V první polovině 20. století byla bývalá restaurace Lužerady velmi oblíbená, lounské spolky a organizace k ní pořádaly výlety, probíhaly tam taneční zábavy.
Zdeněk Bačkora, který celý objekt vlastní, ho v poslední době změnil k nepoznání. Konají se tam svatby, oslavy, koncerty, pro veřejnost je každý den otevřené okénko s občerstvením.

„V roce 2012 jsem polovinu Lužerad zdědil po mé zemřelé matce a druhou jsem získal vyplacením strýce. V tu dobu jsem se pustil do masivnější rekonstrukce,“ vzpomíná Bačkora v rozhovoru.

Na jaře jste zahájili novou sezonu, každý víkend zvete na různá jídla.
Ano. V tuhle dobu na to máme čas a prostor, než se u nás rozjedou o víkendech svatby a další akce. Využili jsme tento čas, abychom k nám přitáhli co nejvíc lidí. Pořád se totiž stává, že o Lužeradech nevědí. Nedávno u nás byla paní, která žije v Lounech padesát let a říkala, že tady nikdy nebyla. Slýchám to docela často, je spousta lidí, která stále nemá o Lužeradech ponětí.

Zdeněk BačkoraZdroj: Deník / Petr KinštV uplynulých víkendech jste nabízeli burgry, bramboráky, grilovali pražmy nebo krkovičku. Byl o ně zájem?
Až jsme byli sami překvapeni, jak velký. Třeba várku burgrů a bramboráků, kterou jsme měli připravenou na prodloužený víkend, jsme prodali za pár hodin. U okénka stála fronta lidí a na některé se ani nedostalo. Druhý den jsme jeli nakupovat znovu. Když jsme pak spočítali, kolik jsme toho vyrobili, tak jsme se nestačili divit. Byli jsme zaskočeni, kolik lidí přišlo. Celkově zájem o Lužerady roste. Vnímám to také na stále vyšší sledovanosti našeho facebookového profilu.

Začátek letošní sezony byl kvůli koronaviru ale trochu odlišný. V březnu se téměř vše zavřelo. Výlety s možností nějakého občerstvení začaly vlastně až s uvolňováním opatření proti nákaze v průběhu dubna. Lidé z Loun ale ani potom daleko nejezdili, hodně jich chodilo na vycházky do okolí. Myslíte, že to mohlo způsobit zvýšený zájem o Lužerady?
Asi ano. V Lounech a okolí moc možností občerstvit se nebylo. V porovnání s předchozími lety je zájem o Lužerady vyšší.

Na konci května jste plánovali oficiálně zahájit sezonu folkovým festivalem. Ten jste odložili.
Když jsme se rozhodovali o jeho konání, ještě nebylo jasné, jak se opatření budou rozvolňovat, a zda a za jakých podmínek by se mohl festival konat. Proto jsme ho odložili. A to na pátek 21. srpna. Letos nám na něj finančně přispělo i město, sháníme další sponzory. Až bude vše připravené včetně seznamu vystupujících, pozvánku na něj zveřejníme. Budeme pochopitelně rádi, když lidé zase přijdou.

Mezi Louňany jsou Lužerady také oblíbeným místem pro konání svateb a různých oslav. Máte jich v plánu hodně?

Od 27. června do 19. září máme každý víkend rezervaci pro nějakou akci. Svatbu nebo oslavu.

Ilustrační foto.
Opilá řidička u Měcholup ujížděla policistům několik kilometrů

Nepřijdou v době jejich konání lidé na procházkách po břehu Ohře o občerstvovací okénko?
Ne. Počítáme, že bude otevřené i při svatbách nebo oslavách. Na druhou stranu se svatebčané nebo oslavenci nemusí bát, že by jim po našem areálu chodil někdo cizí. Ten je pro tyto účely uzavřený.

Jak jste se vlastně stal majitelem Lužerad?
V roce 1968 je koupila moje babička, která tady před tím vyrůstala. V dětství mi vyprávěla barvité příběhy, jak to tady chodilo. Možná i tím vzbudila ve mě zájem o toto místo, abych s ním začal něco dělat. I když to nakonec trochu trvalo. Babička s dědou tady měli statek, pěstovali různé plodiny, chovali zvířata. Nějakým způsobem to opravili, další opravy tady naše rodina provedla pro změnu v devadesátých letech, zasloužil se o ně moje rodiče a strýc. Využívali jsme to tady, stejně tak jako nyní, k rekreaci. V roce 2012 jsem polovinu Lužerad zdědil po mé zemřelé matce a druhou jsem získal vyplacením strýce. V tu dobu jsem se pustil do masivnější rekonstrukce.

