Devadesátiletá Božena Krejčová ze Žatce na tu cestu nikdy nezapomene. Zima, vagóny na přepravu dobytka, úplatky na hranicích i hory, které viděla poprvé v životě až ve svých dvaceti letech. V únoru 1947 byla v prvním železničním transportu, který přivezl do Žatce z tehdejšího Sovětského svazu Volyňské Čechy.

Celkem se jich vrátilo na čtyřicet tisíc. Přivezla je stovka vlaků, která směřovala na nádraží v Žatci. Při příležitosti 70. výročí od těchto událostí tam byla nyní v sobotu 15. července slavnostně odhalena pamětní deska.

Byla velká zima, vzpomínala žena

„Pamatuji si, že jsme vyjížděli z města Luck. Byla strašná zima, tehdy v únoru 1947 panovaly silné mrazy. Na hranicích jsme museli dát úplatek, aby jela lokomotiva a  celý vlak dál. Peníze, nějakou kořalku. Na zastávce ve Spišské Nové Vsi na Slovensku jsem viděla Tatry. Byly to první hory, které jsem v životě viděla. Na Volyni je jen rovina, ani kopeček na sáňkování jsme tam neměli,“ vzpomínala na cestu Božena Krejčová.

Čechy lákala levná ruská půda

V letech 1868 až 1880 odešlo z Rakouska-Uherska do carského Ruska do oblasti Volyně na dnešní Ukrajině téměř 16 tisíc Čechů. Důvodem jejich odchodu byly těžké životní podmínky v českých zemích a zvěsti o prosperitě v ruské říši, kde bylo velké množství nevyužité zemědělské půdy.

Česká sídla na Volyni prosperovala. Během druhé světové války se však tato oblast stala dějištěm zvěrstev německých nacistů, například 13. července 1943 Hitlerovi vojáci vypálili obec Český Malín. Tuto událost, při které zemřely čtyři stovky lidí, si v Žatci každoročně připomínají u pomníku před hřbitovem. Velký pietní akt tam proběhne i letos, v neděli 16. července.

Válka, komunisté, nacionalisté

Po skončení druhé světové války se mnozí Volyňští Češi vrátili do původní vlasti. „Byly to negativní zkušenosti z války, útlak ze strany sovětských úřadů i ukrajinský nacionalismus, co přimělo Čechy k návratu do vlasti,“ připomněla Dagmar Martínková, předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel.

Centrem jejich návratu bylo právě vlakové nádraží v Žatci, kam první transport přijel počátkem roku 1947. Celkem tehdy z Volyně přijelo zhruba 40 tisíc osob; většinu z nich tehdejší úřady usídlily na území, která museli opustit sudetští Němci.

Mnozí Volyňští Češi se usadili v Žatci a okolí. Přímo ve městě nese jedna z ulic název Volyňských Čechů, místním lidem je známa hospoda Volyňačka, v nedalekých Podbořanech je zase Muzeum Volyňských Čechů.