Legendární Divadlo Járy Cimrmana. Písničky Holubí dům, Barbora píše z tábora, Když se zamiluje kůň, Vadí, nevadí a další skvělé hity. Oscarový Kolja, Vesnička má středisková, Vrchní, prchni!, Jáchyme, hoď ho do stroje, Obecná škola, Tmavomodrý svět, Marečku, podejte mi pero, Ať žijí duchové, Vratné lahve, Po strništi bos a další a další klenoty. Pod všemi je podepsaný Zdeněk Svěrák. V úterý 28. března slaví 87 let. K jubileu mu přeje také Žatec, kde si ho lidé stále připomínají. Město totiž sehrálo důležitou roli na jeho životní cestě, začal tam učit, několik let tam žil, tvořil první dramatické pokusy, ve městě chmele se mu také narodily obě děti.

Do Žatce se legendární scénárista, spisovatel, textař a herec dostal hned po studiu na pedagogické škole. Měli s manželkou jedinou podmínku. Kamkoli, ale hlavně spolu, řekli tehdy. A tak se nastěhovali do bytu v žateckém Podměstí.

„Po škole jsme s manželkou začali učit v Měcholupech, já jsem pak krátce byl na škole v Žatci v Komenského aleji. Jenže to byly obě základní školy, kde jsem měl trochu problémy s kázní, já na ně neuměl být přísný. Neuměl jsem si kázeň moc udržet," smál se po letech Svěrák.

Brzy ale přešel na vysněné gymnázium, kde také dva roky učil. „Pak na gymnáziu v Žatci se mi ale splnil sen, tam jsem vždycky chtěl učit. Přestaly problémy s kázní, studenti byli ukáznění. Najednou jsem se mohl radovat z učení, bavilo mě to,“ vzpomínal.

Byla to krátká, několik let trvající epizoda na začátku 60. let, přesto na něj kolegové a žáci v Žatci dodnes vzpomínají. A hodně srdečně. 

V Žatci na Svěráka vzpomínají

„Na gymnáziu nás učil češtinu dva roky, ale ovlivnil nás na celý život,“ vzpomíná na Zdeňka Svěráka v roli žateckého učitele Zdena Kovářová. Látku prý vždy vysvětloval tak poutavě, že ve třídě panovalo naprosté ticho. Mezi žáky byl hodně oblíbený. „Byl skvělý. Jezdil s námi i na chmele, hráli jsme v jeho prvních dramatických pokusech, máme s ním spoustu krásných zážitků. Moc nás tehdy mrzelo, když odcházel. Vzpomínáme na ta léta pořád, na to nejde zapomenout,“ usmívá se jeho bývalá žačka, později také učitelka. Se Svěrákem je Kovářová stále v kontaktu. Když je v Žatci, zajde na přátelské popovídání, ale také na výbornou svíčkovou.

Zdeněk Svěrák se ostatně do Žatce pravidelně vrací. Hrát divadlo, také za přáteli, nebo třeba čas od času na debaty. Třeba se studenty gymnázia, kde učil. Tam také při jedné z diskuzí zavzpomínal, jak mu v Žatci děti říkaly: „Pro děti jsem byl Přítel Bobulka. Přítel proto, že jsem jim pořád říkal přátelé. A Bobulka? Jednou jsem vykládal o chmelu a říkal jsem, že má bobulky. Jenže studenti v Žatci věděli o chmelu daleko více než já, věděli, že chmel má šišky. A pak už mi Bobulka zůstal," vyprávěl.

Na svém kontě má Svěrák řadu hitů písničkových, divadelních, filmových a vlastně i knižních. A jak to dělá? „Příběh je jako pecka z ovoce, kterou najdete. Máte základ, ale musíte ji znovu obalit dužinou. Takže píši tak, že se něco málo dozvím, a pak obaluji a obaluji," prozradil při jedné z žateckých návštěv.

V Žatci spatřily světlo světa také jeho první dramatické pokusy. Se studenty nacvičil pásmo Proč želva nemá uši. Při procházkách po žateckém náměstí tehdy snil, že bude jako Jirásek. Učit krásnou češtinu a zároveň psát. Jenže to moc nešlo dohromady, nebyl na to čas, na vlastní tvorbu nezbývala energie. A také proto nakonec skončil s oblíbeným učitelováním a šel do Prahy do rozhlasu a rozjel tak svoji skvělou uměleckou kariéru.

„Chtěl jsem být také spisovatelem. Myslel jsem si, že když to zvládl Jirásek, psát a učit historii zároveň, že to zvládnu také. Jenže já měl pro psaní nešťastný obor - češtinu. Samé opravování diktátů, slohové práce. Nebyl vůbec čas na psaní. A tak jsem šel do rozhlasu, kde už jsem ten čas měl," ozřejmil, proč s oblíbenou kantořinou skončil.

Žatci Zdeněk Svěrák pomohl i v roce 1989. Tehdy, během Sametové revoluce, přijel spolu se studenty právě do Žatce, vysvětlit lidem, co se děje. V úterý 5. prosince 1989 přijel podpořit změny na první shromáždění v tamním kulturním domě Moskva.

Žatec se zapsal do srdce Zdeňka Svěráka

Také Žatec se ale zapsal do srdce Zdeňka Svěráka. „Žatec mám moc rád a mám na něj spoustu krásných vzpomínek. Vždyť se mi v Žatci narodily obě děti, Hanička i Honza. Vzpomínám na přátele, první vlastní byt v Podměstí. Odstartovala tam moje učitelská kariéra, strávil jsem tam čtyři první učitelské roky, na taková místa a zážitky se nezapomíná. Vzpomínám na studenty, studentky, překrásné náměstí" svěřil se v minulosti oslavenec.

Ke svým sedmaosmdesátinám jistě dostane Zdeněk Svěrák řadu darů. Ale co mu udělá největší radost? „On se raduje ze všeho, ale ve skutečnosti o věci moc nestojí. Nejvíc ho potěšíte, když přinesete nějakou historku nebo dobrý vtip. To mu září očíčka,“ prozradil na svého tatínka oscarový režisér Jan Svěrák v jednom z dřívějších rozhovorů pro Deník.

Zdeněk Svěrák

Narodil se 28. března 1936 v Praze, kde také vystudoval pedagogickou fakultu. Poté odešel na začátku šedesátých let se svou ženou Boženou učit do Měcholup, odkud na pár let přešel do Žatce, na tamní základní školu a na gymnázium. Pak už ale jeho cesta vedla k umění. Ze Žatce šel do rozhlasu, kde byl spoluautorem legendární Nealkoholické vinárny U Pavouka, ve které se zrodil i nápad s Járou Cimrmanem. Je scénáristou, autorem divadelních her, hercem, spisovatelem, tvůrcem písní.