Severočeské město Žatec je známo především jako město chmele, nabízí však také množství historických památek a má i bohatou průmyslovou a vojenskou tradici. Právě dnes, 30. prosince, uplyne 750 let od doby, kdy král Přemysl Otakar II. udělil Žatci významná městská práva.

V době vlády Přemysla Otakara II. byl Žatec již významným centrem oblasti. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1004 ze spisu saského kronikáře Dětmara z Merseburku, který označuje Žatec termínem „urbs", což znamená pevnost či město. Podle archeologických nálezů zde bylo přemyslovské hradiště již mezi roky 925 a 937, opevnění patrně nechal vybudovat pozdější světec kníže Václav. Purkrabí na hradě v Žatci jsou zmiňováni od roku 1068 do roku 1277. Již v raném středověku byl Žatec a nejbližší okolí centrem obchodu a řemesel.

Přerod v město

Přerodu Žatce ve vrcholně středověké město významně napomohla právě listina Přemysla Otakara II. Díky té například získal místní rychtář pravomoc soudit podle městského práva a obsahovala i právo mílové, tedy například ochranu místních hostinců proti konkurenci v okolí jedné míle (česká míle byla zhruba 11 km) či v době trhů pravomoc rychtáře nad všemi účastníky i míli od města. Žateckému rychtáři byly jeho pravomoci potvrzeny jako druhému v zemi, prvním byl rychtář v Litoměřicích v roce 1262. Pro další rozvoj města mělo velký význam povolení poddaným stěhovat se do města (museli za to však své vrchnosti zaplatit) i povolení volně chodit do královských lesů v okolí města, kde lidé získávali otop i stavební materiál.

Již v té době byla oblast významná pěstováním chmele. Žatečtí právovárečníci získali právo vařit pivo v roce 1261, první písemná zpráva o chmelnici v Žatci pochází z roku 1348, ale chmel se tam pěstoval již mnohem dříve. Díky zhruba 800 let staré tradici chmelařství a pivovarnictví vznikla celá městská čtvrť, kde se zpracovával a skladoval chmel. Tato zóna technických památek by v budoucnu měla být navržena na zařazení na seznam památek UNESCO.

Místo dřeva zděná zástavba

Město se postupně rozrůstalo, mimo jiné bylo i centrem vzdělanosti. V roce 1335 udělil Jan Lucemburský žatecké městské škole právo volit rektora a učitele. V původně dřevěném městě začala převládat zděná zástavba, město začali osidlovat němečtí přistěhovalci.

Žatec sehrál významnou roli i během husitských válek. V počátcích hnutí byl dokonce jako „město Slunce" považován za jedno z pěti měst, které unikne totální zkáze (spolu s Plzní, Klatovy, Louny a Slaným), což vyvolalo příliv přívrženců husitství z venkova. Papež na město uvalil klatbu, to poté odolalo křížové výpravě a spolu s městy Louny a Slaný vytvořilo tzv. žatecko-lounský svaz.

V 16. století šlo o jedno z největších českých měst

V 16. století pak město nad řekou Ohří patřilo k největším českým městům, mělo 700 obydlených domů a téměř 5000 obyvatel. Během stavovského povstání se purkmistr Maxmilián Hošťálek aktivně angažoval v protihabsburské opozici a po bitvě na Bílé hoře byl jedním ze sedmadvaceti popravených českých pánů.

Další vývoj města byl ve znamení postupné industrializace, především rozmachu chmelařství a pivovarnictví. Významně rostl počet obyvatel, město osidlovali převážně Němci. Po okupaci v roce 1939 se proto tehdy asi osmnáctitisícové město stalo součástí zabraného území a bylo hraničním městem německé říše.

V době okupace německá správa nechala nedaleko Žatce vybudovat vojenské letiště, které se později stalo jedním z určujících prvků dalšího rozvoje města. Vojenská posádka zde byla od roku 1935, v roce 1951 zdejší vojenskou přítomnost rozšířili piloti proudových letounů. Během následujících desetiletí byl v Žatci umístěn i protiletadlový a tankový pluk. Místní pluky včetně letecké základny zanikly v 90. letech, nyní však ve městě sídlí sídlí velitelství 4. brigády rychlého nasazení. Bývalé vojenské letiště severně od města bylo přeměněno na celostátně významnou průmyslovou zónu Triangle.

Radka Fialová