Přátelství s Kyjevem se začalo rozvíjet hned po osvobození roku 1945, vojska Rudé armády do města dorazila 8. května ráno. „Do Žatce na oslavy osvobození přijížděli váleční veteráni, mezi nimi plukovník Arzenij Nazarovič Baturinskij, předseda branné organizace, obdoby našeho Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou), v Kyjevě. V městské kronice z roku 1974 se dočteme, že v prosinci čestný občan města Žatce Baturinskij nabídl městu sochu Lenina,“ připomněla historička žateckého regionálního muzea Milada Krausová. Zároveň se jednalo i o tanku pro pomník v Podměstí, který dorazil jako dar prostřednictvím žateckého vojenského útvaru.

K odhalení památníku s tankem T-34 došlo v rámci květnových oslav roku 1975. O pět let později k němu přibyla deska připomínající, že 8. května 1945 zničily jednotky 4. gardové tankové armády generála Leljušenka severně od Žatce na západ ustupující štáb německé skupiny armád Střed. Vojáci Rudé armády dorazili do města právě z tohoto směru, tanky T-34 do něj vjely po železném mostě přes Ohři. Zmíněný památník proto vznikl kousek od tohoto místa.

„Jako učitelka jsem k památníku pravidelně chodila s dětmi 9. května, kdy se u nás tehdy slavilo osvobození. Říkali jsme si mezi některými učiteli, že na konci války spíš než sovětská armáda přes Žatec ustupovali Němci k Američanům, dělali jsme si z toho trochu legraci. Ale to se tehdy říkat veřejně samozřejmě nesmělo,“ vzpomněla Zdena Kovářová, která byla v letech 1990 až 1998 také členkou žateckého zastupitelstva. V roce 1990 tank z Podměstí zmizel. „Tehdy bylo odstranění tanku v Žatci velké politické téma,“ sdělila. Před deseti lety v místě vznikl památník letcům.

Rytina z dobového časopisu Květy ukazuje, jak velká voda na Blšance poničila pivovar v Měcholupech na Žatecku.
Katastrofa nebývalých rozměrů: Před 150 lety zabíjela povodeň na Blšance

V dobové korespondenci dochované v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci lze nalézt mnoho podrobností o družbě Žatečanů a Ukrajinců. Rozvinula se spolupráce s brannou organizací na Jaltě. „Zprávy o průběhu kontaktů jsou opravdu podrobné. Dozvíme se například, že družbu s Jaltou navázal funkcionář Svazarmu a učitel v autoškole Vladimír Šebek roku 1966. Z Jalty pak v květnu 1967 dorazila do Žatce dvojice motocyklistů, ujela celkem sedm tisíc kilometrů. Následovaly další návštěvy. V dopisech je zdůrazněno, že přátelské styky nebyly přerušeny ani po okupaci roku 1968,“ přiblížila historička muzea.

Z cesty v srpnu 1974 na Ukrajinu si žatečtí přivezli slib, že kyjevští vyrobí pro město velkou bustu Lenina vysokou 90 centimetrů. Celý pomník měl i s podstavcem měřit dva a půl metru a vážit 400 kilogramů. „Busta měla dorazit do Žatce v březnu 1975, dodání se řešilo korespondenčně. Nakonec však zůstalo jen u položení základního kamene při oslavách osvobození 9. května 1975 v parku V. I. Lenina na rohu ulice Volyňských Čechů a Komenského aleje, tedy kousek od současného Lidlu,“ připomněla historička. Odhalení se zúčastnili čestní hosté z Ukrajiny, kteří se účastnili společenských akcí a besed po žateckých školách. Pak už nebylo o soše Lenina příliš slyšet, není jasné, zda se nakonec vyrobila. I základna pomníku po krátké době z místa zmizela.