„Komínům chmelařských staveb v Žatci se doposud nikdo systematicky nevěnoval,“ vysvětlila Olga Bukovičová z odboru rozvoje města žatecké radnice. Specialisté na tovární komíny a jejich stavebně-historické a technické průzkumy Martin Vonka a Michal Horáček je zkoumali od léta do podzimu. „Podařilo se nám identifikovat 75 komínů, které souvisí se skladováním a zpracováním chmele v Žatci. Hodně nám k tomu pomohly historické fotografie z archivu žateckého regionálního muzea. Při průzkumu jsme se věnovali komínům nad sirnými komorami. To je prostor, kam se navezl na lísky chmel, pod ním se zapálila síra a oxidem siřičitým se konzervoval před expedicí,“ popsal Horáček. Oxid siřičitý je těžší než vzduch, takže řada komínů nad komorami měla nucený odtah v podobě ventilátorů.

Chmel se původně hojně sušil na půdách domů v městské památkové rezervaci, od sedmdesátých let 19. století do období před druhou světovou válkou vyrostla na zmíněném Pražském předměstí řada specializovaných chmelařských budov s komíny. „Stavěly se vesměs ze dvou materiálů. Starší z plné cihly, tyto komíny jsou zpravidla hranaté, tedy čtvercové nebo osmiboké. Mladší jsou oblé, kruhové, budovaly se z přepálené perforované cihly,“ popsal Vonka. Některé objekty s komíny sloužily pro sušení chmele, jiné pro jeho síření. Právě těch se týkal průzkum, během něj odborníci také zmapovali torza komínů.

Stopy minulosti

Z archivních dokumentů se podařilo získat řadu zajímavých informací. Například že komín, který je součástí budovy chmelařského muzea na náměstí Prokopa Velkého, není původní. „Původní komín z konce 19. století dostal v roce 1922 zásah bleskem. Byl ve špatném stavu a byl znovu postaven,“ přiblížil Horáček.

Na řadu zajímavostí se přišlo přímo při průzkumu v terénu. „V terénu jsme zkoumali stavební řešení komínů, jejich zajímavé prvky, sledovali jsme přidružené konstrukce, často jsme našli různé stopy minulosti jako různé vyryté nápisy,“ popsal Horáček.

Jaroslav Špička
Zápis Žatce na Seznam UNESCO? Vidím plno pozitivních věcí, říká Jaroslav Špička

Občas prý narazili na prvky, u kterých není úplně jasné, k čemu sloužily. Například rošty v komínu nad komorou. „Dočetli jsme se, že se na ně něco dávalo a zapálilo, aby se podpořil tah v komínu. Je ale také možné, že se na ně dávalo vápenné mléko, které neutralizovalo oxid siřičitý, jak se tehdy doporučovalo, aby tolik nesmrděl vzduch ve městě. Je tedy možné, že rošty sloužily tomuto účelu a s tahem v komíně nesouvisely,“ nastínil. Se svými poznatky seznámili nedávno zájemce při přednášce ve Staré papírně v Žatci.

Na některé nezodpovězené otázky z průzkumu by mohly odpovědět písemnosti uložené v lounském státním archivu, který nebyl pro badatele z důvodu jeho stěhování do nové budovy přístupný.

Skryté problémy

Město výsledky průzkumu využije jako výstupní zdroj informací pro tvorbu návrhů památkové ochrany těchto objektů. „Poslouží i jako podklad pro jednání s vlastníky nemovitostí či návod, jakým způsobem lze komínům vtisknout v rámci městského prostoru nové funkce či je nově využít například formou uměleckých performancí a podobně,“ přiblížila Bukovičová.

Řada komínů vypadá na první pohled dobře, ale při bližším průzkumu se zjistila řada poruch. Hlavně v horních částech, kam není zespoda vidět. „U některých komínů jsme nečekali na vypracování zprávy a rovnou jsme dali jejich majitelům echo, že je třeba někde uvolněná cihla, která by mohla spadnout, s čímž je třeba rychle něco udělat,“ popsal Vonka.

Reklamní nápisy v centru Žatce
Žatec míří do UNESCO. Nechce, aby jeho centrum hyzdily nevhodné reklamy

Na průzkum žateckých komínů poslalo dotaci ministerstvo kultury prostřednictvím programu na podporu památek světového dědictví. „Výstupy projektu poslouží i jako materiál pro poznání svébytné kulturní historie města a pro tvorbu podkladů pro podporu turistického ruchu či propagaci chmelařského dědictví Žatce,“ nastínila Olga Bukovičová.

V současné době se pro chmelařství v centru Žatce už budovy nepoužívají, mají různá jiná využití. Sušení plodiny probíhá v sušárnách přímo ve chmelařských střediscích na venkově, používají se kotle na plyn nebo lehký topný olej. Na okraji města se nacházejí velké klimatizované sklady, chmel dodaný ze sušáren se v nich před cestou k pivovarům zpracovává. Většina českého chmele se granuluje.