Je vidět, že se odvedlo dost práce jak na budovách tak i při terénních úpravách. Zachoval jste nějaké dobové prvky?
Snažím se zachovat co nejvíc původních prvků. Zmíním třeba takovou drobnost. V privátním domě v kuchyni jsem zachoval dobovou cedulku s nápisem kuchyně z dob restaurace, u velkého pokoje, jak mu říkáme, je zase cedulka lokál. Dřív tam byly stoly a židle pro hosty. Ale těch původních prvků je tady samozřejmě víc. Na terasu před domem jsem třeba využil původní dřevěné konstrukce, máme tady zakomponovanou původní přes sto let starou pípu, plánuji obnovu dřevěného altánu, který sloužil jako tančírna. Snažím se prostě zachovat vše, co jde. Byť třeba i jen část.

Zdeněk Bačkora 

37 let, bydlí v Postoloprtech, v Lounech vystudoval obchodní akademii. Pracoval v České pojišťovně, patnáct let pracuje ve společnosti ČEZ. Na starosti má systém zásobování pro obnovu a výstavbu energetické sítě. K jeho koníčkům patří obnova Lužerad, jízda na motorce, cestování a v zimě snowboard.

Ta pípa ještě funguje?
Ne. Byla k tomu nějaká technologie, která dnes už nešla obnovit. Pan Vostřel z lounského muzea nám pomohl dohledat přibližnou historii pípy. Zřejmě ji tehdejší lounský podnikatel František Větrovec sem věnoval někdy kolem roku 1900 sponzorským darem. Je na ni uvedeno jeho jméno.

Zmínil jste obnovu dřevěného altánu.
Co si pamatuji jako kluk, dřevěné altány tady stály dva. Oba sloužily jako venkovní tančírny. Jeden už je nenávratně pryč, je zbouraný. Druhý tu stále stojí, není v dobrém stavu, chtěl bych ho ale zachránit. Rozebrat a postavit stejně velký znovu. Uhnilé dřevěné prvky nahradit novými. Začít bych chtěl v příštím roce, práce odhaduji na rok, dva.

Zmínil jste, že objekt vám slouží k rekreaci. Jak často v něm pobýváte?
Prakticky každý den. Máme tady hospodářská zvířata, o která se musíme starat, půjčovnu člunů na řece Ohři, v sezonně denně provozujeme občerstvení. Když se nevěnuji tomu, práce s rekonstrukcí je stále dost a dost. Navíc chodím normálně do zaměstnání.

Jak rekonstrukci provádíte?
Vše děláme svépomocí, hodně mi pomáhají kamarádi. Myslím, že jsem manuálně zručný, dost práce si zajistím sám. Místo, abych si najal řemeslníka, tak si koupím nářadí a udělám to. Dnes se dá spousta pracovních postupů naučit na internetu.

Jaká zvířata chováte?
Koně, kozy, psy, slepice, kachny, husy, krůty. Je toho hodně, ale máme to vlastně jen pro zábavu. Jediný užitek jsou vajíčka od slepic. Před pár lety jsme během pár dní přišli o všechnu drůbež, vytahaly nám ji lišky. Než jsme zareagovali, bylo vše pryč. Udělali jsme nový plot, elektrický ohradník a letos začali s chovem znovu. Zatím se nám neztratil ani jeden kus.

Hraboš polní - Ilustrační foto
Hraboši nám ničí úrodu, zoufají si někteří zemědělci na Lounsku

Zmínil jste půjčovnu člunů. Je o ně zájem?
Poměrně ano, letos jsme začali půjčovat na začátku června. Nabízíme čluny pro tři nebo čtyři lidi, s elektromotorem nebo bez pohonu pro pádlování. Řeka tady není nebezpečná, je ideální pro rodiny s dětmi nebo nezkušené vodáky. Zájemci ji s našimi čluny sjíždějí od Března do Loun k loděnici veslařů. Na obou místech je to docela komfortní, abych čluny na vodu dostal a zase je vyndal. Tomu, aby projeli po proudu městem až k nám do Lužerad, ale brání obtížné přenášení jezu v Lounech. Pro elektročluny s bateriemi doporučuji cestu k jezu do Vršovic a zpět, opačným směrem do Loun je pod železničním mostem téměř neprůjezdná mělčina. Cesta kolem vršovického zámku je krásná s pěknými výhledy do okolí.

Jakou máte vizi do budoucna? Plánujete třeba možnost ubytování?
Pro nás je alfou a omegou přístupová cesta. Polní cesty, které k nám vedou, jsou plné děr a když je mokro tak i bláta. Lidé k nám dojdou nebo dojedou na kolech. Pro lidi k nám cesta autem není úplně komfortní, komfortní by tak nebyla ani pro případně ubytované hosty. Na druhou stranu lidé jezdí stále víc po Čechách na kolech a hledají zajímavá místa, kde by mohli přespat. Nějaký koncept vymyšlený mám, určitě by se mi líbilo, kdyby tady ubytovací kapacita byla. Ale je to hudba budoucnosti, v prvé řadě chci zrekonstruovat dům a okolní.