?

Ryzce jen v mladém lese
Ryzce smrkové nemají rády příliš kyselý substrát, přičemž pod smrky se s přibývajícím stářím lesa hromadí jejich kyselý opad, jehličí. A tak ryzec roste jen v mladých porostech, popř. na cestách, kde je opadu méně.

Receptář Speciál Podzim - HoubyNení bedla jako bedla
Mezi velkými bedlami existuje minimálně jeden problematický druh, česky označovaný jako bedla zahradní, který je zaměnitelný s oblíbenou bedlou vysokou nebo bedlou červenající. Tahle bedla u některých osob způsobuje žaludeční obtíže a zvracení. Od jedlých druhů se odlišuje nápadnou hlízou a výrazně kontrastními šupinami na klobouku. Roste většinou mimo les, často na místech bohatých na živiny, jako jsou hnojené louky, parky nebo třeba i komposty v zahradách. Existuje ovšem i řada drobných bedel (např. bedla kaštanová), které mají plodnice jen několik centimetrů veliké, ale jsou velmi prudce jedovaté – obsahují toxiny nazývané amanitiny, které jsou přítomny i v naší nejjedovatější houbě – muchomůrce zelené. Naštěstí otravy těmito druhy jsou velice vzácné – pozornost houbařů nepřitahují, a i množství toxinů v drobných plodnicích je výrazně menší než u zmíněné muchomůrky zelené.

Houby, těžké kovy a radioaktivita
Některé druhy hub skoro žádné toxické kovy v plodnicích nehromadí, například holubinky. Dokonce jsou druhy, které mají zvýšené koncentrace zdravotně prospěšných prvků. Třeba bílé hřiby obsahují selen, jehož je v naší potravě obvykle nedostatek. Klouzek strakoš zase má spoustu železa, hadovka smrdutá navíc i mangan. Ale některé druhy rády akumulují prvky jako arsen, kadmium, rtuť, což jsou naopak látky, které člověku škodí – dobře to umějí třeba hojně sbírané bedly nebo pečárky. Třeba baňka velkokališná hyperakumuluje arzen. Je ho v ní dokonce až 0,7 % sušiny, což je opravdu hodně. Otravy touto houbou popsané před mnoha lety ze Švýcarska tak mohly být de facto otravami arzenem! Větší množství arsenu v sobě koncentruje také lakovka ametystová, kterou pokročilí houbaři sbírají. A podle některých zahraničních studií třeba dobrý hřib modračka (pozor, nezaměňovat s hřibem kovářem – modrákem) může akumulovat arzen až v množství 600 mg na kilogram suché hmotnosti!

Tajemné lysohlávky
Nejznámější travní druh se jmenuje lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata), která obsahuje poměrně vysoké koncentrace účinných látek. Z dřevních druhů se u nás vyskytuje lysohlávka tajemná (P. serbica), která má několik variet. Nejznámější z nich je lysohlávka tajemná česká (var. bohemica), která roste pozdě na podzim v lesích. Pak máme ještě třeba varietu moravskou (var. moravica). Ale přes určité rozdíly mezi nimi jsou nyní považovány za jediný proměnlivý druh. Lysohlávka lesní (P. medullosa) je velmi vzácná a účinných látek má málo a lysohlávka rašelinná (P. fuscofulva) halucinogenní není. Nedávno se u nás objevil nový druh, lysohlávka modrající (P. cyanescens), známá do té doby jen ze západní Evropy. Ta má účinných látek opravdu hodně.

Křemenáč nebo kozák?
Kozáky a křemenáče se řadí do jednoho rodu, který se latinsky označuje Leccinum. Obecně se u nás vžilo, že mezi kozáky patří kozáky s kloboukem, který má spíše hnědé či šedé odstíny, kdežto za křemenáče se považují kozáky s většinou žlutooranžovými či oranžově červenými odstíny klobouku. Křemenáče a kozáky se tedy opravdu liší pouze barvou klobouku. Tento rod u nás sdružuje kolem dvaceti různých druhů křemenáčů a kozáků.

Celý článek si přečtete v aktuálním podzimním Speciálu Receptáře, který je nyní na stáncích. Dozvíte se hodně zajímavého i o muchomůrkách, pavučincích, ale třeba i dřevomorce. A také o tom, jak houby správně zpracovat a jaká báječná jídla z nich lze uvařit.

Kromě zajímavostí o houbách si v podzimním Speciálu Receptáře ještě přečtete:

- Kde se vzaly jiřinky a později i jiřinkové bály.

- Vyprávění botanika Václava Větvičky o jedovatých plodech – od bolehlavu po vraní oko.

- Jak se v Praze lovili a jedli ptáčci.

- Za co (ne)může řepka – jak se z užitečné rostliny stala žlutá přírodní pohroma.

- Podzimní vaření – recepty z hub známých i neznámých, syté polévky, jablečné koláče.

- Podivná zvířata – plivající ryba, mazaná volavka a zazděná ptačí matka – triky, díky kterým se dá přežít.

- Jak se pěstuje víno na Vysočině.

Miloš Kučera