„Zemědělci v Čechách i celé Unii prožívají těžké časy. Evropa je zaplavena levnými komoditami z dovozu, výkupní ceny jsou nízké. Na farmáře se kupí byrokratická zátěž a další a další nařízení,“ říká Václav Hanzal v rozhovoru pro Žatecký a lounský Deník.

Jak se v současné době žije českému zemědělci?
Prožívá těžké časy. Mnohé zemědělské podniky mají problémy, jsou bez peněz. Důvodů je několik. Ten stěžejní jsou nízké výkupní ceny komodit spojené s vysokými náklady a požadavky, které se na české zemědělce kladou. Hospodaření za loňský a letošní rok je velký otazník.

Vadí vám tedy ceny, za které vypěstované produkty prodáváte?
Ano. V poslední době zažíváme velký pokles cen komodit v Evropě. V současné době se pohybují někde na úrovni let 1989 a 1990. Týká se to hlavně obilovin, tedy pšenice a ječmene. Ale třeba i řepka se vykupuje pod náklady, za které ji vypěstujeme. Jen chmel si drží stabilní cenu, neboť s obchodníky uzavíráme většinou pětileté kontrakty. Mám nyní kontrakt z roku 2020 a od té doby jsou výkupní ceny dané, tedy na stejné úrovni, nikdo peníze nepřidá. Turbulentní doba let 2021 a 2022 přitom přinesla velký nárůst nákladů na pěstování chmele. Navíc předloni přišla neúroda, nízké výnosy znamenaly nízké tržby.

Protestující zemědělci na hraničním přechodu Hora Sv. Šebestiána ve čtvrtek 22. února v poledne.
Víme nejlépe, co půda potřebuje! Sedláci protestovali na hranicích s Německem

Proč jsou výkupní ceny zemědělských produktů tak nízké?
Evropa je zaplavena levnými komoditami z dovozu, na její uvolněný trh se tlačí levná produkce z Jižní Ameriky, Asie, Ukrajiny i Ruska. A naopak přicházíme o zahraniční trhy. To, co vypěstujeme, tady zůstává. Kam jsme vyváželi, tam teď exportují levněji Rusové. Navíc Evropská unie ještě situaci svých zemědělců ztěžuje.

Jakým způsobem?
Všichni víme, jak je Evropská unie po byrokratické stránce přebujelá. Samé lejstro, čísla, tabulky, my Češi tomu umíme ještě přidat. K tomu Green Deal. Chováme sto kusů hovězího dobytka. Krávy, jalovice, telata, býky, máme uzavřený okruh stáda. Výkupní cena masa v současné době také padá, k tomu přibývá řada takzvaných ekologických nařízení, která mají vést k redukci počtu chovaných zvířat. Je pokrytectví dovážet maso z Jižní Ameriky a tvářit se, že Evropa je zelená, když zbytek světa planetu stále stejně znečišťuje. Touto cestou jít nelze.

Evropští zemědělci včetně českých dostávají dotace. Ani bez nich není hospodaření únosné?
Samozřejmě každá koruna je dobrá. Bez dotací by český zemědělec ve většině případů existovat nemohl. Loni se v Česku nastavila redistributivní platba, což znamená vyšší podporu pro prvních 150 hektarů každého zemědělce. Zvýhodňuje to menší farmáře, ti větší dostali, když se systém zaváděl, slib, že se jim finančně uleví například na sociálních odvodech. K tomu nedošlo. Naopak novela zákoníku práce přinese změny v dohodách o provedení práce, přičemž tyhle krátkodobé pracovní poměry se v zemědělství hodně používají. V mém případě třeba při sklizni chmele. Přinese to odvody státu z mezd brigádníků, takže další náklady.

Zemědělci vyrazili demonstrovat do Prahy. Seřadiště měli u Lovosic, na Prahu vyjeli po druhé hodině ranní.
Prahu čekalo divoké ráno. Ze severu Čech vyjely na demonstraci stovky traktorů

Vraťme se k dotacím. Zmínil jste, že kvůli redistributivní platbě středním a větším zemědělským podnikům dotace klesly.
Nejen tyto. Jsou třeba dotace na některé plodiny. Pěstuji chmel na třiceti hektarech, a jelikož je na seznamu citlivých komodit, je finančně podporován. Před deseti lety byla celková podpora asi 25 tisíc korun na hektar, letos je to 15 tisíc. V celkovém objemu dotace do zemědělství klesají a je všeobecně známé, že náklady naopak rostou. Inflace v Česku za poslední dva roky dosáhla asi třiceti procent, to se v systému dotací nezohledňuje. Zmíním ještě zvýšení daně z nemovitosti od roku 2024. V mém případě platím o několik set tisíc korun víc než v předešlých letech. Tímto způsobem sebral stát zemědělcům další peníze.

Jak z toho ven? Co by se mělo udělat, aby se českému zemědělci žilo lépe?
Zemědělci nemají příliš možností, jak snížit náklady na pěstování plodin nebo chov zvířat. Vezměme si náklady na pohonné hmoty, energie, stroje, osiva, hnojiva, koupi zemědělských pozemků, výši pachtovného z nich, daní nebo mezd. Nic z toho výrazně dolů nepůjde. Evropa z podstaty levná není, a proto je potřeba, aby se neotvírala levné produkci ze světa. Navíc si hrajeme na zelenou Evropu, dovoz přes půlku světa ale není ekologický, není to cesta do budoucna. K tomu nemůžeme na evropské zemědělce nabalovat další a další povinnosti, které z politiky Green Dealu vyplývají. Musí zůstat konkurenceschopní. Zbytečně si to v zemědělství komplikujeme. Připomenu, že neprotestují jen čeští zemědělci. Nevoli se současnou situací projevují farmáři téměř po celé Evropské unii.

Kam myslíte, že mohou protesty zemědělců zajít?
Já osobně nejsem zastánce tvrdých metod, jsem pro to na problémy upozornit, přijít s nějakými požadavky a jednat o nich. Jsou ale tací, kteří by nejraději už teď zapalovali pneumatiky, blokovali dopravu, sklápěli před budovami úřadů hromady hnoje. Tomu bych se chtěl vyhnout. Při protestech 7. března v Praze před úřadem vlády, kterého jsem se také zúčastnil, k této vyhrocené situaci došlo. Není se čemu divit, neboť je zemědělcům stále něco slibováno, ale skutečné činy nejsou vidět.

Mohlo by vás zajímat: Studenti prezentovali v aule žateckého gymnázia výsledky své roční práce

Zdroj: Deník/Petr Kinšt